Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

S’-ma Čchien

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z S'-ma Čchien)
Skočit na: Navigace, Hledání
S’-ma Čchien
Narození 145 př. n. l. nebo 135 př. n. l.
Lung-men, Chan-čcheng
Úmrtí 86 př. n. l.
Jiná jména C’-čchang (Zǐ​cháng, 子長)
Povolání historik a astrolog
Znám jako autor Zápisků historika
Rodiče S’-ma Tchan
Některá data mohou pocházet z datové položky.
S’-ma Čchien je čínské jméno, v němž S’-ma je příjmení a Čchien osobní jméno.

S’-ma Čchien (čínsky pchin-jinem Sīmǎ Qiān, znaky 司馬遷, 145 př. n. l. nebo 135 př. n. l.?86 př. n. l.?), zdvořilostním jménem C’-čchang (čínsky pchin-jinem Zǐ​cháng, znaky 子長), byl čínský historik a spisovatel. Je považován za zakladatele čínské historiografie. Jeho zásadní dílo, Zápisky historika (Š’-ťi), neboli Kniha vrchních písařů, popisuje dějiny Číny od mýtických počátků kolem roku 2600 př. n. l. i okolních národů. S’-ma Čchien se v něm pokusil uspořádat historické údaje, zevšeobecnit je a dobrat se pochopení zákonitostí dějin, „cesty Nebes“. Dílo mimořádné svým rozsahem i literární úrovní se stalo vzorem pro pozdější historiky, počínaje Kronikou Chanů z 1. století n. l., i spisovatele.

Pocházel z rodu tradičně se věnujícího historii, jeho otec S’-ma Tchan vykonával u dvora Wu-tiho, císaře říše Chan, funkci dvorského písaře, se zodpovědností za kalendář, císařský archív a knihovnu. Už S’-ma Tchan začal shromažďovat materiály a sepisovat dějiny Číny, roku 110 př. n. l. však nad rozdělanou prací zemřel. S’-ma Čchien slíbil otci, že dílo sestaví. Po smrti otce převzal jeho úřad, roku 104 př. n. l. dokončil sbírání materiálů a začal psát Zápisky.

Roku 99 př. n. l. se zapletl do případu generála Li Linga, potrestaného za neúspěch tažení proti Siungnuům. S’-ma Čchien se Li Linga zastal, což mu vyneslo hněv panovníka, uvěznění a odsouzení k smrti. Neměl prostředky na vykoupení se z trestu, proto náhradou za popravu přivolil k neméně potupné kastraci. Po propuštění z vězení ho císař jmenoval vrchním tajemníkem ve vnitřním sekretariátu čung-šu. V letech 93/91 př. n. l. dokončil své dílo a o několik let později zemřel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Předkové, raná léta[editovat | editovat zdroj]

S’-ma Čchien pocházel z rodu tradičně se věnujícího historii a vědám. Ve své autobiografii uvedl, že hodnost dvorského historika zaujímal jeden jeho předek už za vlády čouského Süan-wanga (vládl 827–782 př. n. l.).[1] Je proto možné, že mezi historiky s příjmením S’-ma připomínanými v nápisech na bronzových obřadních nádobách 8. a 7. století př. n. l. jsou i předci S’-ma Čchiena. V 7. století př. n. l. S’-ma Čchienovi předkové přesídlili do státu Ťin, k historii se vrátil až po několika staletích jeho otec S’-ma Tchan,[1] přední učenec své doby.[2] Roku 140 př. n. l.,[3] za vlády chanského císaře Wu-tiho, byl jmenován dvorským písařem (太史令, tchaj-š’ ling)[pozn. 1] V této funkci měl na starosti „záležitosti Nebes“, to jest stanovení kalendáře, určování příznivých a nepříznivých dnů pro obřady a státní úkony, vedení záznamů o znameních. Také vedl zkoušky úředníků, dozíral na výuku na dvorské akademii tchaj-süe a patrně vedl i císařskou knihovnu.[4]

S’-ma Tchanův syn S’-ma Čchien se narodil v místě Lung-men („Dračí vrata“) v okrese Sia-jang (dnešní okres Chan-čcheng v prefektuře Wej-nan v provincii Šen-si)[5][6] nejspíše roku 145 př. n. l.[pozn. 2] Už v deseti letech znal klasickou literaturu, později studoval u předních učenců Kchung An-kuoa a Tung Čung-šua.[9] Ve dvaceti letech se vypravil na cestu po Číně, při které poznal zemi od řeky Jang-c’-ťiang po Šan-tung. Vyrazil z Čchang-anu nejdříve do Luo-jangu, pak na horní tok řeky Siang-ťiang, kde na hoře Ťiou-i-šan měl být pohřben legendární vládce Šun. Odtud po řece dorazil do Čchang-ša, u vod řeky Mi-luo-ťiang vzpomenul smrti básníka Čchü Jüana. Poté v dnešním Če-ťiangu navštívil horu Kuej-ťi-šan. Pak vyrazil severním směrem do oblastí starých států Čchi a Lu, kde v Čchü-fuKonfuciově chrámu uchovávali jeho oděv, vůz a obřadní náčiní. Zpět do metropole cestoval přes Pcheng-čcheng (dnes Sü-čou), rodiště Liou Panga, zakladatele dynastie Chan, kde vyzpovídal místní pamětníky. Délka cesty dosáhla 3–4 tisíc kilometrů a trvat mohla 3–4 roky.[10] Na cestách nasbíral množství materiálu pro připravované dějiny.

Po návratu byl jmenován členem císařské družiny (družiník lang-čung). Sloužil u dvora, byl vysílán na diplomatické mise do zahraničí i inspekční cesty do regionů. Například roku 115 př. n. l. vyjednával s panovníkem Jüe-č’uů spojenectví proti Siungnuům, roku 110 př. n. l. byl vyslán do oblastí Pa a Šu (dnešní S’-čchuan). Po návratu zastihl otce na smrtelné posteli.[11] Otec před smrtí zavázal S’-ma Čchiena k pokračování v jejich rozpracovaném historickém díle, budoucích Zápiscích historika. Po tříletém období smutku převzal roku 108 př. n. l. otcův úřad.[12]

Vrchní písař[editovat | editovat zdroj]

Společně se svým učitelem a astronomem Tchang Tuem (唐都) a desítkami dalších učenců[pozn. 3] sestavil nový kalendář, nazvaný „kalendář [éry] tchaj-čchu“ (太初历, tchaj-čchu-li). S vyhlášením nového kalendáře byla totiž vyhlášena i nová éra vlády, éra Nového počátku (tchaj-čchu).[13] Nový kalendář založený na starším lunárním kalendáři (Čuan-sü-li, 顓頊曆; kalendář Čuan-süa) převzatém od dynastie Čchin, znamenal výrazný pokrok v měření času v Číně.[14] Učenci jej vytvořili s vysokou přesností na základě pečlivých astronomických pozorování. V kalendáři tchaj-čchu rok trval 365,25 dní (přesněji 365\begin{matrix} \frac{385}{1539} \end{matrix} dní) a sestával z 12 lunárních měsíců, každý z nich trval 29,52 dní (29\begin{matrix} \frac{43}{81} \end{matrix} dní).[15]

Ve své funkci relativně snadno shromažďoval podklady pro připravované dějiny – měl přístup do vládních archívů, doprovázel císaře při cestách po zemi. Sběr materiálu dokončil roku 104 př. n. l. a začal sepisovat Zápisky.[16]

Eunuch[editovat | editovat zdroj]

Roku 99 př. n. l. se S’-ma Čchien zapletl do případu generála Li Linga, obviněného ze zodpovědnosti za neúspěch tažení proti Siungnuům.[9][17] Generála se zastal, což mu vyneslo hněv panovníka, a následující rok[18] i uvěznění a obvinění ze zločinu pomluvy císaře, který byl trestán smrtí.[19] Podle tehdejších zákonů se mohl z nejvyššího trestu vykoupit, nebo se nechat vykastrovat. Na výkup neměl prostředky, a muž jeho postavení proto zpravidla v takové situaci volil sebevraždu, ale tím by zmařil přání otce (i vlastní) dokončit Zápisky, proto si vybral kastraci.[19] Trest byl vykonán roku 97 př. n. l.[12] Z vězení ho propustili nejspíše při všeobecné amnestii roku 96 př. n. l.[20] Poté se zařadil mezi palácové eunuchy ve funkci vrchního tajemníka (čung-šu-ling) ve vnitřním sekretariátu čung-šu.[12][pozn. 4] Upnul se na dokončení Zápisků, cíli, jenž mu umožnil vyrovnat se s ponížením, kterého se mu dostalo. Své dílo dopsal do roku 93 nebo 91  př. n. l.[12] Kromě Zápisků zmiňují Chan-šu, dějiny dynastie Chan sepsané počátkem 2. století, také osm S’-ma Čchienových popisných básní fu ().[19]

O závěru jeho života není mnoho známo, zemřel snad roku 86 př. n. l.[8], zvažována jsou ale i jiná data: kolem roku 90 př. n. l.,[9] v letech 86/85 př. n. l. nebo až roku 78 př. n. l.[19] nejopatrnější historikové považují rok jeho smrti za nezjistitelný.[8]

Zápisky historika[editovat | editovat zdroj]

Stránka knihy se sloupci textu v čínských znacích
První stránka 2. kapitoly („Dynastie Sia“) Zápisků historika

Nejdůležitějším dílem S’-ma Čchiena jsou Zápisky historika, neboli Kniha vrchních písařů (pod tímto názvem roku 2012 vyšel v nakladatelství Karolinum obsáhlý výbor v překladu Olgy Lomové).[21] Jeho novátorská historická práce překonala úroveň tradičních čínských dynastických kronik. Kroniky ve stručných zápisech zachycovaly události u dvora toho kterého státu. S’-ma Čchien naproti tomu popisuje dějiny čínských států a říší i okolních národů po dobu dvou tisíciletí – od mýtických dob po jeho současnost.[22] O posledním století, vládě dynastie Chan, měl nejvíce informací a tak je mu věnována polovina Zápisků.[23]

Ve svém díle se S’-ma Čchien snažil se pochopit „cestu Nebes“, logiku vzestupu a úpadku států a dynastií a objasnit principy života v Podnebesí. Vzhledem ke svým neblahým zkušenostem s poměry u císařského dvora je v Zápiscích otevřený a kritický, především k císaři Wu-timu.[23]

Zápisky historika sestávají ze 130 kapitol, mají přes půl miliónu znaků čínského písma.[22] Kompozičně jsou složitým dílem, rozděleným na části uspořádané chronologicky i tematicky. Sestávají z pěti oddílů: nejdříve je v 12 kapitolách „Kořenů a počátků“ podán přehled dvouapůl tisíciletí čínských dějin od Žlutého císaře po současnost autorů; klíčové události jsou znovu shrnuty v 10 kapitolách chronologicky uspořádaných „Tabulek“;[24] následuje 8 kapitol „Pojednání“ rozebírajících témata podle autorů významná pro správnou vládu – hudbu, obřady, kalendář, věštění a hospodářství; 30 kapitol „Dědičných rodů“ rekapituluje čínskou historii tentokrát z pohledu regionů, zahrnují i životopis Konfucia a některých významných císařských pomocníků a rádců; a konečně 70 kapitol „Příběhů“ obsahuje biografie významných osobností. Zpravidla se v kapitole autor věnuje jednomu či dvěma hrdinům, několik kapitol jsou však kolektivní životopisy několika osob spojených povoláním či postavením a mezi „Příběhy“ jsou zahrnuty jsou i historie nečínských států a národů sousedících s říší Chan. Poslední kapitola „Příběhů“ je věnována S’-ma Čchienovu rodu a samotným Zápiskům.[24]

Zápisky historika byly soukromým dílem, nikoliv oficiální prací, což autorovi umožnilo využít méně formální sloh. Pro výstižné charakteristiky postav, neochvějnou snahu o pravdivost díla, kritické hodnocení vlád a císařů, jednoduchý a současně živý jazyk, se dílo stalo literárním vzorem pro historiky i spisovatele následujících staletí. Autory pozdějších dějin dynastií byla kromě jazyka a stylu přejímána i jeho struktura.[25]

Překlady Zápisků historika[editovat | editovat zdroj]

  • S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2012. 648 s. Překlad zhruba čtvrtiny díla doplněný úvodní studií. ISBN 978-80-246-2154-8.  
  • СЫМА, Цянь. Исторические записки. В 9 т. Překlad Р. В. Вяткин et al. М. : Наука (Главная редакция восточной литературы)-Восточная литература, 1972–2010. («Памятники письменности Востока»; sv. XXXII) Úplný překlad v devíti svazcích. ISBN 5-02-018264-8. (rusky) 
  • SSU MA, Ch’ien. The Grand Scribe’s Records. Překlad William H. Niehauser et al. Bloomington : Indiana University Press, 1994–. Nedokončený překlad do angličtiny, roku 2010 vyšel šestý svazek. (anglicky) 
  • Records of the Grand Historian: Han Dynasty I. – II. Překlad Burton Watson. New York – Hong Kong : Renditions – Columbia Univesity Press, 1993. Překlad částí Zápisků vztahujících se k dynastii Chan. (anglicky) 
  • Records of the Grand Historian: Qin Dynasty. Překlad Burton Watson. New York – Hong Kong : Renditions – Columbia Univesity Press, 1993. Překlad částí Zápisků vztahujících se k dynastii Čchin. (anglicky) 
  • Le mémoires historique de Se-ma Ts'ien. Překlad Edouarde Chavannes. Paris : Ernest Leroux, 1895–1905. Vydáno též Paris: Maisonneuve, 1962. Překlad části Zápisků. Dostupné online. (francouzsky) 

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

S’-ma Čchienovo jméno nese planetka hlavního pásu 12620 Simaqian.[26]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Do evropských jazyků překládáno i jako dvorský astrolog, historik, archivář či vrchní úředník, v závislosti na tom, jakou stránku jeho povinností překladatelé zdůrazňují.[4]
  2. S’-ma Čchien datum svého narození nezmiňuje, raní komentátoři uvádějí roky 135 (S’-ma Čeng) a 145 (Čan Šou-ťie) př. n. l., diskuze se vede v zásadě o těchto dvou datech, byť japonští a čínští historikové navrhují i roky 129, 150 a 163 př. n. l. K roku 135 př. n. l. se v úvodní stati u Vjatkinova překladu Zápisků historika přiklání ruský historik Michail Krjukov;[7] nejběžněji je však uváděn rok 145 př. n. l., kterého se drží i Olga Lomová v úvodní studii svého výboru ze Zápisků.[8]
  3. Mimo jiné Teng Pchingem (邓平) a Luo Sia-chungem (落下闳).
  4. Krjukov jeho úřad nazývá strážce císařské pečeti.[20]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků S’-ma Čchien na slovenské Wikipedii a Сыма Цянь na ruské Wikipedii.

  1. a b КРЮКОВ, М. В.. Сыма Цянь и его «Исторические записки». In СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. I.. 2., opravené a doplněné. vyd. М : «Восточная литература» РАН, 2001. Úvodní stať M. V. Krjukova k prvnímu dílu překladu Zápisků historika. [Dále jen Krjukov]. ISBN 5-02-018277-Х, 5-02-018264-8. S. 16. (rusky)
  2. David. Sima Qian and His Life Experiences [online]. Seeraa International, [cit. 2012-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Krjukov, s. 17.
  4. a b LOMOVÁ, Olga. Písaři? Astrologové? Historici? : K počátkům historiografie v Číně. In S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2012. [Dále jen Lomová]. ISBN 978-80-246-2154-8. S. 23–80, na s. 39.
  5. THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge – a universal guide for China studies [online]. [cit. 2014-10-16]. Kapitola Persons in Chinese History - Sima Qian 司馬遷. Dostupné online. (anglicky) 
  6. КРОЛЬ, Ю.Л. Сыма Цянь [online]. Синология.Ру, 2009–2014, [cit. 2014-03-07]. Stať z Духовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. / Гл. ред. М.Л.Титаренко; Ин-т Дальнего Востока. - М.: Вост. лит., 2006. Т. 1. Философия / ред. М.Л.Титаренко, А.И.Кобзев, А.Е.Лукьянов. - 2006. - 727 с. С. 401-403. Dostupné online. (rusky) 
  7. Krjukov, s. 18–19.
  8. a b c Lomová, s. 23.
  9. a b c YE, Lang, a kol. China: Five Thousand Years of History and Civilization. Hong Kong : City University of HK Press, 2007. 816 s. ISBN 9629371405, 9789629371401. S. 300. (anglicky) 
  10. Krjukov, s. 20–21.
  11. Krjukov, s. 21–22.
  12. a b c d Lomová, s. 41.
  13. Krjukov, s. 23.
  14. Ye, s. 326.
  15. DENG, Yinke. Ancient Chinese Inventions. 3., ilustrované a přepracované. vyd. Cambridge : Cambridge University Press, 2011. 155 s. ISBN 0521186927, 9780521186926. S. 78. (anglicky) 
  16. Krjukov, s. 24.
  17. Krjukov, s. 25.
  18. NIENHAUSER, JR., William H.. Sima Qian and the Shiji. In FELDHERR, Andrew; HARDY, Grant. The Oxford History of Historical Writing: Volume 1: Beginnings to ad 600. Oxford : Oxford University Press, 2011. ISBN 978–0–19–921815–8. S. 463–484, na s. 468. (anglicky)
  19. a b c d DURRANT, Stephen. Ssu-ma Ch'ien. In WILLIAM H., Nienhauser. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington, Indiana : Indiana University Press, 1986. ISBN 0253329833, 9780253329837. S. 722. (anglicky)
  20. a b Krjukov, s. 27.
  21. S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2012. 648 s. Překlad zhruba čtvrtiny díla. ISBN 978-80-246-2154-8.  
  22. a b Krjukov, s. 15.
  23. a b Ye, s. 301.
  24. a b Lomová, s. 64–66.
  25. Ye, s. 306.
  26. JPL Small-Body Database Browser : 12620 Simaqian (6335 P-L) [online]. NASA, Jet Propulsion Laboratory, rev. 2008-3-5, [cit. 2012-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LOMOVÁ, Olga. Písaři? Astrologové? Historici? : K počátkům historiografie v Číně. In S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2012. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. ISBN 978-80-246-2154-8. S. 23–80.
  • WATSON, Burton. Ssu-ma Ch'ien: Grand Historian of China. New York : Columbia University Press, 1958. xii, 276 s. (anglicky) 
  • YANG, Hsien-yi; YANG, Gladys. Records of the Historians. Hong Kong : Commercial Press, 1974. 461 s. (anglicky) 
  • КРОЛЬ, Юрий Львович. Сыма Цянь-историк. М. : Наука, Главная редакция восточной лит-ры, 1970. 447 s. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]