S'-ma Čchien

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
S’-ma Čchien
Narození 145 př. n. l. nebo 135 př. n. l.
Úmrtí 86 př. n. l.
Jiná jména C'-čchang (Zǐ​cháng, 子長)
Povolání historik a astrolog
Znám(á) jako autor Zápisků historika

S’-ma Čchien (čínsky pchin-jinem Sīmǎ Qiān, znaky 司馬遷, 145 př. n. l. nebo 135 př. n. l.? – 86 př. n. l.?), zdvořilostním jménem C'-čchang (čínsky pchin-jinem Zǐ​cháng, znaky 子長), byl čínský historik a spisovatel. Je považován za zakladatele čínské historiografie. Jeho zásadní dílo, Zápisky historika (Š'-ťi), neboli Kniha vrchních písařů, popisuje dějiny Číny a okolních národů a stalo se vzorem pro pozdější dějiny dynastií.

Obsah

Život[editovat]

S’-ma Čchien pocházel z rodu tradičně se věnujícího historii a vědám. Ve své autobiografii uvedl, že hodnost dvorského historika zaujímal jeden jeho předek už za vlády čouského Süan-wanga (vládl 827–782 př. n. l.).[1] Je proto možné, že mezi historiky s příjmením S’-ma připomínanými v nápisech na bronzových obřadních nádobách 8. a 7. století př. n. l. jsou i předci S’-ma Čchiena. V 7. století př. n. l. S’-ma Čchienovi předkové přesídlili do státu Ťin, k historii se vrátil až po několika staletích jeho otec S’-ma Tchan.[1]

S’-ma Tchan byl předním učencem své doby.[2] Roku 140 př. n. l.,[3] za vlády chanského císaře Wu-tiho, jmenován dvorským historikem a astrologem. Spravoval císařský archív a knihovnu a zodpovídal za kalendář.[4] Jeho syn se narodil v Lung-menu (blízko dnešního Chan-čchengu)[3] nejspíše roku 135 př. n. l.[pozn. 1] Už v deseti letech znal klasickou literaturu, později ho vyučovali přední učenci Kchung An-kuo (孔安國 / 孔安国) a Tung Čung-šu (董仲舒).[4] Ve dvaceti letech se vypravil na cestu po Číně, při které poznal zemi od řeky Jang-c'-ťiang po Šan-tung.[pozn. 2] Na cestách nasbíral množství materiálu pro připravované dějiny.

Po návratu byl jmenován členem císařské družiny (družiník lang-čung). Sloužil u dvora, byl vysílán na inspekční cesty do regionů, například roku 115 př. n. l. vyjednával s panovníkem Jüe-č'uů spojenectví proti Siungnuům, roku 110 př. n. l. byl vyslán do oblastí Pa a Šu (dnešní S'-čchuan), po návratu zastihl otce na smrtelné posteli.[7] Otec před smrtí zavázal S’-ma Čchiena k pokračování v jejich historickém díle. Po tříletém (povinném) období smutku převzal otcův úřad. Ve své funkci relativně snadno shromažďoval podklady pro připravované dějiny – měl přístup do vládních archívů, doprovázel císaře při cestách po zemi. Sběr materiálu dokončil roku 104 př. n. l. a začal sepisovat Zápisky historika.[8]

Roku 99 př. n. l. se zapletl do případu generála Li Linga, obviněného ze zodpovědnosti za neúspěch tažení proti Siungnuům.[4] S’-ma Čchien se ho zastal, což mu vyneslo hněv císaře a obvinění ze zločinu pomluvy císaře, který byl trestán smrtí.[9] Podle tehdejších zákonů se mohl z nejvyššího trestu vykoupit, nebo se nechat vykastrovat. Na výkup neměl prostředky, muž jeho postavení zpravidla v takové situaci volil sebevraždu, ale tím by zmařil přání otce (i vlastní) dokončit Zápisky, proto si vybral kastraci.[9] Ve vězení zůstal do roku 96 př. n. l. Poté se zařadil mezi palácové eunuchy a upnul se na dokončení Zápisků, cíl, jenž mu umožnil vyrovnat se s ponížením, kterého se mu dostalo. Své dílo dopsal do roku 93 př. n. l.[10]

O závěru jeho života není mnoho známo, zemřel kolem roku 90. př. n. l.,[4] či snad v letech 86/85 př. n. l. nebo až roku 78 př. n. l.[9]

Zápisky historika[editovat]

Nejdůležitějším dílem S’-ma Čchiena jsou Zápisky historika, neboli Kniha vrchních písařů (pod tímto názvem roku 2012 vyšel v nakladatelství Karolinum obsáhlý výbor v překladu Olgy Lomové).[11] Jeho novátorská historická práce překonala úroveň tradičních čínských dynastických kronik. Kroniky ve stručných zápisech zachycovaly události u dvora toho kterého státu. S’-ma Čchien naproti tomu popisuje dějiny čínských států a říší i okolních národů po dobu dvou tisíciletí – od mýtických dob po jeho současnost.[12] Nicméně poslednímu století, vládě dynastie Chan, je věnována polovina Zápisků.[10] Snažil se pochopit logiku vzestupu a úpadku států a dynastií a objasnit principy života v Podnebesí. Vzhledem ke svým neblahým zkušenostem s poměry u císařského dvora je v Zápiscích otevřený a kritický, především k císaři Wu-timu.[10]

Zápisky historika sestávají ze 130 kapitol, mají přes půl miliónu znaků.[12] Kompozičně jsou složitým dílem, rozděleným na části uspořádané chronologicky (biografie čínských vládců), v dalších částech jsou oddíly věnované nejrůznějším tématům – hudbě, obřadům, kalendáři, vírám, hospodářství a biografiím osobností čínských dějin,[13] mezi nimi je například nejstarší životopis Lao-c'. Zápisky historika byly soukromým dílem, nikoliv oficiální prací, což autorovi umožnilo využít méně formální sloh. Pro výstižné charakteristiky postav, neochvějnou snahu o pravdivost díla, kritické hodnocení vlád a císařů, jednoduchý a současně živý jazyk, se dílo stalo literárním vzorem pro historiky i spisovatele následujících staletí. Autory pozdějších dějin dynastií byla kromě jazyka a stylu přejímána i jeho struktura.[14]

Kromě Zápisků je známo také osm S’-ma Čchienových poém (žánr fu, 賦) zahrnutých do Chan-šu, dějin dynastie Chan sepsaných počátkem 2. století.[9]

Reforma kalendáře[editovat]

Jako jeho otec, i S’-ma Čchien byl dvorním astrologem a astronomem (což tehdy splývalo). jeho povinností bylo měření času a stanovení příznivé doby pro tu či onu činnost vládce v závislosti na postavení nebeských těles,[3] objasnění neobvyklých úkazů jak na nebesích (např. zatmění slunce či měsíce) tak na zemi (např. zemětřesení).

Roku 105 př. n. l. společně s Tchang Tuem (唐都), Teng Pchingem (邓平) a Luo Sia-chungem (落下闳) a desítkami[15] dalších učenců sestavil nový kalendář, nazvaný „kalendář [éry] tchaj-čchu“ (tchaj-čchu-li, 太初历) podle období, kdy vstoupil v platnost. Nový kalendář založený na starším lunárním kalendáři (čuan-sü-li, 顓頊曆; kalendář Čuan-süa) převzatém od dynastie Čchin, byl výrazným pokrokem v měření času v Číně.[16] Sestaven byl s vysokou přesností na základě pečlivých astronomických pozorování. V kalendáři tchaj-čchu rok trval 365,25 dní (přesněji 365\begin{matrix} \frac{385}{1539} \end{matrix} dní) a byl rozdělen na 12 lunárních měsíců, každý z nich trval 29,52 dní (29\begin{matrix} \frac{43}{81} \end{matrix}).[17]

Zajímavost[editovat]

S’-ma Čchienovo jméno nese planetka hlavního pásu 12620 Simaqian.[18]

Odkazy[editovat]

Poznámky[editovat]

  1. ↑ S’-ma Čchien datum svého narození nezmiňuje, raní komentátoři uvádějí roky 135 (S’-ma Čeng) a 145 (Čan Šou-ťie) př. n. l., diskuze se vede v zásadě mezi o těchto dvou datech, byť japonští a čínští historikové navrhují i roky 129, 150 a 163 př. n.l. Krjukov se v citovaném díle přiklání k roku 135 př. n. l.[5]
  2. ↑ Vyrazil z Čchang-anu nejdříve do Luo-jangu, pak na horní tok řeky Siang-ťiang, kde na hoře Ťiou-i-šan měl být pohřben legendární vládce Šun. Odtud po řece dorazil do Čchang-ša, u vod řeky Mi-luo-ťiang vzpomenul smrti básníka Čchü Jüana. Poté v dnešním Če-ťiangu navštívil horu Kuej-ťi-šan. Pak vyrazil severním směrem do oblastí starých států Čchi a Lu, kde v Konfuciově chrámu uchovávali jeho oděv, vůz a obřadní náčiní. Zpět do metropole cestoval přes Pcheng-čcheng (dnes Sü-čou), rodiště Liou Panga, zakladatele dynastie Chan, a vyzpovídal místní pamětníky. Délka cesty dosáhla 3–4 tisíc km a trvat mohla 3–4 roky.[6]

Reference[editovat]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků S’-ma Čchien na slovenské Wikipedii a Сыма Цянь na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b КРЮКОВ, М. В.. Сыма Цянь и его «Исторические записки». In СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. I.. 2., opravené a doplněné. vyd. М : «Восточная литература» РАН, 2001. Úvodní stať M. V. Krjukova k prvnímu dílu překladu Zápisků historika. [Dále jen Krjukov]. ISBN 5-02-018277-Х, 5-02-018264-8. s. 16. (rusky)
  2. ↑ David. Sima Qian and His Life Experiences [online]. Seeraa International, [cit. 2012-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Krjukov, s. 17.
  4. ↑ a b c d YE, Lang, a kol. China: Five Thousand Years of History and Civilization. Hong Kong : City University of HK Press, 2007. 816 s. ISBN 9629371405, 9789629371401. S. 300. (anglicky) 
  5. ↑ Krjukov, s. 18–19.
  6. ↑ Krjukov, s. 20–21.
  7. ↑ Krjukov, s. 21–22.
  8. ↑ Krjukov, s. 24.
  9. ↑ a b c d DURRANT, Stephen. Ssu-ma Ch'ien. In WILLIAM H., Nienhauser. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington, Indiana : Indiana University Press, 1986. ISBN 0253329833, 9780253329837. s. 722. (anglicky)
  10. ↑ a b c Ye, s. 301.
  11. ↑ S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2012. 648 s. Překlad zhruba čtvrtiny díla. ISBN 978-80-246-2154-8.  
  12. ↑ a b Krjukov, s. 15.
  13. ↑ Ye, s. 301–302.
  14. ↑ Ye, s. 306.
  15. ↑ Krjukov, s. 23.
  16. ↑ Ye, s. 326.
  17. ↑ DENG, Yinke. Ancient Chinese Inventions. 3., ilustrované a přepracované. vyd. Cambridge : Cambridge University Press, 2011. 155 s. ISBN 0521186927, 9780521186926. S. 78. (anglicky) 
  18. ↑ JPL Small-Body Database Browser : 12620 Simaqian (6335 P-L) [online]. NASA, Jet Propulsion Laboratory, rev. 2008-3-5, [cit. 2012-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
S'-ma Čchien
  • David. Sima Qian and His Life Experiences [online]. Seeraa International, [cit. 2012-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=S%27-ma_Čchien&oldid=10137868“