S'-ma Čchien

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
S’-ma Čchien
Narození 145 př. n. l. nebo 135 př. n. l.
Úmrtí 86 př. n. l.
Jiná jména C'-čchang (Zǐ​cháng, 子長)
Povolání historik a astrolog
Znám(á) jako autor Zápisků historika

S’-ma Čchien (čínsky pchin-jinem Sīmǎ Qiān, znaky 司馬遷, 145 př. n. l. nebo 135 př. n. l.?86 př. n. l.?), zdvořilostním jménem C'-čchang (čínsky pchin-jinem Zǐ​cháng, znaky 子長), byl čínský historik a spisovatel. Je považován za zakladatele čínské historiografie. Jeho zásadní dílo, Zápisky historika (Š'-ťi), neboli Kniha vrchních písařů, popisuje dějiny Číny a okolních národů a stalo se vzorem pro pozdější dějiny dynastií.

Obsah

Život[editovat]

S’-ma Čchien pocházel z rodu tradičně se věnujícího historii a vědám. Ve své autobiografii uvedl, že hodnost dvorského historika zaujímal jeden jeho předek už za vlády čouského Süan-wanga (vládl 827–782 př. n. l.).[1] Je proto možné, že mezi historiky s příjmením S’-ma připomínanými v nápisech na bronzových obřadních nádobách 8. a 7. století př. n. l. jsou i předci S’-ma Čchiena. V 7. století př. n. l. S’-ma Čchienovi předkové přesídlili do státu Ťin, k historii se vrátil až po několika staletích jeho otec S’-ma Tchan.[1]

S’-ma Tchan byl předním učencem své doby.[2] Roku 140 př. n. l.,[3] za vlády chanského císaře Wu-tiho, jmenován dvorským historikem a astrologem. Spravoval císařský archív a knihovnu a zodpovídal za kalendář.[4] Jeho syn se narodil v Lung-menu (blízko dnešního Chan-čchengu)[3] nejspíše roku 135 př. n. l.[pozn. 1] Už v deseti letech znal klasickou literaturu, později ho vyučovali přední učenci Kchung An-kuo (孔安國 / 孔安国) a Tung Čung-šu (董仲舒).[4] Ve dvaceti letech se vypravil na cestu po Číně, při které poznal zemi od řeky Jang-c'-ťiang po Šan-tung.[pozn. 2] Na cestách nasbíral množství materiálu pro připravované dějiny.

Po návratu byl jmenován členem císařské družiny (družiník lang-čung). Sloužil u dvora, byl vysílán na inspekční cesty do regionů, například roku 115 př. n. l. vyjednával s panovníkem Jüe-č'uů spojenectví proti Siungnuům, roku 110 př. n. l. byl vyslán do oblastí Pa a Šu (dnešní S'-čchuan), po návratu zastihl otce na smrtelné posteli.[7] Otec před smrtí zavázal S’-ma Čchiena k pokračování v jejich historickém díle. Po tříletém (povinném) období smutku převzal otcův úřad. Ve své funkci relativně snadno shromažďoval podklady pro připravované dějiny – měl přístup do vládních archívů, doprovázel císaře při cestách po zemi. Sběr materiálu dokončil roku 104 př. n. l. a začal sepisovat Zápisky historika.[8]

Roku 99 př. n. l. se zapletl do případu generála Li Linga, obviněného ze zodpovědnosti za neúspěch tažení proti Siungnuům.[4] S’-ma Čchien se ho zastal, což mu vyneslo hněv císaře a obvinění ze zločinu pomluvy císaře, který byl trestán smrtí.[9] Podle tehdejších zákonů se mohl z nejvyššího trestu vykoupit, nebo se nechat vykastrovat. Na výkup neměl prostředky, muž jeho postavení zpravidla v takové situaci volil sebevraždu, ale tím by zmařil přání otce (i vlastní) dokončit Zápisky, proto si vybral kastraci.[9] Ve vězení zůstal do roku 96 př. n. l. Poté se zařadil mezi palácové eunuchy a upnul se na dokončení Zápisků, cíl, jenž mu umožnil vyrovnat se s ponížením, kterého se mu dostalo. Své dílo dopsal do roku 93 př. n. l.[10]

O závěru jeho života není mnoho známo, zemřel kolem roku 90. př. n. l.,[4] či snad v letech 86/85 př. n. l. nebo až roku 78 př. n. l.[9]

Zápisky historika[editovat]

Nejdůležitějším dílem S’-ma Čchiena jsou Zápisky historika, neboli Kniha vrchních písařů (pod tímto názvem roku 2012 vyšel v nakladatelství Karolinum obsáhlý výbor v překladu Olgy Lomové).[11] Jeho novátorská historická práce překonala úroveň tradičních čínských dynastických kronik. Kroniky ve stručných zápisech zachycovaly události u dvora toho kterého státu. S’-ma Čchien naproti tomu popisuje dějiny čínských států a říší i okolních národů po dobu dvou tisíciletí – od mýtických dob po jeho současnost.[12] Nicméně poslednímu století, vládě dynastie Chan, je věnována polovina Zápisků.[10] Snažil se pochopit logiku vzestupu a úpadku států a dynastií a objasnit principy života v Podnebesí. Vzhledem ke svým neblahým zkušenostem s poměry u císařského dvora je v Zápiscích otevřený a kritický, především k císaři Wu-timu.[10]

Zápisky historika sestávají ze 130 kapitol, mají přes půl miliónu znaků.[12] Kompozičně jsou složitým dílem, rozděleným na části uspořádané chronologicky (biografie čínských vládců), v dalších částech jsou oddíly věnované nejrůznějším tématům – hudbě, obřadům, kalendáři, vírám, hospodářství a biografiím osobností čínských dějin,[13] mezi nimi je například nejstarší životopis Lao-c'. Zápisky historika byly soukromým dílem, nikoliv oficiální prací, což autorovi umožnilo využít méně formální sloh. Pro výstižné charakteristiky postav, neochvějnou snahu o pravdivost díla, kritické hodnocení vlád a císařů, jednoduchý a současně živý jazyk, se dílo stalo literárním vzorem pro historiky i spisovatele následujících staletí. Autory pozdějších dějin dynastií byla kromě jazyka a stylu přejímána i jeho struktura.[14]

Kromě Zápisků je známo také osm S’-ma Čchienových poém (žánr fu, ) zahrnutých do Chan-šu, dějin dynastie Chan sepsaných počátkem 2. století.[9]

Reforma kalendáře[editovat]

Jako jeho otec, i S’-ma Čchien byl dvorním astrologem a astronomem (což tehdy splývalo). jeho povinností bylo měření času a stanovení příznivé doby pro tu či onu činnost vládce v závislosti na postavení nebeských těles,[3] objasnění neobvyklých úkazů jak na nebesích (např. zatmění slunce či měsíce) tak na zemi (např. zemětřesení).

Roku 105 př. n. l. společně s Tchang Tuem (唐都), Teng Pchingem (邓平) a Luo Sia-chungem (落下闳) a desítkami[15] dalších učenců sestavil nový kalendář, nazvaný „kalendář [éry] tchaj-čchu“ (tchaj-čchu-li, 太初历) podle období, kdy vstoupil v platnost. Nový kalendář založený na starším lunárním kalendáři (čuan-sü-li, 顓頊曆; kalendář Čuan-süa) převzatém od dynastie Čchin, byl výrazným pokrokem v měření času v Číně.[16] Sestaven byl s vysokou přesností na základě pečlivých astronomických pozorování. V kalendáři tchaj-čchu rok trval 365,25 dní (přesněji 365\begin{matrix} \frac{385}{1539} \end{matrix} dní) a byl rozdělen na 12 lunárních měsíců, každý z nich trval 29,52 dní (29\begin{matrix} \frac{43}{81} \end{matrix}).[17]

Zajímavost[editovat]

S’-ma Čchienovo jméno nese planetka hlavního pásu 12620 Simaqian.[18]

Odkazy[editovat]

Poznámky[editovat]

  1. S’-ma Čchien datum svého narození nezmiňuje, raní komentátoři uvádějí roky 135 (S’-ma Čeng) a 145 (Čan Šou-ťie) př. n. l., diskuze se vede v zásadě mezi o těchto dvou datech, byť japonští a čínští historikové navrhují i roky 129, 150 a 163 př. n.l. Krjukov se v citovaném díle přiklání k roku 135 př. n. l.[5]
  2. Vyrazil z Čchang-anu nejdříve do Luo-jangu, pak na horní tok řeky Siang-ťiang, kde na hoře Ťiou-i-šan měl být pohřben legendární vládce Šun. Odtud po řece dorazil do Čchang-ša, u vod řeky Mi-luo-ťiang vzpomenul smrti básníka Čchü Jüana. Poté v dnešním Če-ťiangu navštívil horu Kuej-ťi-šan. Pak vyrazil severním směrem do oblastí starých států Čchi a Lu, kde v Konfuciově chrámu uchovávali jeho oděv, vůz a obřadní náčiní. Zpět do metropole cestoval přes Pcheng-čcheng (dnes Sü-čou), rodiště Liou Panga, zakladatele dynastie Chan, a vyzpovídal místní pamětníky. Délka cesty dosáhla 3–4 tisíc km a trvat mohla 3–4 roky.[6]

Reference[editovat]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků S’-ma Čchien na slovenské Wikipedii a Сыма Цянь na ruské Wikipedii.

  1. a b КРЮКОВ, М. В.. Сыма Цянь и его «Исторические записки». In СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. I.. 2., opravené a doplněné. vyd. М : «Восточная литература» РАН, 2001. Úvodní stať M. V. Krjukova k prvnímu dílu překladu Zápisků historika. [Dále jen Krjukov]. ISBN 5-02-018277-Х, 5-02-018264-8. s. 16. (rusky)
  2. David. Sima Qian and His Life Experiences [online]. Seeraa International, [cit. 2012-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Krjukov, s. 17.
  4. a b c d YE, Lang, a kol. China: Five Thousand Years of History and Civilization. Hong Kong : City University of HK Press, 2007. 816 s. ISBN 9629371405, 9789629371401. S. 300. (anglicky) 
  5. Krjukov, s. 18–19.
  6. Krjukov, s. 20–21.
  7. Krjukov, s. 21–22.
  8. Krjukov, s. 24.
  9. a b c d DURRANT, Stephen. Ssu-ma Ch'ien. In WILLIAM H., Nienhauser. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington, Indiana : Indiana University Press, 1986. ISBN 0253329833, 9780253329837. s. 722. (anglicky)
  10. a b c Ye, s. 301.
  11. S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2012. 648 s. Překlad zhruba čtvrtiny díla. ISBN 978-80-246-2154-8.  
  12. a b Krjukov, s. 15.
  13. Ye, s. 301–302.
  14. Ye, s. 306.
  15. Krjukov, s. 23.
  16. Ye, s. 326.
  17. DENG, Yinke. Ancient Chinese Inventions. 3., ilustrované a přepracované. vyd. Cambridge : Cambridge University Press, 2011. 155 s. ISBN 0521186927, 9780521186926. S. 78. (anglicky) 
  18. JPL Small-Body Database Browser : 12620 Simaqian (6335 P-L) [online]. NASA, Jet Propulsion Laboratory, rev. 2008-3-5, [cit. 2012-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • David. Sima Qian and His Life Experiences [online]. Seeraa International, [cit. 2012-04-13]. Dostupné online. (anglicky)