Síran železitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Síran železitý
Síran železitý
Obecné
Systematický název Síran železitý
Ostatní názvy hnědá skalice (zřídka)
Latinský název Ferrum sulfuricum oxydatum
Ferri sulfas
Anglický název Iron(III) sulfate
Německý název Eisen(III)-sulfat
Funkční vzorec Fe2(SO4)3
Sumární vzorec Fe2O12S3
Vzhled bílá až hnědá krystalická látka
Identifikace
SMILES [Fe+3].[Fe+3].[O-]S(=O)(=O)[O-].[O-]S([O-])(=O)=O.[O-]S([O-])(=O)=O
InChI 1S/2Fe.3H2O4S/c;;3*1-5(2,3)4/h;;3*(H2,1,2,3,4)/q2*+3;;;/p-6
Číslo RTECS NO8505000
Vlastnosti
Molární hmotnost 399,885 g/mol
562,023 g/mol (nonahydrát)
Teplota rozkladu 480 °C
Teplota dehydratace 175 °C (-7 H2O, nonahydrát)
Hustota 3,097 g/cm³ (18 °C)
2,05-2,1 (nonahydrát)
Index lomu nD= 1,814
nD= 1,552 (nonahydrát)
Rozpustnost ve vodě hydrolyzuje
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol (málo)
aceton (ne)
Měrná magnetická susceptibilita 0,67·10-6 cm3g-1 (17 °C)
Struktura
Krystalová struktura kosočtverečná
kosočtverečná (nonahydrát)
Hrana krystalové mřížky a : b : c = 0,957 : 1 : 1,357
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -2 584 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 283 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -2 253 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,680 JK-1g-1
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R22, R36/37
S-věty S26
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
1
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Síran železitý Fe2(SO4)3 je krystalická látka hnědé barvy. Z vodných roztoků nejčastěji krystalizuje jako nonahydrát (Fe2(SO4)3 ∙ 9H2O), opatrným zahříváním přechází na bezvodou sůl. Při teplotě 480 °C se rozkládá na oxid železitý a oxid sírový:

\mathrm{Fe_2(SO_4)_3\ \rightarrow\ Fe_2O_3 + 3\,SO_3}

Snadno tvoří kamence, např. fialový NH4Fe(SO4)2 ∙ 12H2O (kamenec železito-amonný). Roztok síranu železitého je mírně kyselý. Je to dáno tím, že se jedná o sůl silné kyseliny a slabé zásady.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Síran železitý se připravuje reakcí horkého roztoku síranu železnatého s kyselinou sírovou a oxidačním činidlem, např. peroxidem vodíku:

\mathrm{2\,FeSO_4 + H_2SO_4 + H_2O_2\ \rightarrow\ Fe_2(SO_4)_3 + 2\,H_2O}

Použití[editovat | editovat zdroj]

Síran železitý se používá při úpravě pitné a čištění odpadní vody, a to jako koagulant (srážedlo) v maximálních dávkách 4–10 mg Fe na dm3.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.