Síra (minerál)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Síra
Sulfur-es67b.jpg
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec S8
Identifikace
Barva žlutá, žlutohnědá
Vzhled krystalu dipyramidální
Soustava kosočtverečná
Tvrdost 1,5–2
Lesk diamantový
Štěpnost nedokonalá
Index lomu nα = 1,958
nβ = 2,038
nγ = 2,245
Vryp bílý, světle žlutý
Hustota 2–2,1 g/cm³
Rozpustnost koncentrovaná HNO3, sirouhlík, benzol, petrolej

Síra, chemický vzorec S8, je kosočtverečný minerál.
Název všeslovanský.

Původ[editovat | editovat zdroj]

  • vulkanický – v oblastech aktivní vulkanické činnosti kondenzuje z unikajících plynů a par;
  • sedimentární – tzv. síronosné horniny, většinou vápence organického původu uzavřené v jílovitých , slínitých nebo karbonátových horninách;
  • druhotný – rozkladem sulfidů, zejména pyritu; na hořících uhelných haldách;
  • biogenní - produkt činnosti mikroorganizmů.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Krystaly jsou nejčastěji dipyramidální a hrubě tabulkovité. Práškovité, zrnité, ledvinité a zemité agregáty, výplně, nálety, krápníky.

Polymorfismus[editovat | editovat zdroj]

Za normální teploty krystaluje v kosočtverečné soustavě (αS), nad 95,6 °C v jednoklonné soustavě (βS). Minerál rosickýit (γS) je dimorfní k βS. Amorfní síra (sulfurit) vzniklá při prudkém ochlazení tekuté síry, je nestabilní a časem se změní na αS.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 1,5–2, velmi křehký, hustota 2–2,1 g/cm³, štěpnost nedokonalá podle (001), (110) a (111), lom lasturnatý, nerovný. Taje při 114 °C.
  • Optické vlastnosti: Barva: sírově žlutá, medově žlutá, žlutohnědá až žlutozelená, nálety bývají bělavé. Lesk diamantový na krystalových plochách, na lomu lesk mastný, průhlednost: průhledný až průsvitný , vryp bílý až světle žlutý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: S 100 %, běžné příměsi Se, Te, As. Rozpouští se v koncentrované HNO3, sirouhlíku, benzolu, petroleji.

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Získávání[editovat | editovat zdroj]

  • Těžbou síronosných hornin v povrchovém dole, jako např. v Tarnobrzegu v Polsku.
  • Vháněním přehřáté páry do hlubinných vrtů a následným odčerpáváním vytékající roztavené síry.
  • Ochlazováním unikajících sopečných par – sopka Kawah Ijen v Indonésii, kde domorodci sbírají v kráteru sopky kusy síry. Blíže např. články na Asmat nebo Kalimera.


Využití[editovat | editovat zdroj]

K výrobě kyseliny sírové, chemikálií, výbušnin, v papírnictví, gumárenství, v zemědělství, kožedělném průmyslu aj.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Hojný minerál.

sedimentární ložiska
vulkanogenní ložiska

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana's system of mineralogy, (7th edition), volume I, 140-144

Citace[editovat | editovat zdroj]

  • DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha : AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce) ISBN 80-7151-030-0.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]