Sága o Vølsunzích

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sága o Vølsunzích (Vølsungasaga) je staroislandská parafráze eddických bohatýrských písní. Je mladší než Edda, byla napsaná na Islandu kolem roku 1400. Autor Ságy o Vølsunzích pravděpodobně nečerpal z Eddy (Codex Regius – dochovaná verze písňové Eddy, která však není úplná), ale z nějakého podobného díla, které však bylo úplnější.

Zbytek tohoto článku tvoří shrnutí děje Ságy o Vølsunzích.

Sigi[editovat | editovat zdroj]

V sáze je vylíčen osud rodu Vølsungů. Příběh začíná, když Sigi, nazývaný synem boha Ódina zabije po hádce při lovu Brediho. Ten sloužil Skadimu. Sigi tvrdil, že Bredi ho opustil, ale Skadi mu nevěřil a nechal Brediho hledat. Našli Brediho pod sněhovou závějí, nazvali Sigiho vlkem a vyhnali ho. Sigi byl válečník, dobyl říši a stal se králem Hunů (Hunové).

Rerir[editovat | editovat zdroj]

Vzal si vznešenou ženu a měli spolu syna Rerira. Když Sigiho zabili bratři jeho ženy, Rerir otce pomstil. Rerir se stal velkým králem a vzal si vznešenou ženu, leč neměl s ní žádné potomky. Proto prosil o pomoc bohy. Ódin a Frigg se jim rozhodli pomoct. Ódin dal valkýře Hjóld, dceři obra Hrímniho, jablko a to hodila Reriru do klína v podobě vrány. Rerir dal jablko sníst své ženě a ta otěhotněla.

Vølsung[editovat | editovat zdroj]

Rerirova žena už byla těhotná šest let (doslova „šest zim“) a stále nebyla schopná dítě porodit. Mezitím Rerir zemřel v bitvě. Královna přikázala, aby z ní dítě vyřezali, bála se totiž o osud říše. Po nezvyklém porodu syn svou matku ještě políbil než umřela. Byl nezvykle velký a dostal jméno Vølsung.

Vølsung si vzal za ženu valkýru Hjóld (tu, díky které otěhotněla jeho matka) a byl velkým králem. Narodilo se mu deset synů a dcera. Jeho nejstarší potomci byly dvojčata - chlapec Sigmund a děvče Signý. Vølsungovci (Vølsung se svými potomky) byli bojechtiví, moudří, dovední a slavní.

Sigmund a Signý[editovat | editovat zdroj]

Král Siggeir se ucházel o ruku princezny Signý. Signý ho nechtěla, ale nechala otce, aby rozhodl o jejím osudu. Vølsung si myslel, že je vhodné aby si jeho dcera vzala krále Siggeira. Během svatební hostiny vstoupil do síně neznámý starý muž (Ódin) a do dubu ve středu síně zabodl velký meč a řekl, že meč od něj dostane darem ten, kdo jej vytáhne. Po jeho odchodu mnozí zkoušeli meč z dubu vytáhnout, ale to dokázal až Sigmund. Král Siggeir chtěl od Sigmunda meč koupit, ale Sigmund si meč nechal. Siggeir se rozzlobil a řekl si, že se všem Vølsungovcům pomstí. Před odjezdem krále Siggeira prosila jeho žena Signý svého otce, aby nemusela odjet s manželem. Věštila, že Siggeir způsobí její rodině žal. Ale její otec Vølsung ji poslal s manželem do Siggeirovi země a dokonce přijal Siggeirovo pozvání na návštěvu.

Za tři měsíce jel Vølsung i se svými deseti syny a doprovodem navštívit krále Siggeira a královnu Signý. Večer varovala Signý bratry i otce před Siggeirem, který je chtěl zabít. Vølsung jí řekl, že nebude utíkat, a že každý jednou umře. Pak Vølsung své dceři přikázal, aby se ke svému muži vrátila. Druhý den byl v bitvě Vølsung zabit a jeho synové byli zajati. Signý se u manžela za své bratry přimluvila. Proto král Siggeir bratry rovnou nezabil, ale dal jim na nohy kládu.

V noci přišla k Vølsungovcům vlčiče a jednoho z nich sežrala. To se opakovalo dalších devět nocí. nakonec zůstal jen Sigmund. Signý nechala bratrův obličej a ústa potřít medem. Když pak v noci přišla vlčice, aby ho sežrala, ucítila vůni medu a začala ho olizovat. Sigmund se nechal olizovat až do chvíle, kdy ho začala olizovat i v ústech. V té chvíli skousl její jazyk. V následujícím boji se rozbila kláda, která Sigmunda věznila. Sigmund zvítězil, vytrhl vlčici jazyk i s kořenem a ta vykrvácela. (Podle některých byla vlčice Siggeirova matka znalá kouzel.)

Po vysvobození se Sigmund ukrýval v lese. Král Siggeir si myslel, že jsou všichni Vølsungovci mrtví. Signý měla se Siggeirem dva syny. Toho staršího poslala k Sigmundovi, aby mu chlapec pomohl. Její bratr ho vyzkoušel, a pak jí řekl, že chlapec mu s ničím nepomůže. Signý mu řekla, aby ho proto zabil a Sigmund to udělal. To samé se opakovalo v případě jeho mladšího bratra.

Signý si vyměnila svou podobu s čarodějkou, v přestrojení šla za bratrem a spala s ním. Po třech dnech se vrátila a vyměnila si s čarodějkou nazpět podobu. Signý měla z tohoto svazku se svým bratrem syna Sinfjotliho, kterého poslal za Sigmundem, aby mu pomáhal. Sigmund prohlásil Sinfjotliho za pravého Vølsungovce a začal jej připravovat na pomstu (chtěl zabít Siggeira, vraha jeho otce a bratrů).

Sigmund a Sinfjotli se rozhodli pomstít Vølsunga a jeho syny. Signý se s nimi sešla a chtěla jim pomoci. Ale jeden z jejích dvou synů je viděl a běžel povědět otci, že před síní jsou dva vysocí divocí muži. Siggeir se vyděsil. Signý přivedla své dva syny k Sigmundovi a řekla, ať je zabije. Sigmund to nechtěl udělat, ale Sinfjotli je zabil. V boji byli Sigmund a Sinfjotli zajati, svázáni a "zazděni" do mohyly. Ale Signý do mohyly propašovala slámu, v ní ukrytou slaninu a v ní meč. Sigmund meč našel, rozsekal kámen i železo a dostali se z mohyly ven. Pak zapálili síň. Signý řekla Sigmundovi, že sice byla manželkou Siggeira z donucení, ale stejně s ním umře. pak odešla za Siggeirem a zemřeli spolu.

Sigmund se stal králem ve své vlasti, vzal si Borghild a měl s ní dva syny - Helgiho a Hamunda.

Helgi a Sigrún[editovat | editovat zdroj]

Na jedné válečné výpravě porazil Sigmundův syn Helgi krále Hundinga i jeho čtyři syny. Na cestě domů potkal vznešené ženy. nejkrásnější z nich byla Sigrún, dcera krále Hogniho. Helgi je pozval na dvůr svého otce, ale ony odmítly, neboť Sigrún si měla vzít Hoddbroddema, syna krále Granmara. Sigrún požádala Helgiho, aby v bitvě zabil Hoddbroddema a ji si vzal za ženu. Helgi to všechno vykonal.

Sigmund a Sinfjotli[editovat | editovat zdroj]

Sinfjotli se ucházel o ruku jedné dívky, ale jejím nápadníkem byl i bratr královny Borghildy. Sinfjotli ho zabil. Borghilda chtěla, aby byl Sinfjotl vyhnán ze země, ale Sigmund to odmítl. Královna Borghilda nakonec zavinila Sinfjotliho smrt. Sigmund vyhnal svou ženu, která zanedlouho umřela.

Hjordis, dcera krále Eylimiho si ze dvou nápadníků - krále Sigmunda a krále Lyngviho, syna Hundinga - vybrala krále Sigmunda za manžela. Ale král Lyngvi vyjel proti Sigmundovi do bitvy a zvítězil v ní. K umírajícímu Sigmundovi přišla Hjordisa a Sigmund jí řekl, že jejich syn bude nejslavnější z rodu. Hjordisa schovala úlomky Sigmundova zničeného meče, ze kterého bude později vykován meč Gram.

Hjordisa potom žila na dvoře krále Hjálpreka a vzala si králova syna Álfa.

Sigurd[editovat | editovat zdroj]

Syn Sigmunda byl vychováván na dvoře krále Hjálpreka. Vychovával jej trpaslík Regin, který ho přiměl k tomu, aby Sigurd poprosil Hjálpreka o koně. Hjálprek mu vyhověl a nechal ho, aby si koně vybral. S pomocí neznámého (Ódin) si Sigurd vybral koně Graniho, potomka Sleipniho.

Regin vyprávěl Sigurdovi, jak jednou Loki zabil vydru, která zrovna žrala lososa při cestě se dvěma dalšími bohy (jedním z nich byl bůh Ódin). Později přišli k domu Hreidmara, otci Regina, a ukázali mu svůj úlovek. Hreidmar by (podle Eddy) panovačný a sebevědomý a spolu se svými dvěma syny tvrdili bohům, že vydra byl Hreidmarův druhorozený syn (trpaslík Ótr). Proto uložili bohům pokutu. Loki získal zlato lstí od trpaslíka Andvariho, jež žil ve vodopádu v podobě štiky. Andvari zlato proklel. Bohové prokletým zlatem zaplatili Hreidmarovi a jeho synům pokutu za Ótryho. Hreidmar odmítl dát svým synům - Fáfnirovi a Reginovi - cokoli z pokuty za bratra, proto bratři otce zabili (v Reginově verzi zabil otce sám Fáfnir). Ale po otcově smrti Fáfnir odmítl cokoli vydat Reginovi. Fáfnir pak odešel i s celým pokladem a stal se drakem. Sigurd požádal Regina, aby mu ukul meč, aby potom zabije Fáfnira, a Regin souhlasil. Regin mu ukul meč Gram z úlomků toho otcova.

Sigurd nejprve pomstil smrt svého otce a poté otce své matky.

Regin se Sigurdem jeli k Fáfnirově doupěti. Sigurd vykopal jámu, lehl si do ní a když se drak plazil k vodě, bodl ho přímo do srdce. Umírající Fáfnir varoval Sigurda před svým bratrem Reginem, který před bojem utekl. Poté, co Fáfnir zemřel, se vrátil Regin, napil se krve draka a řekl Sigurdovi, aby mu opekl srdce Fáfnira. Regin spal, když Sigurd opékal drakovo srdce. Chtěl zjistit, jestli už je opečené, proto do něj dloubl prstem. Prst si spálil, tak si jej strčil do úst. Na prstu ulpěla trocha drakovy krve. Když se krev dostala do jeho úst, porozuměl řeči zvířat. Slyšel rozhovor sýkorek, které o něm prohlásili, že je hlupák, neboť neví, že ho chce Regin zabít. Sigurd Regina zabil, vzal drakův poklad a odjel pryč.

Sigurd přijel i s pokladem do hradu, ve kterém našel spící ženu v helmě a brnění. Sejmul jí helmu, rozříznul brnění a dívka se probudila. Představila se jako Brynhilda, dcera Budliho (občas uváděna jako valkýra) a naučila Sigurda moudrosti. Navštívil i krále Heimiriho a jeho ženu Brekkhildu, sestru Brynhildy a spřátelil se s jejich synem Alsvididrem. Sigurd se zamiloval do Brynhildy, požádal ji o ruku a ona po krátkém váhání svolila.

(Podle poeticky psané Eddy probudil Sigurd valkýru Sigrdrífu a s Brynhildou, dcerou Budliho se potkal až u krále. Pravděpodobně byly valkýra Sigrdrífa a Brynhilda nejprve dvě postavy, které postupně splynuly v jednu - Brynhildu.)

Sigurd odjel od krále Heimira a jel ke králi Gjúkovi. Gkjúkova žena Grimhild chtěla, aby si Sigurd vzal její dceru Gudrún. Proto mu podala nápoj zapomnění, po kterém zapomenul na své sliby Brynhildě a vzal si za ženu Gudrún. Jejímu bratrovi Gunnarovi pomohl získat Brynhildinu ruku. Během svatební hostiny Gunnara s Brynhildou se Sigurdovi vrátila paměť a s úlekem zjistil, co se stalo. Také Brynhilda prohlédla, že byla oklamána. (Její příbytek byl obehnán plamenným valem a proto se k ní nebyl Gunnar schopen dostat. Gunnar si se Sigurdem vyměnili podobu a tak se Sigurd v podobě Gunnara dostal k Brynhildě, kterou podle Eddy nemiloval, byť s ní podle Ságy o Vølsunzích měl dceru.)

Brynhilda milovala Sigurda, proto přikázala svému muži Gunnarovi, aby Sigurda zabil. Gunnar se radil se svým bratrem Høgnim. Oba dva ví, že zrada na jejich švagrovi je špatná, ale nakonec se rozhodnou, že pošlou svého (podle některých pramenů nevlastního) bratra Guttorma, aby Sigurda zabil. Guttorm je z bratrů nejmladší a není vázán k Sigurdovi žádnými sliby přátelství. Gunnar a Høgni přesvědčí Guttorma, aby Sigurda zabil. Guttorm zasadí spícímu Sigurdovi smrtelnou ránu, ten se však vzbudí a těsně před smrtí zabije Guttorma. (Podle Ságy o Vølsunzích a některých částí Eddy se to stalo v posteli, podle německé verze v lese, když bratři a Sigurd jeli na hostinu.) Spolu se Sigurdem byl zabit i jeho tříletý syn Sigmund.

Gudrún[editovat | editovat zdroj]

Gudrún je velice nešťastná. Brynhilda se nejprve směje, ale pak je velice smutná, vyvěští další osud rodu a probodne se mečem. Gudrún odchází od rodiny a tři roky žije u dcery jednoho krále. Pak jí její matka Grimhild najde a přiměje její bratry, aby jí zaplatili pokutu za zabití Sigurda. Gudrún se vrátí domů.

Atli (Atila) vyčítá Gunnarovi a Høgnimu smrt jeho sestry Brynhildy. Gudrún vypije nápoj zapomnění a je dána Atlimu za ženu.

Gunnar se ucházel o ruku Atliho sestry Oddrúny, ale Atli mu nedovolí, aby si ji vzal. Proto si Gunnar vzal za ženu Glaumvör.

Högni měl za ženu Kostberu a měli spolu tři syny.

Gunnar a Högni jsou pozváni ke králi Atlimu. Jsou varováni sestrou, že je Atli chce zabít. Kostbeře i Glaumvöře se zdají špatné sny a vypravují je svým mužům - tuší neštěstí, ale jejich manželé je odbývají. Gunnar i Högni přijedou k Atlimu, jsou opravdu zrazeni a začne boj. Boje se účastní i Gudrún na straně svých bratrů. Nakonec jsou oba zajati a Gunnar prosí, aby bylo bratrovo srdce vytrženo z hrudi. Nejprve vytrhnou srdce z hrudi zbabělému otroku, ale Gunnar to pozná, neboť srdce se zbaběle (tzn. moc) třese. Pak vytrhnou srdce z hrudi Högnimu a ten se přitom jenom směje. Gunnar pozná bratrovo srdce (téměř se netřese) a řekne Atlimu, že nikdy nezíská jejich zlato (tzn. i Fáfnův prokletý poklad), protože teď už to ví jenom on a on mu to nikdy neřekne. Gunnar je vržen do hadí jámy, kde hraje na harfu až uspí všechny hady krom přeměněné Atliho matky a ta ho uštkne do jater.

Gudrún je nešťastná ze smrti bratrů a nenávidí Atliho. Zavolá své syny Erpa a Eitila, které má s Atlim a řekne jim, že je chce zabít a tak se pomstít Atlimu. Chlapci jí odpoví, že je jejich matka a ona rozhodne, co s nimi bude, ale že ji za to stihne trest. Gudrún chlapce zabije a opeče jejich srdce (podle jedné verze i udělá z jejich lebek číše a ty naplní jejich krví) a dá to Atlovi jako pochoutku. Poté, co to Atli sní mu Gudrún poví, co že to vlastně jedl. ) Gudrún s Högniho synem zabili Atliho v posteli a zapálili jeho síň, v níž uhořelo hodně lidí.

Pak odešla Gudrún k moři a chtěla se utopit, ale moře ji nepřijalo a našel ji král Jónakr. Vzal si ji za ženu a měl s ní tři syny: Sörliho, Erpa a Hamdiho. Král vychovával i Svanhild, dceru Gudrún a Sigurda.

Svanhild[editovat | editovat zdroj]

Dcera Gudrún a Sigurda byla pověstná svou krásou. Král Jörmunrekk poslal svého syna Randvé a rádce Bikkiho, aby jeho jménem požádali Svanhild o ruku. Rádce Bikki navádl králova syna, aby si Svanhild vzal on sám, ale on ho neposlechl. Po návratu do říše krále Jörmunrekka i se Svanhildou nemluvil Bikki králi, že Svanhild má s jeho synem poměr. Randvé byl oběšen a dcera byla buď rozdupána nebo (podle Eddy) usmýkána koňmi.

Gudrún přiměla své syny, aby pomstili svou nevlastní sestru. Sörli a Hamdi se vydali na cestu. Potkali svého bratra Erpa, který jim na otázku, jestli jim pomůže vtipně odpověděl. Ale oni to nepochopili a zabili ho. Sörli a Hamdim uťali králi Jörmunrekkovi ruce a nohy, leč hlavu mu utnout nemohli - nebyl tam jejich bratr Erp. Byli ukamenováni.

Konec[editovat | editovat zdroj]

Sága o Volsunzích končí tím, že dceru Brynhild a Sigurda Áslaug vychovávají v chudobě stařec a stařena poté, co zabijí poutníka - převlečeného pěstouna Áslaug, krále Heimira. V poetické Eddě Áslaug nevystupuje.

Český překlad[editovat | editovat zdroj]

Zatočil, L.: Sága o Volsunzích, Státní pedagogické nakladatelství Praha, Brno 1960

Kniha obsahuje: originální texty (staroislandština): Volsunga-saga, Snorri Sturluson: Edda, Skáldskapramál, cap. 37 [39] - 39 [41-42], Sogu-þáttr af Nornagesti a překlady do češtiny: Sága o Volsunzích, Eddické písně o Sigurdovi a Gudrúně v kostce (výtah ze Snorriho prozaické Eddy), Povídka o Nornagestovi, Hvenská kronika.