Rytířský řád svatého Konstantina a Heleny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Dvě verze

Právě se vede spor o to, jakou ze dvou podob má tato stránka mít.

Jedna verze je vidět zde; můžete se podívat na druhou nebo na jejich rozdíl. Další verze jsou uloženy v historii.
Prosíme, nerevertujte na druhou diskutovanou verzi, dokud není rozhodnuto v diskusi, že se to má stát.

Rytířský řád sv. Konstantina a Heleny v českých zemích je pravoslavné bratrstvo věřících, které samo sebe označuje za duchovně-rytířský řád Pravoslavné církve a začalo působit v České republice kolem roku 2000. Česká republika nepřiznala řádu právní subjektivitu[1][2] a bratrstvo není ani v seznamu rytířských řádů Mezinárodní komise pro rytířské řády.[3] Řád se označuje za pokračovatele družiny, kterou roku 312 Konstantin Veliký ustanovil k ochraně posvátného kopí (svatého labara) a řádu, který podle webu bratrstva byl ustanoven byzantským císařem roku 1180 a po pádu Cařihradu se stal pravoslavným církevním řádem.[4] MF Dnes datovala vznik řádu do roku 330.[5]

Obsah

[editovat] Historie, k níž se řád hlásí

Bratrstvo se prohlašuje za následovníka družiny sv. Konstantina. Vlastní podání této historie uvádí na svých webových stránkách.[4]

Podle údajné citace historika Eusebia (přesný zdroj citace teplické bratrstvo neuvádí) římský císař sv. Konstantin Veliký roku 312 ustanovil družinu na ochranu svatého labara (svatého kopí).[4]


Podle webu teplického bratrstva udělil roku 1180 byzantský císař Alexios II. Komnenos družině stanovy řádu[4] a rytířská družina na ochranu svatého pravoslaví údajně působila až do pádu Cařihradu (Konstantinopole) v roce 1453. Udělení řádu (členství v bratrstvu) císařem prý bylo spojeno s nobilitací (automatickým povýšením do rytířského stavu). Podle téhož výkladu převzala po pádu Cařihradu patronát nad řádem pravoslavná církev (patriarchové, metropolité a eparchiální archijerejové).[4]

Po pádu Cařihradu papežové potvrdili Řád konstantiniánských rytířů sv. Jiří jako rodinný řád byzantské dynastie Komnenů přežívající v Itáliia roku 1697 pod přešel do rukou vévody z Parmy a dodnes je rodinným řádem větve Bourbon-Parma.[4] Teplický „Rytířský řád sv. Konstantina a Heleny v českých zemích“ tomuto rodinnému řádu upírá legitimitu návaznosti na Konstantinovu družinu a za pokračovatele Konstantinovy družiny se označuje sám.[4]

Toto bratrstvo není v seznamu rytířských řádů[3] Mezinárodní komise pro rytířské řády (jedním z jejích 11 patronů je též Marie Vladimírovna,[6] dědička ruského trůnu[7]) a není uvedeno ve významných odborných publikacích jako například World Orders of Knighthood and Merit od Guye Stair Saintyho a Rafala Heydel-Mankoo[8], Orders of knighthood, Awards and the Holy See od Petera Bander van Durena[9].

[editovat] Působení řádu v českých zemích

V českých médiích je řád zmiňován zhruba od roku 2001, kdy byli Aleš Řebíček, Jaroslav Foldyna a Štěpán Popovič společně vyznamenáni povýšením do rytířského stavu, převážně za pomoc bombardováním postižené Jugoslávii, konkrétně Srbsku.[10][11]

Sídelním chrámem pro Rytířský řád sv. Konstantina a Heleny v českých zemích a investituru nových členů se stal Chrám Povýšení sv. Kříže v Teplicích. Pravoslavné bratrstvo „Rytířský řád sv. Konstantina a Heleny“ bylo v roce 2006 podle tvrzení bratrstva prohlášeno arcibiskupem pražským Kryštofem, metropolitou českých zemích a Slovenska za stavropigiální.[4] Ministerstvo kultury ČR podle MF Dnes odmítlo řád zaregistrovat a pravoslavná církev podle některých duchovních žádné rytířské řády neuznává,[1][2] ačkoliv oficiální seznam rytířských řádů několik řádů pravoslavných monarchií uvádí.[3]

Řád se dělí na rytíře, kteří se sdružují v komendách. V jejich čele stojí komtur, jímž je jeden z rytířů zvolený na 6 let. V čele řádu stojí velmistr, který s generální radou řád řídí.[12] Současným velmistrem je Evžen Freiman, který je údajně knížetem Eugen von Freiman - Geyersnburg[13] (toto knížectví není uvedeno v celoevropském přehledu šlechtických titulů Neuer Siebmacher, Siebmachers großes und allgemeines Wappenbuch ani v Gothajském Almanachu).

Řád má údajně dva stupně členství, první stupeň je přístupný jen členům církve, druhý (rytířský stav) je udělován sympatizantům a lidem, kteří se zasloužili o rozvoj církve (například finančním příspěvkem) nebo se podíleli se na charitě.[5] Ve známých případech jde spíše o jednorázové ocenění než o faktické členství.[zdroj?]

Odznakem řádu je řecký kříž, červeně smaltovaný, s liliově zakončeným ramenem. Na ploše ramen jsou postupně zlatá písmena I. H. S .V. (in hoc signo vinces, v tomto znamení zvítězíš). Ve středu kříže je umístěn zlatý medailon s názvem řádu a černou byzantskou orlicí, kříž je převýšen zlatou korunkou. Stuha závěsného kříže u profesních rytířů (dědičný šlechtický stav) je žlutá, u rytířů čestných (osobní šlechtický stav) modrá.[4]

Ve své internetové prezentaci bratrstvo uvádí, že v současné době „Rytířský řád sv. Konstantina a Heleny v českých zemích“ působí (blíže nespecifikovaným způsobem) kromě České republiky též v Německé spolkové republice, Portugalské republice, USA, Rakouské republice, Ruské federaci, Slovenské republice, Švýcarské konfederaci, Švédském království a Holandském království.[4]

Podle informace na webu občanského sdružení „Liga pro ochranu lidské důstojnosti“ je Rytířský řád sv. Konstantina a Heleny v českých zemích členem „Mezinárodní ligy na ochranu lidské důstojnosti“ se sídlem v Rusku. Velmistr řádu Eugen von Freiman - Geyersnburg je podle téhož textu členem českého sdružení „Liga pro ochranu lidské důstojnosti“.[13]

[editovat] Známí členové

Česká média se zabývají tím, že tento řád má v současné době desítky členů zejména v oblasti severních Čech, kde jsou členské tituly udělovány dvakrát ročně.[5] Jeho členy podle informací z médií byli či jsou například:

  • Eugen Freiman (Evžen Freimann), kněz pravoslavné církve, představený řádu,[14] zakladatel řádu v českých zemích.[1] K pravoslavné církvi přestoupil z římskokatolické církve v roce 1996.[2] Údajně je policejně vyšetřován pro sexuální obtěžování desetiletého chlapce [1]
  • vladyka Kryštof, arcibiskup pražský a metropolita českých zemí Pravoslavné církve[1]
  • Aleš Řebíček, předchozí ministr dopravy ČR (člen ODS),[14] do rytířského stavu povýšen za to, že jménem firmy Viamont věnoval peníze na pobyt dětí ze Srbska postiženého bombardováním.[10]
  • Jaroslav Foldyna, člen ČSSD, vicehejtman Ústeckého kraje,[14][5] v roce 2001 arcibiskupem pražským a metropolitou českých zemí Pravoslavné církve Kryštofem povýšen do rytířského stavu řádu sv. Konstantina a Heleny v českých zemích, a to za pomoc lidem válkou postižené Jugoslávii a zorganizování pobytu 1000 dětí z Jugoslávie v ČR v létě roku 1999. V roce 2006 obdržel za stejnou činnost ještě Řád sv. Cyrila a Metoděje.[11]
  • Štěpán Popovič, průmyslník[5]
  • Sergej Onyskiv, kterého v roce 2004 zatkli detektivové ÚOOZ a následně byl obviněn z organizátorství trestného činu kuplířství a obchodování s lidmi[14][5]
  • Jindřich Pojkar, bývalý soudce okresního soudu v Teplicích.[14] Pojkar byl trestním soudcem v případu Sergeje Onyskiva. Díky jeho chybě při trestním řízení byl obviněný Onyskiv a další osoby z gangu propuštěny na svobodu.[15]
  • Igor Střelec, podnikatel, od roku 1987 do roku 1990 byl kmenovým příslušníkem I. správy StB.[16][17] Společně se Sergejem Onyskivem založil společnost STIGSTAV s.r.o.[18]
  • Valentin Varennikov, generál, nositel titulu Hrdina Sovětského svazu, šéf Mezinárodní ligy na ochranu lidských práv[14]

V médiích jsou občas uváděny informace a různé teorie konspiračního rázu o politické a údajné kriminální angažovanosti některých členů bratrstva.[19][20][21][22].

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Reference

  1. ↑ a b c d e MfD: Kontroverzní pravoslavný kněz dostal milost, může zůstat v Teplicích, 3. 3. 2006, christnet.cz, zpráva převzatá ze severočeského vydání MF Dnes téhož dne a z ČTK
  2. ↑ a b c MfD: Známý pravoslavný kněz Freimann prý musí opustit Teplice kvůli poškození pověsti církve, 28. 1. 2006, christnet.cz, zpráva převzata z MF Dnes a ČTK
  3. ↑ a b c Provisional List of Orders (2001), Report of the International Commission for Orders of Chivalry
  4. ↑ a b c d e f g h i j Historie řádu, web Rytířského řádu sv. Konstantina a Heleny
  5. ↑ a b c d e f Jan Veselý: Adept rytířského řádu skončil v cele, idnes.cz, 30. 5. 2004, MF Dnes
  6. ↑ Patrons and members of the International Commmission for Orders of Chivalry, web ICOC
  7. ↑ Dynastic Succession, Российский Императорский Дом, oficiální web
  8. ↑ Guy Stair Sainty, Rafal Heydel-Mankoo: World Orders of Knighthood and Merit, Burke's Peerage 2006
  9. ↑ Peter Bander van Duren, Archbishop H. E. Cardinale (Apostolic Delegate in the United Kingdom): Orders of knighthood, Awards and the Holy See, Buckinghamshire 1985
  10. ↑ a b Lucie Husárová, Tomáš Menschik: Aleš Řebíček, rozhovor pro časopis Týden, Týden, 2. 6. 2008
  11. ↑ a b Jaroslav Foldyna, profil na webu ČSSD, KVV Ústeckého kraje
  12. ↑ Statut řádu, web Rytířského řádu sv. Konstantina a Heleny
  13. ↑ a b Liga pro ochranu lidské důstojnosti, web občanského sdružení
  14. ↑ a b c d e f Jan Vaca: Řád, který míchá politiky a podsvětí, MF Dnes, 23. 6. 2008, str. A2
  15. ↑ Česká advokátní komora: Onyskiv stane u soudu na podzim, cak.cz
  16. ↑ Reportéři ČT: O5. 10. 2006 15:30, www.ct24.cz
  17. ↑ Osobní evidenční karta příslušníka StB , http://dhavlik.blog.cz
  18. ↑ Obchodní rejstřík, www.justice.cz
  19. ↑ Volby v minulém týdnu: ještě horší, než jsme čekali, 23. 10. 2008, autor: "le", web Konzervativní strany
  20. ↑ Radek Kedroň, Vladimír Piskáček: Řebíčkův problém: kamarád estébák, iHNed.cz, 5. 10. 2006 (zmínka o Řebíčkovi a Střelcovi)
  21. ↑ Drobné postřehy k soukolí „novodobé“ (lokální) moci, 11. 2. 2008, soukromý blog, uživatel "maxmilian", bloghosting na anonymním neoficiálním webu Děčín.cz
  22. ↑ Pavel Baroch (bar): Na druhém muži armády ulpěl stín mafie, Aktuálně.cz, 23. 10. 2006 (zmínka o členství Aleše Řebíčka a Igora Střelce)
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Ryt%C3%AD%C5%99sk%C3%BD_%C5%99%C3%A1d_svat%C3%A9ho_Konstantina_a_Heleny“