Rytířské řády

Bylo navrženo přejmenování (přesunutí) této stránky na nový název Rytířský řád. K návrhu se můžete vyjádřit na diskusní stránce. Neprovádějte přesun, je-li sporný. Pokud je stránka zároveň navržena na smazání, nepřesouvejte ji před koncem diskuse.

Bitva u Hattínu znamenala pro rytířské řády pohromu.

Egyptský sultán Saladin nechal po vítězné bitvě u Hattínu zajaté templáře a johanity stít.

Symboly některých rytířských církevních řádů

První rytířské řády byli zvláštními formami duchovních (čili církevních) řádů. Šlo tedy o řeholní organizace tvořené rytíři-mnichy, které měly za úkol plnit vojenské úkoly v souvislosti ochrany Evropy či Svaté země před nevěřícími. Zejména byla snaha udržet Svatou zemi v rukou křesťanů západní církve. Nejstarší církevní rytířské řády tudíž vznikaly koncem 11. a během 12. století především v souvislosti s křížovými výpravami do Svaté země a tudíž byly společně s ostatními řády součástí západní církve. Postupně se staly významným vojenským faktorem křesťanských států, které s jejich pomocí ve východním Středomoří přežívali většinou pod tlakem okolních muslimských států. Tyto řády označujeme za církevní či duchovní, neboť ve vrcholném a především pozdním středověku nejen že začali vznikat rytířské řády světské, ale také řády záslužné.

Původní myšlenkou církevních rytířských řádů byla sice péče o nemocné poutníky (johanité) nebo ochrana poutnických cest (templáři) do Svaté země, ve vrcholném středověku však vstupoval do popředí ozbrojený boj pro obranu křesťanství před islámem, pohanstvím, schizmatismem či kacířstvím (některé církevní rytířské řády se účastnily křížové výpravy proti Albigenským). Zejména templáři a johanité se proslavili svou odvahou a bojeschopností. Na rozdíl od svých světských protějšků byli mnohem disciplinovanějšími armádami. Zemřít v boji s nepřáteli Krista znamenalo pro příslušníky řádů získat věčné spasení a odpuštění všech hříchů. Řády jako například templáři dokonce ve svých regulích zakazovali přijímat za zajaté členy řádů výkupné. Egyptský sultán Saladin proto nechal po vítězné bitvě u Hattínu zajaté templáře a johanity stít. Saladin si uvědomoval, že pokud přeživší rytíře nechá propustit, pozvednou proti němu meč znovu, neboť jsou zarytými odpůrci islámu. Každému zajatci proto bylo nabídnuto, zda přijme islám nebo smrt. Všichni nebo převážná většina zvolila raději smrt. Řád templářů byl ryze rytířským řádem, kdežto jejich konkurenti johanité a později také němečtí rytíři byli rytířskými řády zavázanými také monasticko-špitálním posláním. Církevní vojenské řády se tak dělily na ryze rytířské a rytířsko-špitální. Členové řádů skládali tradiční mnišské sliby, tedy sliby chudoby, čistoty (cudnosti) a poslušnosti, doplněné navíc o povinnost obrany křesťanstva před nevěřícími (ve znacích těchto řádů se proto často objevuje kříž). Další řády vznikly ve Španělsku a severovýchodní Evropě.

K obraně Palestiny byly řády obvykle nuceny navazovat spojenecké vztahy s nepřátelskými stranami jako byla Káhira, Damašek a sekta nizárijských ismailitů neboli asasínů, což obvykle vedlo k úpadku jejich pověsti v Evropě. S úpadkem ideje křížových výprav role řádů jako vojenské síly proti jinověrcům a při obraně křesťanství ustoupila do pozadí, řády se koncentrovaly na získání státní moci a hromadění majetku. To vedlo ke konfliktům jak se Svatým stolcem, tak i se světskými panovníky, v některých případech pak k zabavení majetku a rozpuštění řádů (proces proti templářům).

Činnost řádů, které se dochovaly do dnešní doby, je výlučně dobročinného charakteru, i když jejich vnitřní struktura často připomíná tradice středověku. V pozdním středověku vznikaly také první řády světské, které byly zakládány většinou panovníky a určeny pouze pro šlechtu. Světské řády mají mnohem jednodušší strukturu než církevní řády, neboť jejich členové nejsou vázáni mnišskými sliby a přísným životem v klášteře. Členství ve světských řádech obvykle určuje vyznamenání řádu. Proto jsou světské řády spíše záležitostí prestiže. V 18.,19. a 20. století vznikalo mnoho řádů, které se odvolávaly na tradici středověkých církevních řádů. Většinou se jednalo o imitace či varianty svobodného zednářství. Často se vyskytují i řády zcela podvodné a samozvané, např. novodobý Suverénní řád sv. Stanislava nebo Řád sv. Agáty z Paterna, , jejichž jediným smyslem je obohacení jejich zakladatelů.

Seznam duchovních (církevních) rytířských řádů

Rytířské církevní řády založené v Palestině:

• Řád templářů – také rytíři templu, rytíři Šalamounova chrámu, chrámoví rytíři apod.
• Řád maltézských rytířů – také řád johanitů, maltézský řád, rytíři sv. Jana apod.
• Řád německých rytířů – také německý řád, bratři německého řádu Panny Marie apod. (později se začal přeorientovávat na boj proti pohanům v Pobaltí)
• Řád sv. Lazara - známi také jako rytíři sv. Lazara nebo lazariáni
• Řád rytířů sv. Tomáše Canterburského v Akře
• Řád Božího Hrobu - také rytíři Božího hrobu, božehrobci
• Řád rytířů z Montjoie (působil také na Pyrenejském poloostrově, zejména v Aragonii a Katalánsku)
• Řád křižovníků s červenou hvězdou v modrém poli - jinak též Betlemité

Rytířské církevní řády založené na Pyrenejském poloostrově:

• Řád svatojakubských rytířů - také Santiágský řád, řád rytířů sv. Jakuba z Compostelly, Řád sv. Jakuba od meče atd.
• Řád calatravských rytířů - oficiálně Vojenský rytířský řád z Calatravy
• Řád avizských rytířů- oficiálně Řád sv. Benedikta z Avizu
• Řád alcantárských rytířů - oficiálně Vojenský rytířský řád z Alcantary
• Řád rytířů z Montesy - oficiálně Vojenský rytířský řád Naší milé paní z Montesy
• Řád rytířů Krista
• Řád rytířů sv. Jiří z Alfamy
• Řád Svatého Spasitele z Monrealu
• Řád mercedariánských rytířů
• Řád Nejsvětější Panny Marie v Hispánii
• Řád křídla sv. Michaela

Rytířské církevní řády založené v Pobaltí:

K výpravám proti pobaltským pohanům se připojil také řád německých rytířů založený původně v Palestině, který ve 13. století se usadil ve východním Pobaltí.

• Řád dobřínských rytířů - (vznikl a působil pouze v Pobaltí, splynul s řádem německých rytířů)
• Řád mečových bratří – (vznikl a působil pouze v Pobaltí, po splynutí s řádem německých rytířů se stali mečoví bratři jeho větví a byli známi jako livonští rytíři)

Rytířské církevní řády založené ve Francii:

• Řád sv. Ducha z Montpellier - také špitálníci z Montpellier, rytíři sv. Ducha, bratři ze Sassie apod.
• Milice Víry Ježíše Krista
• Řád víry a míru - Vznikl v Gaskoňsku.
• Řád svaté Ampule
• Řád Panny Marie Karmelské

Ostatní církevní rytířské řády:

• Řád sv. Jakuba z Altopascio - zvaný též Řád rytířů Tau, vznikl v Toskánsku.
• Řád křižovníků s červenou hvězdou - Jediný rytířský řád založený v českých zemích.
• Řád křižovníků s červeným srdcem - také cyriaci, Řád sv. Cyriaka apod.
• Řád konstantiniánských rytířů sv. Jiří
• Řád Panny Marie Betlémské
• Milice Ježíše Krista
• Řád Požehnané Panny Marie - také známi jako gaudenti
• Řád křesťanského rytířstva - Rytířský řád křesťanského vojska Nejsvětější Panny a sv. Michaela, Řád křesťanské milice apod.
• řád sv. Mauricia a sv. Lazara
• Řád sv. Štěpána Uherského - známi jako štěpánité nebo také štefanité
• Řád sv. Štěpána, papeže a mučedníka - Vznikl v Toskánsku.
• Řád sv. Jiří z Korutan

Seznam některých světských rytířských řádů

• Řád sv. Jiří (Uhersko)
• Řád draka
• Řád dubu
• Řád sekery
• Lázeňský řád
• Řád podvazkový
• Rytířský řád zlatého rouna
• Řád černé orlice
• Řád bodláku
• Řád slona
• Řád lebky
• Řád sv. Ducha
• Řád pásu (španělsky Orden de la Banda)
• Řád sv. Lazara - Současný obnovený řád sv. Lazara je řádem ekumenickým, což znamená, že sdružuje i vyznavače nekatolických křesťanských církví. Není proto řazen do hierarchické soustavy řádů katolické církve a není jí ani v ničem podřízen.
• Vojenský řád Marie Terezie - Záslužný řád založený Marií Terezií v roce 1757.
• Královský uherský řád sv. Štěpána - Též Civilní vysoký řád sv. Štěpána. Záslužný řád, který byl založen císařovnou Marií Terezií v roce 1764. Je nazván po uherském národním světci svatém Štěpánovi, patronu uherské země.
• Císařský rakouský řád Leopoldův
• Řád Františka Josefa
• Řád železné koruny
• Řád točenice
• Rytíři zajíce

Literatura

• BARBER, Malcolm. Noví rytíři. Dějiny templářského řádu. Praha : Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1.  
• BARBER, Malcolm. Proces s templáři. Praha : Argo, 2008. 396 s. ISBN 978-80-257-0018-1.  
• BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha : Libri, 2002. 215 s. ISBN 80-7277-085-3.  
• PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha : Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.  

Seznamy velmistrů jednotlivých řádů

• Velmistři řádu templářů
• Velmistři řádu maltézských rytířů
• Velmistři řádu mečových bratří
• Velmistři řádu německých rytířů
• Seznam velmistrů řádu svatého Lazara

Související články

• Seznam rytířských řádů
• Seznam řádů a vyznamenání

Externí odkazy

• Catholic Encyclopedia: The Military Orders