Rychta (budova)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stará rychta - Praha 1, Staré Město

Rychta byla v období feudalismu sídlem úředníka – rychtáře. Tato označení byla preferována v oblasti magdeburského práva. V oblasti franského práva (hlavně sever Čech a Moravy, Slezsko a Lužice) byl pro rychtáře preferován synonymní výraz šoltys (též šulc či šolc, jeho sídlo se nazývalo šulcovna), v části Moravy se rychtář nazýval fojt a jeho sídlo fojtství.

Městské rychty[editovat | editovat zdroj]

Ve městských rychtách úřadoval královský rychtář dohlížející na městskou radu. Úřad královského rychtáře ztrácel postupně na významu a jeho sídlo bylo někdy změněno na radnici (např. Stará radnice v Brně), nebo bylo přebudováno k jiným účelům.

Významné bývalé městské rychty jsou například:

Venkovské rychty[editovat | editovat zdroj]

Hamousův statek – rychta ve Zbečně

Na vesnici byl rychtář vrchnostenským úředníkem, který především zajišťoval plnění vrchností vydávaných pokynů.

Sídla jmenovaných (volených) rychtářů[editovat | editovat zdroj]

Na některých panstvích zastávali rychtářský úřad obvykle dobří hospodáři, vážení a vzdělaní, kteří bývali k přijetí funkce vyzváni vrchností, později byli také voleni. Při předávání funkce se stěhovala „obecní almara“ s úředními spisy vždy do usedlosti nového rychtáře. Zpravidla se stavení takového (dočasného) sídla rychty svou velikostí, výstavností ani uspořádáním nelišilo od usedlostí ostatních hospodářů. Příkladem je rychta ve Zbečně.

Jmenovaným rychtářem byl např. František Jan Vavák, kronikář a rychtář v Milčicích.

Sídla dědičných rychtářů[editovat | editovat zdroj]

Založení vsi. Předávání výsad lokátorovi (Saské zrcadlo)

Jiná situace vznikala tam, kde rychtářství bylo jakousi výsluhou a odměnou pro lokátora – zakladatele vsi. Rychtář měl tím zajištěny určité výsady. Např. roku 1441 vydal Čeněk ze Šárova na Lanškrouně privilegium na damníkovskou rychtu Václavu Hermanovi. K příslušenství této rychty patřil půllán rolí, mlýn o jednom kole a právo držet k rychtě řemeslníky, jako byl kovář, pekař, řezník, krejčí a švec. Navíc měl tento dědičný rychtář právo za určitý plat svobodně vařit a šenkovat pivo. Pozůstatky těchto rychtářských privilegií se v obci udržely až do 19. století.[1]

Sídlo rychty v takovém případě nejenom zajišťuje dobrý chod rychtářského úřadu (velká světnice pro schůze), ale plní rovněž reprezentativní funkci.

Dědičným rychtářem byl např. Antonín Nývlt ze Rtyně v Podkrkonoší, čelný představitel selského povstání v roce 1775.

Rychty jako stavební památky[editovat | editovat zdroj]

Karlovské fojtství – národní kulturní památka, Velké Karlovice
Vísecká rychta
největší roubená stavba v ČR
Rychta v Přerově nad Labem
Polabské národopisné muzeum
Bývalá rychta (dnes Ekocentrum)
Oldřichov v Hájích

Významné bývalé rychty jsou dnes kulturními památkami:

Významné nedochované rychty[editovat | editovat zdroj]

Repliky[editovat | editovat zdroj]

Rychta ve skanzenu Řepora

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (Red.) Borkovcová, Marie: Krajem koruny země: Vlastivěda Lanškrounska, Městské muzeum Lanškroun, Lanškroun 2002, 560 stran, ISBN 8023890816
  2. Zlatá kniha vystřihovánek arch. Richarda Vyškovského: 35 vystřihovánek z časopisu ABC a novinka Hrad Točník, BB/art ve spolupráci se společností Ringier ČR, 2007, ISBN 978-80-7381-102-0 (395 stran, vyšlo k 50. výročí časopisu ABC)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Frolec Václav, Vařeka Josef: Lidová architektura. Encyklopedie, (2. přepracované vydání), Grada, Praha 2007, ISBN 978-80-247-1204-8, EAN 9788024712048;
  • Mencl Václav: Lidová architektura v Československu, Academia, Praha 1980
  • Škabrada Jiří: Lidové stavby – Architektura českého venkova, Argo, Praha 2005, ISBN 80-7203-082-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]