Rychnov nad Kněžnou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rychnov nad Kněžnou
Letecký pohled na Rychnov nad Kněžnou
Letecký pohled na Rychnov nad Kněžnou
Znak města Rychnov nad KněžnouVlajka města Rychnov nad Kněžnou
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecRychnov nad Kněžnou
Obec s rozšířenou působnostíRychnov nad Kněžnou
(správní obvod)
OkresRychnov nad Kněžnou
KrajKrálovéhradecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel11 178 (2023)[1]
Rozloha34,99 km²[2]
Nadmořská výška320 m n. m.
Počet domů1 951 (2021)[3]
Počet částí obce
Počet k. ú.7
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Rychnov nad Kněžnou
Havlíčkova 136
516 01 Rychnov nad Kněžnou
podatelna@rychnov-city.cz
StarostaJan Skořepa
Oficiální web: www.rychnov-city.cz
Rychnov nad Kněžnou
Rychnov nad Kněžnou
Další údaje
OceněníObec přátelská rodině
Kód obce576069
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rychnov nad Kněžnou (německy Reichenau an der Knieschna) je městoKrálovéhradeckém kraji v severovýchodních Čechách. Město leží v Orlické tabuli na řece Kněžné a má přibližně 11 tisíc[1] obyvatel a rozlohu 3 495 ha. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Historie

Město bylo založeno v průběhu kolonizace podhůří Orlických hor, když pruh země v okolí Rychnova táhnoucí se směrem do hor obdržel od Přemysla Otakara II. Heřman z Drnholce (jeho otec Vilém z Drnholce byl ve službách Přemysla Otakara II. a držel Ústí nad Orlicí). Heřman držel také úřad podkomořího (1261–1266). První písemná zmínka o Rychnově nad Kněžnou se právě vztahuje k osobě Heřmana z Drnholce, který figuruje jako svědek na listině Přemysla Otakara II. vydané 1. února 1258 ve Vídni (Hermannus de Richenawe).[4] Heřman si postavil dřevěný hrad a bylo obydleno podhradí a úrodná niva u řeky.

Rychnovem procházela i jedna z významných stezek, po níž proudili do města obchodníci (právo trhu je písemně doloženo až později). S městečkem byl založen i kostel sv. Havla, oltář byl vysvěcen roku 1313. Prvním jménem známým farářem byl Dominik, jenž byl po své smrti nahrazen Kunratem, synem měšťana Hanuše z Rychnova.

Rychnovské panství pak až do počátku 15. století bez problémů drželi potomci Heřmana z Rychnova. Páni z Rychnova patřili mezi významné české rody. Nezletilým synům Jetřicha († 1400) byl poručníkem Boček z Kunštátu a Poděbrad. Dva z nich, Jan a Hynek, se za husitských válek přidali na stranu táborskou, takže král Zikmund považoval rychnovské panství za odumřelé léno a svěřil ho Půtovi z Častolovic. Potomci Jana z Rychnova († 1433) však panství udrželi a v jejich rukou zůstalo až do konce století. V Rychnově pak vládl Jan mladší (1440−1471) a po něm jeho synové Albrecht a Heřman a synovci Jindřich a Heřman.

Roku 1488 obdržel Rychnov od Vladislava II. právo na městský znak (Na červeném štítě leží jelen, desaterák, s hlavou otočenou vlevo, v přirozených barvách, na něm sedí panna v modrých šatech podávající jelenu pravou rukou dvojité zelené lekno.) a na dva výroční trhy; měšťanům bylo navíc dovoleno pečetit zeleným voskem.

Albrecht a Heřman byli posledními majiteli Rychnova z rodu Rychnovských, neboť Albrecht prodal město roku 1497 Vilémovi z Pernštejna, jenž vytvořil ve východních Čechách rozsáhlé dominium. Rychnov tehdy zaznamenal růst a stavební rozvoj. Vilém z Pernštejna daroval městu roku 1498 pastvinu Láň; roku 1503 zrušil ve městě panský dvůr a rozprodal ho. Vilémovo sídlo bylo v Pardubicích. Rychnovu vládl až do své smrti roku 1521, kdy české majetky zdědil jeho syn Vojtěch z Pernštejna (viz Pernštejnové). Poté se město dostalo do držení Trčků z Lípy. Město Rychnov bylo poddanské. Jeho vztah a závislost na své vrchnosti byl tehdy zřejmý. Snaha města o získání práv královských měst byla úspěšná až v roce 1561, kdy císař Ferdinand I. udělil městu právo volby obecních starších, pomocného samosprávného sboru. Burian Trčka z Lípy byl dobrý hospodář, předvídavý v hospodářském podnikání a tolerantní ve věcech víry. V roce 1577 vymohl na Rudolfu II. třetí výroční trh. V roce 1587 prodal Burian Trčka z Lípy Rychnov nad Kněžnou bohatému radnímu Starého Města pražského Kryštofu Betenglovi z Neuenperka, který teprve nedávno získal erb. Betenglové byli patricijská rodina, pocházející ze Švýcarska, která zbohatla obchodem a na finančních transakcích. Hlásili se k podobojí a někteří členové rodiny i k českým bratrům. Kryštof Betengl starší dokonce vystavěl pro české bratry kostel. Od roku 1582 vlastnili Betenglové i panství Borohrádek, se kterým nově přikoupené panství Rychnov na dlouhá léta spojili. Pro Rychnov nad Kněžnou objednali jeden z nejtěžších zvonů pojmenovaný jménem Kryštof. Ulit byl Janem Benešovským z Moravské Třebové. Betenglové se starali o školu, o řemesla, o špitál apod. Poslední člen rodu, Kryštof mladší, podporoval velmi vydatně stavovský odboj a panství mu bylo proto konfiskováno. V roce 1623 získal panství císařský rada a viceprezident dvorské komory Vincenc Muschinger z Gumpendorfu, poté krátce Rychnov vlastnila císařovna Eleonora, následně přešel do majetku Kolovratů.

V památný den 14. července 1926 navštívil Rychnov nad Kněžnou prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Po slavnostním přivítání starostou města Františkem Holoubkem a zástupy na náměstí pronesl projev k obyvatelstvu a poté se odebral s delegací, ve které byl také Edvard Beneš v průvodu na zámek, aby navštívil Bohuslava Kolowrata. Po obědě v Národním domě odjel automobily do Kostelce nad Orlicí a odtamtud v 18:18 hodin připraveným zvláštním vlakem do Prahy.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Rychnově nad Kněžnou.
Zámek Rychnov nad Kněžnou
  • Zvon Kryštof (s průměrem 2 m, výškou 1,47 m a hmotností 7600 kg třetí největší v Čechách)
  • Socha Panny Marie Immaculaty
Synagoga s Památníkem Karla Poláčka
  • Kostel svatého Havla – Původně zasvěcen Panně Marii, oltář vysvěcen roku 1313; existují starší názory, že byl založen již roku 1083, ovšem ty jsou s největší pravděpodobností mylné, neboť toto datum nekoresponduje s obydlováním této oblasti, navíc se nachází na ošlapaném prahu kostela a zřejmě se původně jednalo o letopočet 1683, ke kterému se hlásí i podobou písma.
  • Hřbitovní kaple Proměnění Páně z roku 1868 na místě renesančního dřevěného objektu
  • Židovský hřbitov
  • Socha Dobrého pastýře, nad Dubinkou
  • Socha Krista Trpitele, nad židovským hřbitovem
  • Socha svatého Antonína Paduánského
  • Socha svatého Marka na křižovatce ulic Smetanova a Masarykova
  • Synagoga – Nová synagoga byla vybudována v roce 1782 poté, co požár v roce 1779 zničil původní synagogu z poloviny 17. století. Později prošla dvěma stavebními úpravami a bohoslužby se v ní konaly až do druhé světové války. V průběhu německé okupace českých zemí byla synagoga zpustošena, v době komunistického režimu tam národní podnik Benzina skladoval a prodával topný plyn. V 90. letech 20. století byla synagoga opravena a bylo do ní umístěno Židovské muzeum Podorlicka a Památník Karla Poláčka.
Budova radnice na Starém náměstí
  • Sousoší svatého Floriána, svatého Jana Nepomuckého a krucifix na Starém náměstí
  • Sousoší svatého Jana a svatého Pavla u Javornické silnice
  • Sousoší svatého Josefa na Poláčkově náměstí
  • Sousoší Zasnoubení Panny Marie v parčíku
  • Radnice na Starém náměstí
  • Rodný dům F. M. Pelcla
  • Pomník F. M. Pelcla
  • Soukenická strouha – napájecí vodní kanál
  • Pivovar – Podorlická sodovkárna
  • Sousoší mariánského obrazu, před pivovarem
  • Smírčí kříže (v blízkém okolí)
  • Babyka U Babky – památný strom
  • Kalvárie s kříži mezi poli při cestě ke Studánce

Muzea a galerie

Demografie

Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2012 2015 2017
Počet obyvatel 11 831 11 790 11 695 11 640 11 672 11 325 11 184  11 004

Doprava

Části města

Dříve byly součástí města také dnes samostatné obce Jahodov, Lukavice a Synkov.[5]

Osobnosti

Partnerská města

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. RBM II, s. 70, č. 176. V souvislosti s jeho jménem existují i další formy jména města: Richnow, Richenowe, Richenove. Srov. RBM II, ad indicem.
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 198, 295 a 515.
  6. Zápis z jednání Rady města dne 9.5.2011 [online]. Město Rychnov nad Kněžnou [cit. 2017-10-07]. Dostupné online. 

Literatura

  • 1258-1958 Rychnov nad Kněžnou. Hradec Králové, b.d.
  • Juza, Josef – Strážnická, Alena – Šrom, Jindřich: Historie města Rychnova nad Kněžnou v datech. Rychnov nad Kněžnou 1988.
  • Kouřil, Tomáš - Svoboda, Antonín: Dějiny Rychnova nad Kněžnou. Rychnov nad Kněžnou 1924.
  • Petráš, Oldřich: Rychnov nad Kněžnou 1258-1958. Hradec Králové 1958.
  • Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou. Praha 1871.
  • Sedláček, August: Hrady. sv. 2, s. 181–187.
  • Svoboda, Antonín, ed.: Rychnovsko a Kostelecko. Vlastivědný sborník z prací učitelstva obou okresů. Rychnov nad Kněžnou, b.d.
  • vlastivědný sborník Orlické hory a Podorlicko

Externí odkazy