Rychlostní lyžování

Rychlostní lyžování (také KL podle francouzského Kilometre lancé — volný kilometr) je zimní sportovní disciplína, která se vyvinula z alpského lyžování. Závodníci při ní dosahují nejvyšší rychlosti, jaké lze na zemském povrchu bez použití motoru dosáhnout: až přes 200 km/h.^[1] Provozuje se na speciálně upravených tratích, jakých je na světě jen několik, nejznámější jsou Cervinia v Itálii, Vars a Les Arcs ve Francii a Verbier ve Švýcarsku. Trať je rovná a dlouhá jeden kilometr, maximální spád dosahuje přes šedesát stupňů, závodníci se na ni spouštějí bez brždění. Prvních 400 metrů nabírají rychlost, následuje stometrový měřený úsek a zbytek trati je určen k postupnému zpomalení, trať je vybavena protisvahem k zastavení.^[2] K dosažení optimálního výkonu se závodník musí „sbalit“ do ideálního aerodynamického postoje, odpor vzduchu minimalizuje také kombinéza z polypropylenových vláken s minimálním třením, integrální přilba kapkovitého tvaru a protáhlé nástavce na lýtkách. Speciální lyže pro tuto disciplínu jsou 220 až 240 cm dlouhé a 10 cm široké, nesmějí vážit více než 15 kg. Ke stabilizaci postoje slouží hůlky, tvarované podle těla a dlouhé minimálně jeden metr.^[3]

Prvním oficiálně změřeným pokusem o vytvoření rychlostního rekordu na lyžích byla jízda Rakušana Gustava Lantschnera ve Svatém Mořici roku 1930, pří níž dosáhl 105,675 km/h. O rok později ho překonal krajan Leo Gasperl výkonem 136,6 km/h. Stopadesátikilometrovou hranici překonal jako první Ital Zeno Colò roku 1947: 159,291 km/h. Colò měl na sobě ještě šponovky a svetr a jel bez přilby, postupem času však docházelo k vývoji nových materiálů a hledání optimálního sklonu těla, což vedlo k novým rekordům. Jako první zajel přes dvě stě kilometrů Američan Steve McKinney roku 1978 v chilském Portillu (200,22 km/h). Aktuální rekord je 254,958 km/h a vytvořil ho ve Vars roku 2016 Ital Ivan Origone.^[4]

Rychlostní lyžování bylo ukázkovým sportem na Zimních olympijských hrách 1992. Soutěž mužů vyhrál Michaël Prüfer (Francie) výkonem 229,299 km/h, soutěž žen Tarja Mulariová (Finsko) za 219,245 km/h. Závod byl poznamenán smrtelnou nehodou Švýcara Nicolase Bochataye, po níž byl tento sport z olympijského programu vyřazen.^[5] Na šestém místě skončil reprezentant Československa Petr Kakeš (známý také jako dětský herec z filmu Homolka a tobolka),^[6] který byl dlouhá léta také českým rekordmanem, teprve v roce 2013 ho překonal Radek Čermák, když zajel 237,69 km/h.^[7] Mezinárodní lyžařská federace pořádá také od roku 1996 mistrovství světa a od roku 2002 Světový pohár v rychlostním lyžování, při kterých však platí přísnější bezpečnostní pravidla než při pokusech o překonání rekordu.

Reference

Literatura

Jan Kotrba: Formule odvahy. Praha, Olympia 1980. S. 43-44.

Externí odkazy

[1] ttp://www.popsci.com/technology/article/2010-02/im-sad-speed-skiing-isnt-olympic-sport

[2] ttp://www.speedskiing.at/Was-ist-speedskiing.html

[3] ttp://fanda.nova.cz/clanek/sport/podivejte-se-jak-se-delaji-svetove-rekordy-na-lyzich.html

[4] ttp://www.ceskatelevize.cz/sport/zimni-sporty/329450-bezmala-255-km-h-na-lyzich-ivan-origone-je-novym-rekordmanem/

[5] ttp://www.slate.com/blogs/five_ring_circus/2014/02/09/speed_skiing_why_isn_t_it_an_olympic_sport.html

[6] ttp://rychnovsky.denik.cz/z-regionu/vychodopedie-encyklopedie-zajimavosti-vychodnich-cech-20140223-ol2d-u1t7.html

[7] ttp://skimagazin.cz/speedskiing-okouzleni-rychlosti.html

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]