Ruská obrana
| Ruská obrana | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Tahy | 1. e4 e5 2.Jf3 Jf6 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ECO | C42-C43 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Původ | Göttingenský rukopis, 1471 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Pojmenováno po | ruských šachistech | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Typ zahájení | Otevřené hry | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Ruská obrana (či ruská hra) je šachové zahájení, které začíná tahy 1. e4 e5 2. Jf3 Jf6.
Toto zahájení se řadí do skupiny takzvaných otevřených her, jeho hlavní idea spočívá v okamžitém obsazení malého centra královskými pěšci, po čemž však následuje jejich bezprostřední napadení a obvykle oboustranná likvidace, čímž vznikají předpoklady pro vznik symetrických pozic, či pozic s prázdným centrem šachovnice.
Ještě před nějakými dvaceti lety se ruská obrana vyskytovala ve velkých mezinárodních turnajích poměrně vzácně a to i přes to, že toto zahájení mělo i tehdy pověst solidního systému. Důvody byly v podstatě dva, jednak je hra relativně málo agresivní a vznikají v ní často symetrické, zjednodušené pozice, které se nehodí pro situace, kdy chce černý usilovat o výhru, nikoliv jen o remízu. Druhý důvod byl ten, že v ruské obraně získá bílý téměř vždy převahu, která je sice obvykle pouze minimální nebo symbolická, ale na druhou stranu de facto trvalá.
Zejména v posledních letech však toto zahájení zaznamenává mezi šachovými profesionály až neuvěřitelný nárůst popularity, ačkoliv výše zmíněný pohled na ruskou hru se při tom v podstatě nijak nezměnil. Rozdíl je však ten, že stále se zdokonalující metody domácí přípravy špičkových světových profesionálů, do nichž v posledních letech stále více vstupují i počítače, umožnily nalézt poměrně spolehlivé výstavby a prostředky, jak zmíněné minimální nevýhodě, kterou černý v tomto zahájení trpí, s úspěchem čelit a permanentně, v průběhu partie, bránit bílému v jejím zvětšování. Černý se přitom snaží systematicky zjednodušovat postavení a dosáhnout tím smírného výsledku, popřípadě donutit bílého, aby své snahy o vítězství přehnal a černý tak, za pomoci kvalitní defenzívy, rozrazil všechny útoky bílého a následnou protiakcí dosáhl vítězství. Ruská hra si tak stále více vybudovává pověst dobrého zahájení pro okamžiky, kdy se v průběhu turnaje hráč octne v situaci, kdy potřebuje černými čelit silnějšímu protivníkovi, případně když je z důvodu momentální turnajové taktiky, či z jakékoliv jiné příčiny, jeho prioritou na prvním místě neprohrát a pak až eventuálně vyhrát.
Ruskou hru, jako obranu proti tahu 1.e4, v současné době používá celá paleta předních hráčů, včetně bývalého mistra světa Vladimira Kramnika, jemuž toto zahájení plně vyhovuje a ladí s jeho stylem hry, se kterým se řadí mezi skupinu šachistů, již mají v turnaji či zápase obvykle vyčkávací strategii, v níž se často snaží minimalizovat rizika a trpělivě vyhlížet své šance.
V angličtině a některých dalších jazycích bývá ruská nazývána Petrovova obrana (Petrov's Defence).
Historie ruské obrany[editovat | editovat zdroj]
Ruská obrana je uvedena již v gotinském rukopise z roku 1490. Ve stejném rukopise je uvedena i Philidorova obrana. Můžeme ji také nalézt v knize portugalského mistra Pedra Damiana z roku 1512, která se jmenuje Questo libro e da imparare giocare a scachi et de li partiti. Ve své knize Libro de la invencion liberal y arte del juego del Axedrez ji zmiňuje také Španěl Ruy López, jehož kniha pochází z roku 1561.
V roce 1824 bylo toto starodávné zahájení analyzováno ruským šachistou A. D. Petrovem. V roce 1842 jeho rozbory doplnil další ruský mistr Karl Friedrich Jänisch. Odtud vznikl název ruská obrana, resp. ruská hra.
Systémy ruské obrany[editovat | editovat zdroj]
V podstatě existují dva základní systémy, index zahájení prvního z nich je stejný jako ruské obrany, tedy C42. Index zahájení druhého systému, který se nazývá též Steinitzův systém, je C43.
Klasická varianta (C42)[editovat | editovat zdroj]
Vzniká po pokračování 3. Jf3xe5. Jediné správné pokračování černého je 3. … d7–d6 (3. … Jxe4?? 4. De2 +/–) K dvojsečné hře vede Cochraneho útok
4. Jxf7?! s útočným výhledem za obětovanou figuru. Pokud bílý nechce moc riskovat, zahraje tak 4. Jf3. Následuje toto: 4... Jxe4, 5. d4, 5... d5, 6.Sd3, 6... Jc6
Tento plán vývinu se zdá být nejlepší možností obrany černého.
Cochraneho gambit[editovat | editovat zdroj]
Jak bylo uvedeno výše, Cochraneho gambit vzniká po tahu 4. Jxf7. Tento smělý gambit objevil skotský šachista John Cochrane (1798–1878) při svém pobytu v Indii v letech 1824–1869, kde ji veleúspěšně používal proti nejsilnějším indickým šachistům. Vyhrál většinu partií, nebylo to však způsobeno silou tohoto gambitu, ale špatnou obrannou hrou černého.
Steinitzův systém (C43)[editovat | editovat zdroj]
Vzniká po tahu (první dva tahy jsou opět stejné) 3. d2–d4 … . Tento tah považoval první mistr světa Wilhelm Steinitz za vyvrácení ruské obrany. Později však bylo prokázáno, že černý udrží rovnou hru. Černý má především dvě možnosti odpovědi:
1. 3. … Jf6xe4
2. 3. … e5xd4
