Rumburská vzpoura
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rumburská vzpoura bylo protiválečné vystoupení českých vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády, která vypukla 21. května 1918 v severočeském městě Rumburk. Jednalo se zejména o reakci na nedostatečné a špatné zásobování, nevyplacené žoldy a šikanu německých důstojníků.
Vzpoura začala 21. května 1918 po 6 hodině ranní. Jejími organizátory bylo 65 mužů v čele s Františkem Nohou, kteří odepřeli poslušnost svým velitelům tím, že nastoupili proti rozkazu na ranní nástup s puškami. Postupně se přidávali další vojáci, celkový počet byl asi 700. Přestože vzpoura vypukla spontánně, její vůdcové navázali rychle kontakt s českými vojáky z královéhradeckého 18. pěšího pluku, kteří byli umístěni v České Lípě. Jedině toto by mohlo přenést vzpouru do dalších oblastí, což mohlo přerůst v revoluci, která byla v českých zemích na spadnutí. Vzbouřenci nejprve obsadili město Rumburk a poté se vydali na pochod k Novému Boru, kde byli obklíčeni vojsky rakousko-uherské armády složené převážně z německy mluvících vojáků a rozprášeni.
Tři vůdcové povstání Stanko Vodička, František Noha a Vojtěch Kovář byli 29. května v časných ranních hodinách zastřeleni. Stanným soudem v Rumburku a Novém Boru bylo odsouzeno k trestu smrti Jakub Bernard, Jiří Kovářík, Jakub Nejdl, František Pour, Jan Pelnář, Antonín Šťastný a Jindřich Švehla,kteří byli 29. května večer popraveni zastřelením. U dalších čtrnácti odsouzených k smrti byl nakonec rozsudek „zmírněn“ na mnohaleté vězení. Z více jak 580 obviněných vzbouřenců jich bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek byl uvězněn v terezínské pevnosti.
Obsah |
[editovat] Dopisy Františka Nohy na rozloučenou mamince a sourozencům
„Drahá maminko.
Přijměte nejsrdečnější pozdrav a vřelé políbení, už poslední, proč dozvíte se později.
Bylo u nás v Rumburku něco nepředvídaného, čehož jsem se musel zúčastnit, což má za následek, že stojím nyní před stanným soudem a budu odsouzen k smrti, což očekávám, ale Vám se přiznám z toho, že jsem nevinen - musel jsem udělat to co dělali druzí.
Proto Vás prosím drahá maminko, odpusťte mně vše co jsme Vám tady špatného udělal a zapomeňte, že jste měla syna Františka. Loučím se s Vámi v duchu a na shledanou až u toho nejvyššího soudu. který jedině soudí spravedlivě.
S Bohem “
„Milý bratříčku a sestřičko.
I Vám poslední můj pozdrav a polibek, odpusťte mne vše - nezlobte se na mne - a hlavně Vás prosím, starejte se o naši drahou maminku, nedělejte ji trpké žití.
Budu umírat, ale bez viny, neb jsem musel dělat něco, co dělali druzí. Jsem spoutám a čekám na další. Poslední sbohem též Vaškovi.
Co čtete toto psaní, nejsem již mezi živými.
S Bohem František“
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- RICHTER, Tomáš. Rumburská vzpoura a ohlas na ni v české historiografii a kultuře. Pardubice : Universita Pardubice, 2008.
- FIALA, Jan. Rumburská vzpoura. Praha : Naše vojsko, 1953.
