Rudolf kníže Kinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rudolf kníže Kinský, Litografie od J. Kriehubera

Rudolf kníže Kinský z Vchynic a Tetova (30. března 1802 Praha27. ledna 1836 Linec) byl významný český šlechtic, vlastenec a rakouský diplomat.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze 30. března 1802 v paláci Kinských čp. 605/I na Staroměstském náměstí jako starší ze dvou synů tragicky zesnulého knížete Ferdinanda Jana Kinského (1781-1812) a jeho manželky Karolíny Marie, svobodné paní z Kerpen, která byla dvorní dámou arcivévodkyně Žofie (matky budoucího císaře Františka Josefa I.). Byl v pořadí 6. knížetem v přímé linii.

V deseti letech osiřel. 12. května 1825 se Praze v malostranském kostele sv. Mikuláše oženil s hraběnkou Vilemínou Alžbětou, dcerou polního zbrojmistra Jeronýma Colloredo-Mansfelda, (která se narodila 20. července 1804 a zemřela 3. prosince 1871).

Společně během deseti let zplodili pět dcer a jednoho syna. Nejstarší dcera Marie Karolína (1826-1842), druhorozená Anna (1827-1828) ani třetí v pořadí Vilemína Alžběta (1831-1836) se nedožily dospělosti. Vysokého věku se dožila čtvrtá dcera Marie Karolína (1832-1904), provdaná za Theodora Thun-Hohensteina do Choltic, a pátá dcera Rudolfina Karolína (1836-1899), roku 1859 provdaná za hraběte Franze Alexandra Heinricha Ernsta von Bellegarde, rytíře maltézského řádu, dědička slezského panství Velké Heraltice.

Dědicem pražských nemovitostí, vídeňského paláce a panství Choceň byl prvorozený a jediný syn Rudolfův, 7. kníže Ferdinand Bonaventura Kinský (1834 - 1904), který se oženil s Marií z Liechstensteinu.

Rodina sídlila především v paláci Kinských na Staroměstském náměstí v Praze. Když pominuly důsledky krize z období napoleonských válek a státního bankrotu z roku 1811, hospodářská situace se stabilizovala a šlechtické velkostatky začaly opět prosperovat. Ve třicátých letech 19. století Rudolf Kinský rozšířil rodný palác o sousední domy čp. 605/I a 607/I a podle projektu pražského architekta J. O. Krannera dal přistavět dvorní trakt do Týnské uličky. Dále přikoupil velkostatky Horažďovice a Heřmanův Městec. Již roku 1830 dal podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Kocha zbudovat na jižním svahu Petřína, na místě bývalých vinic a tzv. Vrabcovny, romantickou Kinského zahradu s můstky, jezírkem a potůčky, a dále dvě letní stavby ve stylu klasicismu: horní velký letohrádek Kinských čp. 98 a spodní hospodářský objekt, zvaný dodnes Švýcárna. Témuž architektu zadal projekt rodinné klasicistní hrobky na místě otcovy tragické smrti ve Veltrusích. Od roku 1824 byl Rudolf Kinský také majitelem zámku Choceň, k němuž vdova Vilemína nechala v letech 1849 - 1850 přistavět nové pseudogotické křídlo a mariánskou kapli, opět podle návrhu knížecího architekta Kocha.

Rudolf svým dokonalým vystupováním a schopnostmi zapůsobil jako úspěšný diplomat ve službách císaře Františka I., především jako rakouský vyslanec v Turíně a Parmě. Bydlel rovněž v rodinném paláci Kinských ve Vídni na Freyungu. Byl českým vlastencem, matka jej dala naučit česky z podnětu Josefa Dobrovského. Jako teritoriální vlastenec nechal zpřístupnit pro veřejnost skalní svět v Českém Švýcarsku okolo Jetřichovic. Proto je po něm pojmenován i Rudolfův kámen.

S obrozeneckým nadšením pomáhal založit Matici českou a pravidelně přispíval na vydávání jejích knih. Od roku 1824 podporoval Vlastenské (později Národní) muzeum v Praze. František Palacký byl hostem na Rudolfově svatbě, pracoval pro něj jako neplacený rodopisec a napsal k jeho náhlému úmrtí obdivný nekrolog.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný
  • Constantin von WURZBACH: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, Band 11, Wien 1864, S. 302 ad.
  • Aleš VALENTA, Dějiny rodu Kinských. České Budějovice : Veduta, 2004, 352 stran, ISBN: 80-86829-05-7