Rudolf Viest
| Arm. gen. Rudolf Viest | |
|---|---|
Jan Nepomuk Langhans: Rudolf Viest |
|
|
státní ministr exilové vlády v Londýně
|
|
| Ve funkci: 27. října 1941 – 12. listopadu 1942 |
|
| Prezident | Edvard Beneš |
| Předseda vlády | Jan Šrámek |
|
státní ministr (v ministerstvu národní obrany) exilové vlády v Londýně
|
|
| Ve funkci: 12. listopadu 1942 – 4. února 1945 |
|
| Prezident | Edvard Beneš |
| Předseda vlády | Jan Šrámek |
|
2. ministr národní obrany exilové vlády v Londýně
(pověřen řízením) |
|
| Ve funkci: 19. září 1944 – 4. února 1945 |
|
| Prezident | Edvard Beneš |
| Předseda vlády | Jan Šrámek |
| Předchůdce | Sergěj Ingr |
| Nástupce | nikdo (funkce zanikla) |
|
|
|
| Narození | 24. září 1890 Revúca  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1944/1945 (ve věku 54 let) |
Rudolf Viest (24. září 1890, Revúca – 1944/1945?) byl slovenský divizní generál, velitel povstalecké armády na Slovensku v době Slovenského národního povstání a jediný slovenský generál v předválečné ČSR.
Obsah |
Život [editovat]
Meziválečné období [editovat]
Mezi lety 1920–1939 působil jako důstojník Československé armády v diplomatických a velitelských funkcích. Nejvyšší funkce dosáhl jako velitel 6. a 7. armádního sboru. Roku 1933 dosáhl hodnost brigádního generála, v roce 1938 byl povýšen do hodnosti divizního generála. Byl členem delegace na československo-maďarských mezivládních jednáních 9. až 13. října 1938, na kterých se ve smyslu Mnichovské dohody měla vyřešit otázka maďarské menšiny v Československu.
Druhá světová válka [editovat]
Od roku 1939 byl příslušníkem slovenské armády. Patřil ke skupině protifašisticky orientovaných důstojníků, udržoval styk s domácím odbojem i československou exilovou vládou v Londýně. Dne 14. března 1939 jako první podepsal prohlášení, ve kterém vystoupil proti činnosti, která vedla k odtržení Slovenska od ČSR. 29. srpna 1939 emigroval přes Maďarsko do Francie. Od 17. října 1939 byl členem Československého národního výboru v Paříži a velitelem tvořícího se exilového československého vojska. Od ledna 1940 velel 1. československé divizi ve Francii. Po okupaci Francie v červnu 1940 odešel do Anglie. Následně se stal členem Státní rady československé a ministrem československé exilové vlády v Londýně. Šlo o stoupence Edvarda Beneše.
Od 20. června 1944 byl zástupcem československého vládního delegáta pro osvobozená území. 22. srpna 1944 odletěl s československou vládní delegací z Anglie do SSSR. Odtud odletěl 6. října 1944 přes Moskvu s částí 2. československé paradesantní brigády do Banské Bystrice na pomoc SNP.
Poté se stal velitelem 1. československé armády na Slovensku po Jánu Golianovi a taktéž předsedou Rady na obranu Slovenska. Jeho prostřednictvím se československá exilová vláda pokoušela získat větší vliv ve vedení SNP a v armádě. V tomto období se však vojenská situace povstalecké armády začala zhoršovat. V noci z 27. na 28. října 1944 vydal v Donovalech poslední rozkaz: „Boj za slobodu Československa sa nekončí, bude pokračovať v horách“. Ve složitých podmínkách však nebyl schopen zabezpečit, aby se rozkaz dostal do všech povstaleckých vojenských jednotek, čímž přispěl k rozkladu povstalecké armády.
Dne 3. listopadu 1944 byl Viest s Golianem v Pohronském Bukovci zajat. Byli vyšetřováni v Banské Bystrici a Bratislavě, následoval transport do Berlína a odsouzení německým soudem k trestu smrti. Datum a místo jejich smrti není známé,[1] některé zdroje uvádí únor 1945 a koncentrační tábor Flossenbürg.[2]
Vyznamenání [editovat]
In memoriam byl vyznamenán Řádem SNP I. třídy (v roce 1945), Československým válečným křížem 1939 (1945), Řádem rudého praporu (1969), také mnoha dalšími československými a zahraničními medailemi. V roce 1945 byl in memoriam povýšen do hodnosti armádního generála.
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Viest na slovenské Wikipedii.
- ↑ gen. Rudolf Viest [online]. Muzeumsnp.sk, [cit. 2013-05-08]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Rudolf Viest [online]. Vlada.cz, [cit. 2013-05-08]. Dostupné online.
