Rudolf Hess
| Rudolf Heß | |
|---|---|
 Rudolf Heß v roce 1935 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národně socialistická německá dělnická strana (1920–1941) Národně socialistická německá dělnická strana (do 1933) |
| Rodné jméno | Rudolf Walter Richard Heß |
| Narození | 26. dubna 1894 Alexandrie, Egyptské chedivství |
| Úmrtí | 17. srpna 1987 (93 let) Západní Berlín, Německá spolková republika |
| Příčina úmrtí | sebevražda |
| Místo pohřbení | Wunsiedel (do 2011) Severní moře |
| Národnost | německá |
| Choť | Ilse Heß (rozená Pröhl) |
| Rodiče | Fritz Heß, Clara Heß |
| Děti | Wolf Rüdiger Hess |
| Příbuzní | bratr Alfred Heß, sestra Margareta Heß |
| Alma mater | Mnichovská univerzita |
| Profese | politik a pilot |
| Náboženství | luteránství |
| Ocenění | Železný kříž (1914) druhé třídy |
| Podpis |  |
| Commons | Rudolf Hess |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf Walter Richard Heß, psáno také Hess, (26. dubna 1894 Alexandrie – 17. srpna 1987 Západní Berlín) byl německý nacistický politik. V NSDAP působil jako Stellvertreter des Führers (Vůdcův zástupce). Byl také Hitlerovým druhým nástupcem (po Hermannu Göringovi).
Dětství
Rudolf Heß byl syn bohatého bavorského obchodníka Fritze Heße a Clary Heßové (rozené Münchové). Měl dva sourozence, bratra Alfreda (*1897) a sestru Margaretu (*1908). První léta svého života strávil Rudolf s rodiči v Egyptě nedaleko Alexandrie, kde navštěvoval německou protestantskou školu. V roce 1908 (po narození Margarety) se jeho rodina vrátila do Německa, Rudolf poté studoval na internátní škole v Bad Godesbergu. Otec si přál aby se poté Rudolf zapojil do rodinného podniku a v roce 1911 ho poslal studovat do Švýcarska. Po třech letech převzal Rudolf v Hamburgu rodinný podnik Hess & Co.
I. světová válka
Do armády vstoupil jako dobrovolník k sedmému bavorskému dělostřeleckému pluku pár týdnů po začátku první světové války. Sloužil na západní frontě a účastnil se také první bitvy u města Ypres. V listopadu 1914 byl přidělen k Prvnímu pěšímu pluku v Arrasu, kde byl roku 1915 povýšen do hodnosti gefreiter a vysloužil si zde také železný kříž druhé třídy. V červnu 1916 byl v bitvě u Verdunu zasažen šrapnelem do levého ramene a strávil měsíc na zdravotní dovolené, poté se vrátil do verdunské oblasti, kde bojoval do prosince téhož roku.
Později byl Heß povýšen na velitele čety v 10. rotě 18. bavorského záložního pěšího pluku, který bojoval v Rumunsku. Zde byl zraněn (zasažena levá ruka a prostřelen hrudní koš nedaleko páteře), ošetřen v maďarské nemocnici a později převezen do Německa. Byl navržen na vyznamenání Železným křížem, který mu ovšem nebyl udělen. 25. října 1917 byl na přání svého otce převezen do nemocnice v Bad Alexandersbadu nedaleko jeho bydliště.
Po rekonvalescenci se chtěl stát pilotem a po Vánocích 1917 odjel do Mnichova, aby podstoupil letecký výcvik, který dokončil v říjnu 1918. 14. října byl přidělen k bavorské stíhací peruti. Účast na bojové akci mu překazil konec války.
Meziválečná kariéra
Po válce začal studovat Mnichovskou univerzitu, stal se členem společnosti Thule, podílel se na činnosti Freikorpsů a v květnu 1920 se stal členem NSDAP (členská legitimace č. 16). Za svou účast na Pivním puči strávil sedm a půl měsíce ve vězení společně s Adolfem Hitlerem, kde se jako jeho osobní sekretář spolupodílel na psaní Hitlerovy knihy Mein Kampf. V roce 1932 převzal po Gregoru Strasserovi úřad předsedy Politické ústřední komise NSDAP, o rok později pak byl jmenován vůdcovým zástupcem v NSDAP, stal se poslancem, Obergruppenführerem SS a říšským ministrem. Vrcholu dosáhla jeho kariéra v době vypuknutí druhé světové války, kdy se v roce 1938 stal členem tajné vládní rady a v roce 1939 ministerským radou říšské obrany a byl oficiálně jmenován po Göringovi druhým Hitlerovým nástupcem. Pak už následoval jen postupný ústup z výsluní, za kterým do velké míry stál Martin Bormann.[1]
II. světová válka
Po vypuknutí druhé světové války byl odpůrce války Německa s Velkou Británií a snažil se iniciovat mírová jednání. Dne 10. května 1941 odletěl Messerschmittem Bf 110 bez vědomí ostatních vysokých představitelů Třetí říše vyjednávat s Jiřím VI. o příměří do Velké Británie. Z letounu vyskočil padákem u Renfrewshire. Po svém přistání byl zadržen a vězněn v londýnském Toweru. Do konce války byl vězněn v rozlehlém domě na anglickém venkově. Zde se také pokusil o sebevraždu skokem ze schodiště z prvního patra.
Norimberský proces
Během Norimberského procesu byl obviněn a za přípravu války odsouzen k doživotnímu vězení, které si jako jediný z odsouzených skutečně odseděl. Proti jeho dlouho trvajícímu věznění se stavělo z různých důvodů mnoho historiků, politiků či právníků (mj. Hartley Shawcross nebo Michail Gorbačov).
Smrt
Rudolf Heß zemřel až roku 1987 ve svých 93 letech. Jeho smrt je kontroverzní, podle nejčastěji uváděné verze se sám oběsil.[2] Zejména jeho syn Wolf Rüdiger Hess však prohlašoval, že jeho otec byl zavražděn britskými vojáky[3] a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu by ani nebyl sebevraždy schopen. A odborníci mu dávají za pravdu, a to hned z několika důvodů: Oběsil se na elektrické šňůře v altánku, který tam postavili sotva den před tím. Dále Hess trpěl artritidou, nemohl si ani zavázat tkaničky, zvednout ruce výš jak ke hrudníku. Dalším důvodem bylo možné propuštění. SSSR byl pro jeho propuštění, ale Velká Británie byla jednoznačně proti. Hess nebyl blázen, ale Hitlerův nastrčený muž, který měl s Churchillem vyjednat mír, aby tak Hitler mohl bojovat jen proti Rusku. Objevují se i další teorie, více či méně pravdivé, avšak tato se jeví jako nejpravděpodobnější[zdroj?]. Za zmínku stojí jen jedna, a to, že to nebyl Hess. Měl to být jeho dvojník, prostřednictvím kterého měli Britové držet Němce v šachu. Podle doktora, který Hesse vyšetřoval, neměl na hrudníku žádné zranění. Rudolf Hess ale utrpěl průstřel plic v 1. světové válce, po tom zranění však nebylo ani stopy. Pochován byl ve Wunsiedelu, kde se u jeho hrobu konaly akce neonacistů, avšak v roce 2011 byl exhumován, zpopelněn a jeho popel byl rozsypán do moře.[4]
Vyznamenání
Železný kříž, II. třídy
Řád Krve
Zlatý stranický odznak
Služební vyznamenání NSDAP, zlaté – za 25 let
.svg){kind=small}
údaje použity z: ruská Wikipedie-Гесс, Рудольф
Reference
- ↑ Anna Plaim, Kurt Kuch: Vzpomínky Hitlerovy pokojské/Rudolf Hess. Naše vojsko, Praha, 2007. Str. 45. ISBN 978-80-206-0895-6)
- ↑ http://xman.idnes.cz/pet-legend-kolem-nacisticke-zombie-rudolfa-hesse-f6c-/xman-styl.aspx?c=A110722_145937_xman-styl_fro
- ↑ http://zpravy.idnes.cz/rudolf-hess-byl-zavrazden-britskymi-agenty-feq-/zahranicni.aspx?c=A130907_162359_zahranicni_brm
- ↑ ČTK. Popel Rudolfa Heße vysypou do moře, neonacisté přišli o poutní místo. Novinky.cz [online]. 2011-07-21 [cit. 2011-07-22]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Hess na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Hess
- Valka.cz, SS-Obergruppenführer Rudolf Walter Richard Heß
