Rudolf Habsburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o rakouském vévodovi a českém králi. O římskoněmeckém králi pojednává článek Rudolf I. Habsburský.
Rudolf (I.) Habsburský
Král český, vévoda rakouský, titulární král polský
Portrét
Doba vlády1306-1307
Korunovacene
Narozeníasi 1280
Úmrtí3. července 1307
Horažďovice
PohřbenKatedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
PředchůdceJindřich Korutanský
NástupceJindřich Korutanský
DynastieHabsburkové
OtecAlbrecht I. Habsburský
MatkaAlžběta Goricko-Tyrolská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Habsburský (kolem 1281 – 4. července 1307 Horažďovice) byl vévoda rakouský, markrabě moravský, devátý král český (1306-1307) a titulární král polský z rodu Habsburků.

Původ

Rudolf Habsburský (podoba ze 16. století)
Rudolfova jezdecká pečeť
Památník na místě panovníkova skonu poblíž Horažďovic
Pohřební klenoty z jeho hrobu ve svatovítské katedrále

Rudolf byl nejstarším ze šesti synů římského krále Albrechta I. a Alžběty Goricko-Tyrolské, sestry Jindřicha Korutanského. Roku 1300[1] se po velkém diplomatickém úsilí oženil s Blankou, dcerou francouzského krále Filipa III. Cílem dynastického sňatku bylo sblížení Habsburků s Kapetovci. Manželství bylo bezdětné a Blanka na jaře 1305 zemřela.

Zápas o český trůn

Po nevyjasněném zavraždění posledního Přemyslovce Václava III. roku 1306 se otec pokusil pro Rudolfa získat český trůn. Volební shromáždění se však rozhodlo pro manžela Václavovy sestry Anny Jindřicha Korutanského.

Albrecht I. Habsburský české země prohlásil za odumřelé léno a udělil jej svému synovi Rudolfovi (v podstatě protiprávně, bez ohledu na staré právo české šlechty zvolit si sama krále). Rudolf Habsburský vtrhl dva týdny po volbě Jindřicha Korutanského za krále se svým vojskem do Čech a otec ho nedlouho poté následoval. Sliboval a rozdával peníze a brzy dosáhl toho, že se někteří předáci českého panstva za úplatu přidali na jeho stranu. Jakmile přitáhl k Praze, uprchl Jindřich Korutanský ze země.

Část šlechty vedená Jindřichem z Lipé, Hynkem z Dubé, Jindřichem I. z Rožmberka a pražským biskupem Janem IV. z Dražic a staroměstští konšelé přijali Rudolfa za svého krále. Podmínkou bylo potvrzení starých privilegií včetně Zlaté buly sicilské, jež stanovila právo domácí volby panovníka, Albrechtem I. a také sňatek čerstvě ovdovělého Rudolfa s vdovou po Václavovi II. Eliškou Rejčkou, která na něj měla přenést dědický nárok na polskou korunu. Dále musel Rudolf přislíbit, že vyrovná těžké dluhy posledních Přemyslovců.

Odboj české šlechty

Nebyli to však všichni významní čeští páni, kdo složil 16. října 1306 novému králi v den jeho volby a svatby hold. Chyběla tu především strana vedená Vilémem Zajícem z Valdeka. Rudolfa mnozí přijímali s nevolí jako reprezentanta cizí dynastie, o které se navíc proslýchalo, že nechala zavraždit Václava III. Nelibost vzbudil i způsob, jakým Rudolf došel trůnu. Smlouváním s prodejným panstvem a na úkor Přemysloven, což byly pravé dědičky koruny.

Počátkem roku 1307 se Rudolf sešel ve Znojmě s otcem a mladšími bratry. Byl mezi nimi i druhorozený Fridrich Sličný, jemuž přenechal ihned po své volbě českým králem rakouské a štýrské vévodství. Na této schůzce Albrecht znovu udělil české země dědičně v léno Rudolfovi a stanovil, že zemře-li on nebo někdo z jeho potomků bezdětný, připadne česká koruna některému z Habsburků podle práva primogenitury.

„ Konečně dne 18. ledna 1307 ve Znojmě propůjčil a zapsal království české všem šesti synům svým, Rudolfovi, Fridrichovi, Leopoldovi, Albrechtovi, Jindřichovi a Otovi na ten způsob, že kdyby Rudolf bez přirozených dědiců zemříti měl, bratří jeho i potomci jejich dle stáří po sobě v Čechách co panovníci následovati měli — to vše řídě z královské římské moci své, bez ohledu na odvěká práva koruny české. “
— Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě

Král kaše

Rudolf se jevil jako schopný panovník, vynikal

„ střízlivou rázností, chladnou ukázněností a přísnou hospodárností; žil prostě a šetrně, naprosto odlišně od nádherymilovného způsobu svých předchůdců. “
— Zdeněk Fiala

Přezdívali mu prý král „Kaše“, protože se živil touto mnišskou stravou, a po pražských ulicích se zpívaly popěvky o „králi hokynáři“.

Šetrnost, snaha zlepšit stav královských financí, kterému mělo napomoci především důsledné vymáhání daní a dávek, i zpochybnění pohledávek některých šlechticů vůči koruně, králi na popularitě nepřidaly. Nelibost budili i jeho cizí rádci, mezi nimiž se uplatnili cisterciáčtí opati Heidenreich ze Sedlce a Konrád ze Zbraslavi. Autor Dalimilovy kroniky králi mimo jiné vyčítá, že vyhnal z Pražského hradu královské dcery Elišku a Markétu. Právě je uznávala část šlechty za dědičky české koruny a vystoupila proti králi vojensky.

Smrt

V létě 1307 se Rudolf vypravil proti jednomu z rebelujících pánů, Bavorovi ze Strakonic do západních Čech a dosáhl v boji značných úspěchů. Když oblehl Horažďovice, Bavorova kapitulace se zdála být na dosah ruky. Nečekaně však zasáhla vyšší moc a mladý král zemřel.

„ V letní době roku 1307, za krutého parna i sucha, vytáhl Rudolf osobně s vojskem hojným do pole, k dobývání hradů i tvrzí protivníků svých, které také hojně poddávaly se jemu. Při obléhání však Horažďovic, města páně Bavorova ze Strakonic, onemocněl na úplavici a stav jeho stal se brzy beznadějným. Předvídaje smrt svou, povolal k sobě do ležení před městem dva opaty, sedleckého i zbraslavského, s jejichž radou a pomocí učinil o záležitostech svých poručení křesťanské. Milované manželce své Elišce Polské, nyní po druhé vdově, zapsal druhý plat, a to druhých 20 tisíc hřiven stříbra; otci svému vzkázal, aby nevěřil pověstem, nastanou-li které, o jeho nějakém otrávení a zaslal mu vlastnoruční popis oněch skutků, kterými svědomí své cítil obtíženo, s prosbou, aby stala se náhrada těm, kterým ublíženo bylo. Tak skonal, teprv 26letý, dne 4. července 1307, v devátém měsíci po svém na trůn povýšení, když měl právě korunován býti. “
— Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě

Pověstem o otravě ovšem neoblíbený král stejně nezabránil. Především proto, že na onu údajnou úplavici v celém ležení nikdo další nezemřel.

Vývod z předků

Předkové
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Albrecht IV. Habsburský
 
 
 
 
 
 
 
Rudolf I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Hedvika z Kyburgu
 
 
 
 
 
 
 
Albrecht I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Burkhard III. z Hohenbergu
 
 
 
 
 
 
 
Gertruda z Hohenbergu
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Mechtilda z Tübingenu
 
 
 
 
 
 
 
Rudolf Habsburský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Menhard I. Tyrolský
 
 
 
 
 
 
 
Menhard II. Tyrolský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Adelaida Tyrolská
 
 
 
 
 
 
 
Alžběta Goricko-Tyrolská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ota II. Bavorský
 
 
 
 
 
 
 
Alžběta Bavorská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Anežka Brunšvická
 
 
 
 
 
 

Odkazy

Reference

  1. ↑ www.mittelalter-genealogie.de

Literatura

Externí odkazy

Předchůdce:
Jindřich Korutanský 		Znak z doby nástupu Český král
Rudolf Habsburský
1306 – 1307 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich Korutanský
Čeští panovníci
Mytičtí panovníci
(do 9. století)
První mytičtí panovníci
Mytičtí Přemyslovci
Přemyslovci
(9. století–1306)
Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306)
Nedynastičtí
(1306–1310)
Jindřich Korutanský (1306) • Rudolf Habsburský (1306–1307) • Jindřich Korutanský (1307–1310)
Lucemburkové
(1310–1437)
Jan Lucemburský (1310–1346) • Karel IV. (1346–1378) • Václav IV. (1378–1419) • Zikmund Lucemburský (1419–1437)
Habsburkové
(1437–1457)
Albrecht II. Habsburský (1438–1439) • interregnum (1439–1453) • Ladislav Pohrobek (1453–1457)
Nedynastičtí
(1457–1471)
Jiří z Poděbrad (1458–1471) • Matyáš Korvín² (1458–1490)
Jagellonci
(1471–1526)
Vladislav Jagellonský (1471–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1611) • Matyáš Habsburský (1611–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Fridrich Falcký³ (1619–1620) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) • Karel VII. Bavorský³ (1741–1743)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů
Rakouští panovníci
Markrabata
Malý znak Rakouska.
Malý znak Rakouska.
Babenberkové
Vévodové
Babenberkové
Přemyslovci
Zähringové
Habsburkové
Arcivévodové
Habsburkové
Habsbursko-lotrinská dynastie
Císařové
Habsbursko-lotrinská dynastie
rakouští princové, kteří byli titulární arcivévodové, jsou uvedeni v jiné šabloně
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Habsburský&oldid=16473275“