Rtuťový usměrňovač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třífázový šestikatodový rtuťový usměrnňovač.

Rtuťový usměrňovač byl nejosvědčenější usměrňovač používaný před epochou usměrňovačů polovodičových. Používal se zejména pro vysoká napětí (až 150 kV) a zároveň vysoké proudy (až 10 000 A). Existovaly jak usměrňovače jednokatodové, tak i dvoukatodové (pro usměrňování obou půlvln jednofázového proudu); pro třífázový proud existovaly tříkatodové nebo šestikatodové usměrňovače.

Kvůli schopnosti usměrňovat vysoké výkony s malými ztrátami se tyto usměrňovače používaly zejména při výrobě stejnosměrného trakčního napětí u drah a trolejbusových tratí a v elektrolytických procesech v chemickém průmyslu. Jednokatodové rtuťové usměrňovače s pomocnou elektrodou se používaly i pro fázové řízení.

Princip[editovat | editovat zdroj]

Ve vysokém vakuu je umístěna kapalná rtuťová katoda. Uhlíková anoda je umístěna dostatečně daleko a tak, aby na ní vypařující se rtuť nekondenzovala. Po zapálení elektrického oblouku (nakloněním usměrňovače nebo přes pomocnou anodu umístěnou těsně nad hladinou rtuti) jsou z hladiny rtuti emitovány elektrony, které se pohybují ke katodě. Opačným směrem elektrický proud neprochází, neboť k emisi elektronů z povrchu uhlíku za provozních podmínek usměrňovače prakticky nedochází. Rtuťové páry, které se při hoření oblouku taktéž vytvářejí, kondenzují v horní části nádoby usměrňovače, která je chlazena vzduchem nebo kapalinou.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Rtuťový usměrňovač ve Wikimedia Commons