Rosela Pennantova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Rozela Pennantova)
Jak číst taxoboxRosela Pennantova
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpapoušci (Psittaciformes)
Čeleďpapouškovití (Psittacidae)
Rodrozela (Platycercus)
Binomické jméno
Platycercus elegans
(Gmelin, 1788)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rosela Pennantova (Platycercus elegans) je papoušek, který se přirozeně vyskytuje ve východní a jižní Austrálii. Na Nový Zéland a Norfolk byl přivezen. Běžně se vyskytuje v tamních lesích. Lidé jej mohou spatřit i na zahradách a poblíž lidského obydlí. Obecně se vyskytují hojně v prostředí zasaženém lidskou civilizací, jako jsou pole, parky, zahrady anebo golfová hřiště.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rosela Pennantova je středně velký papoušek, který měří zhruba 36 centimetrů (včetně ocasu). Má celkem pět poddruhů. Z toho tři vynikají červenou barvou.

Rosely nemají prakticky žádný pohlavní dimorfismus. Jediným udávaným rozdílem je velikost samců, kteří mohou být (ale nemusí) až o 15 % větší než samičky. Pohlaví lze také od sebe rozeznat jiným tvarem hlavy, protože samice ji mají kulatější. Chovatelé pro určování pohlaví nechávají analyzovat DNA z peří.

Rosely se živí semeny stromů, ovocem, lesními plody, oříšky, různými druhy listů květin a větvičky stromů. Ačkoliv mají v oblibě plody stromů či keřů, nejsou dobří v šíření jejich semen. Mají poměrně silný zobák a nedělá jim problém prakticky vše sníst či zničit, a to i když je semeno chráněno tvrdou skořápkou. Když se vyskytují v hejnech, zemědělci je zrovna nemají moc v oblibě, protože dovedou poničit úrodu. Problém je zvláště u obilovin. Rosely nepohrdnou ani hmyzem. Jsou, známe tím, že pojídají larvy, termity, brouky, stonožky i můry.

Rosela Pennantova v typickém zbarvení

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízda staví vysoko v korunách stromů. Není neobvyklá výška i 30 metrů nad zemí. Vybírají si těžko přístupná místa. Konečné rozhodnutí má vždy samička. Hnízdo staví z okolního materiálu, který se vyskytuje většinou do vzdálenosti 1–2 metrů. Pár si dává pozor, aby poblíž nebyl jiný pár. Ovšem nejsou si navzájem nepřátelští. Dávají si pomocí zvuku vědět, jestli je bezpečno, či se blíží nějaký nepřítel. Rosely hnízdí od září do února. Záleží ale na aktuálním počasí a množství srážek. Vejce kladou většinou v říjnu. Jedna snůška činí 3–8 vajíček. Ta jsou bílá a velká 28×23 milimetrů. Než se mláďata vylíhnou, trvá to 16–28 dní. Na vajíčkách sedí pouze samička. Po vylíhnutí prvních 6 dnů krmí mladé samička, pak oba rodiče. Mláďata dospívají zhruba v únoru. Pak stráví s rodiči ještě několik týdnů, než hnízdo opustí. Připravení na rozmnožování jsou zhruba za 16 měsíců.

Zvláštní zbarvení[editovat | editovat zdroj]

U rosel občas dochází k zvláštní mutaci, kdy jsou jedinci jednobarevní. Zbarvení je čistě modré, žluté (spíše zlaté), bílé či mírně šedivé. Takoví jedinci jsou pak s oblibou vystavování na výstavách a cena u chovatelů je několikanásobná oproti jedincům s klasickým zbarvením.

Chování rosel v zajetí[editovat | editovat zdroj]

Rosely jsou poměrně oblíbené i v Česku. Je obtížnější naučit je mluvit. S oblibou ale napodobují různé zvuky alarmů, vrzání pantů anebo pískání. Zvládají i jiná domácí zvířata – například štěkání psa. Mají silný hlasový projev. V zajetí si neustále potřebují o něco brousit zobák. Nejlepší jsou větvičky sladkých ovocných stromů. Ačkoliv si dovedou sami produkovat vitamín C, doporučuje se jim dávat jablko anebo pomeranče. Dospělý jedinec si v určitý okamžik sám začne zkracovat drápky. Jen výjimečně se stává, že by byl potřeba zásah člověka.

Další obrázky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]