Spojovník

Interpunkční znaménka
apostrof   ’   ' čárka   , dvojtečka   : otazník   ? pomlčka   ‒   –   —   ― spojovník   -   ‐ středník   ; tečka   . uvozovky   „ “   ‚ ‘   » « vykřičník   ! výpustka   …   ... závorky   ( )   [ ]   { }   ⟨ ⟩

Spojovník neboli tiret či divis, někdy též rozdělovník (-) (anglicky hyphen, německy Viertelgeviertstrich, Bindestrich aj., rusky дефис, dříve дивизъ nebo чёрточка) je interpunkční znaménko, které slouží ke spojení dvou slov v jeden celek, ke spojení neslovního výrazu se slovem a k naznačení, že slovo pokračuje na jiném místě. Spojovník je součástí slova, proto se neodděluje mezerou. Podobná znaménka, s nimiž by se však spojovník neměl zaměňovat, jsou pomlčka a minus.

Užití spojovníku

• spojuje některá víceslovná osobní a místní jména: Rimskij-Korsakov, Anna-Marie, habsbursko-lotrinská dynastie, Frýdek-Místek, užívá se pro označení městských částí a okresů, tvořených dvěma jednoslovnými výrazy: Praha-Vinohrady, Brno-venkov, u víceslovných označení se spíše užívá pomlčka: Praha 10 – Zahradní Město,
• spojuje dvě jména v souřadných dvojicích: malíř-lakýrník, je třeba odlišovat dvojice, kde druhá část je specifikací první, pak se spojovník nepíše: matematik statistik,
• spojuje několikanásobná přídavná jména a přídavná jména ve vztahu vzájemnosti: hospodářsko-politická situace, labsko-oderská plavba, česko-německý slovník, neužívá se ve složeninách, kde je jedno přídavné jméno závislé na druhém: vysokoškolský, občanskoprávní, v těchto případech je proto třeba důsledně rozlišovat spojení těsná od spojení spojovníkem: žluto-zelený (žlutý i zelený), žlutozelený (ze smíchané barvy), kulturně-politický (kulturní a politický), kulturněpolitický (týkající se kulturní politiky),
• spojení neslovního výrazu se slovem, k němuž se vztahuje: C-vitamín, alfa-záření, 3-methylpentan, užívá se výhradně v případech, kdy neslovní výraz stojí před slovem: vitamín C, záření alfa,
• některá přejatá slova: ping-pong, moucha tse-tse,
• naznačení, že slovo má pokračování na jiném místě nebo že část slova chybí: dvou- a třílůžkové pokoje, doplňte -i, -í / -y, -ý,
• spojka nebo částice -li, napojená na předchozí slovo: bude-li, pokud ovšem celý výraz vytváří opět spojku, spojovník se nepíše: zdali, pakli, jestli, neboli; pravopis nebo-li už je dnes považován za zastaralý,
• naznačení skandované výslovnosti: ne-va-dí, ne-va-dí!,
• rozdělení slova na konci řádku, v tomto případě se označuje jako rozdělovník: pře-|stavět, ba-|bička, rozdělení slova musí vždy procházet na hranici slabiky; funkčně je spojovník od rozdělovníku odlišen, proto pokud spojovník vyjde na konec řádku, uvádí se i na začátku následujícího: bude-|-li.

Spojovník a pomlčka

Související informace naleznete v článku Pomlčka.

Spojovník je třeba – pokud to dané písmo umožňuje – důsledně odlišovat od pomlčky, protože jejich funkční význam je dosti odlišný: zjednodušeně lze říci, že pomlčka patří mezi slova, spojovník mezi části slov.

Odkazy

Související články

• Pomlčka
• Minus
• Pomlčková válka
• Typografie
• Wikipedie:Typografické rady

Externí odkazy

• Typografické rady [1]
• Poradna Ústavu pro jazyk český [2]

Literatura

• Pravidla českého pravopisu. Praha : Academia, 1993. ISBN 80-200-1343-1. s. 54.