Rovná daň
Lineární daň je koncept zdanění příjmů příp. i ostatních finančních toků, jako např. spotřební daň, jednotnou sazbou daně. Je to nástroj fiskální politiky státu. U daně z příjmů fyzických osob je obvykle kombinována s nezdanitelnou částkou, jedná se tedy o daň s mírnou progresí. Lineární daň se v mnoha zemích osvědčila, např. v Estonsku, Slovensku nebo některých amerických státech.
Politické souvislosti [editovat]
Zejména zavádění rovné daně[1] na příjmy a zároveň na spotřebu je předmětem politického zápasu, protože pravicové politické spektrum uvádí praktické zavedení tohoto nástroje[2] jako uplatnění svobodného rozhodnutí jedince o výši své spotřeby dané výši jeho příjmu a levicové spektrum uvádí „nedemokratičnost“ tohoto nástroje fiskální politiky státu jako nástroje sociálně nespravedlivého rozevírání nůžek mezi obyvatelstvem s vysokými příjmy a chudými obyvateli vzhledem k tomu, že spotřební daň je jednotná jak na zboží nevyhnutelné k přežití (základní články potravin, bydlení, stravování, zdravotní péče, doprava), tak na zboží nadstandardní a luxusní povahy.
Lineární daň zatěžuje dle pravicové politické argumentace ekonomiku méně než progresivní zdanění, které odvádí lidi od motivace vydělávat co nejvíc, protože ozřejmuje výši daní předem. Vliv rovné daně je viditelný na přílivu investic, rozmachu podnikání a na hospodářském růstu, tvrdí liberální ekonomové. [3]
Dle levicové politické argumentace lineární daň způsobuje odbourání principu solidarity ve společnosti, protože ve svobodném světě nemá každý občan možnost vzhledem k svým podmínkám vydělávat maximum a lineární daň ničí sociální solidaritu společnosti.
Rovnou daň zavádějí především postkomunistické státy. O rovné dani se diskutuje i v zemích EU, ale žádná ze starších zemí EU je zatím nezavedla.
Lineární daň v Česku [editovat]
Do konce roku 2007 byla daň z příjmů fyzických osob progresivní a pohybovala se od 12 do 32 % podle výši příjmů. Čím vyššího příjmu člověk dosáhl, tím platil vyšší daň. Navíc také pro odvody sociálního a zdravotního pojištění nebyl stanoven žádný strop. Pokud tak někdo vydělal milióny, musel z celé částky odvést pojistné na tato pojištění. Zavedení této reformy ovšem přineslo změnu základu daně. Zatímco do konce roku 2007 byl základem daně příjem po odečtu sociálního a zdravotního pojištění, od roku 2008 se do základu daně dostává nejen sociální a zdravotní pojištění zaměstnance, ale navíc ještě také odvod, který platil zaměstnavatel.
Od roku 2008 je stanovena daň z příjmů fyzických osob pro všechny bez ohledu na výši příjmů na 15 % a od roku 2009 dokonce na 12,5 %. Vzhledem ke změně základu daně je ovšem reálné zdanění 20,5 %.
Státy s rovnou daní z příjmu [editovat]
| stát | fyzických osob | právnických osob |
|---|---|---|
| Ukrajina | 13 % (od r. 2004) | 25 % |
| Rusko | 13 % (od r. 2001) | 24 % |
| Slovensko | 19 % (od r. 2004) | 19 % |
| Estonsko | 22 % (od r. 2007) | 24 % |
| Litva | 24 % (od r. 2005) | 15 % |
| Albánie | 10 % (od r. 2008) | 10 % |
| Lotyšsko | 25 % | 15 % |
| Rumunsko | 16 % | 16 % |
| Srbsko a Černá Hora | 14 % | 10 % |
| Gruzie | 12 % | 20 % |
| Hongkong | 15 % |
V Polsku zamýšlí zavést rovnou daň opoziční strany Platforma Obywatelska (15 % sazbu) a Partia Demokratyczna (19 % sazbu).
