Rotunda svatého Víta
Rotunda svatého Víta je zaniklý kostel Pražského hradu. Nacházela se na místě současné katedrály svatého Víta.
Rotunda byla založena knížetem Václavem kolem roku 930 jako soukromý knížecí kostel. Po zřízení pražského biskupství roku 973 se svatyně stala biskupským chrámem. Některé části rotundy se v letech 1060-1096 staly součástí nově vybudované dvouchórové, tzv. Spytihněvovy baziliky.
Význam rotundy [editovat]
Přesto je rotunda svatého Víta významnou raně středověkou sakrální stavbou na našem území. Nejen proto, že zde byla uložena relikvie rámě v Sasku uctívaného svatého Víta (kníže Václav ji dostal darem od Jindřicha Ptáčníka), ale také proto, že sem byly během vlády knížete Boleslava I. přeneseny ostatky jím zavražděného bratra knížete Václava ze Staré Boleslavi a byly zde roku 1038 uloženy ostatky druhého pražského biskupa svatého Vojtěcha, které na válečné výpravě získal český kníže Břetislav I.. Vedle malého kostelíka Panny Marie a baziliky svatého Jiří byla rotunda ve své době patrně třetí kamennou stavbou na Pražském hradě.
Archeologický průzkum [editovat]
Při archeologickém průzkumu na počátku dvacátého století se podařilo nalézt velmi sporé zbytky této rotundy. Konkrétně šlo o fragmenty jižní a severní apsidy. Těmito nálezy se zabýval historik umění Josef Cibulka. Ten rekonstruoval rotundu jako mimořádně rozměrnou rotundu o průměru třináct metrů s ochozem a čtyřmi podkovovitými apsidami, přičemž podle dochovaného fragmentu na jižní apsidě navíc předpokládal, že byla rotunda už v desátém století na vnější straně členěna lisénami.
Výtvarné zdroje pro tuto rotundu hledal Cibulka ve velkomoravských stavbách a také v Dalmácii, konkrétně v kostele svatého Donáta v Zadaru. Předpokládal přitom, že se tato rotunda stala prototypem pro všechny ostatní české rotundy, což mu umožnilo vysvětlit specifický výskyt rotund používaných nikoli jako karnery či baptisteria, ale jako zcela plnohodnotné kostely.[1]
Cibulkova teorie byla ve své době vcelku přijata. Až dnes se ukazuje, že (přes obdivuhodný badatelský výkon, který Cibulka podal) má tato teorie značné trhliny, a že interpretace nálezů v žádném případě není tak jednoznačná. Například zmíněné členění jižní apsidy lisénami (které bylo v Čechách jinak běžně užíváno až ve dvanáctém století) otvírá velmi pravděpodobnou možnost, že tato apsida patří (jakožto místo hrobu svatého Václava) až ke Spytihněvově bazilice a původní apsidou je ve skutečnosti drobný fragment zdiva menší apsidy, který se též podařilo najít při archeologickém výzkumu. Za současného stavu poznání tak lze o podobě rotundy říci snad tolik, že patrně opravdu byla opatřena čtyřmi apsidami, ale ani to už není dnes zcela jisté.[2]
Reference [editovat]
- ↑ Cibulka, J.: Václavova rotunda svatého Víta, in: Svatováclavský sborník I., Praha 1934, s. 230 ad.
- ↑ Šlechta, M.: Otazníky kolem svatovítské rotundy http://pleione.asu.cas.cz/~slechta/HISTORIE/sv-vit/rotunda.html (zde i další literatura, plány atd.)
