Rossijskije železnyje dorogi
| Rossijskije železnyje dorogi (РЖД) | |
|---|---|
 | |
 | |
| Předchůdce | Sovětské železnice |
| Vznik | 2003 |
| Typ | státní akciová společnost |
| Právní forma | otevřená akciová společnost |
| Účel | logistika, transport |
| Sídlo | Novaja Basmannaja 2, Moskva, Rusko |
| Místo |  Rusko |
| Úřední jazyk | Ruština |
| Generální ředitel | Oleg Bělozjorov |
| Předseda představenstva | Andrej Bělousov |
| Mateřská organizace | vláda Ruské federace |
| Tržby | 2,3 bil. ₽ (2017) 1,6 bil. ₽ (2016) |
| Aktiva | 4,5 bil. ₽ (2017) 5,1 bil. ₽ (2015) |
| Výsledek hospodaření | 53 mld. (2019) 35,4 mld. ₽ (2018) |
| Počet zaměstnanců | 1 000 000 |
| Oficiální web | rzd |
| LEI | 253400XX5U3XALBF5728 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rossijskije železnyje dorogi (RŽD, rusky Российские железные дороги, РЖД) je státem vlastněná železniční společnost Ruska, s cca 1,2 mil. zaměstnanců a délkou tratí cca 85 500 km. Od 20. srpna 2015 je prezidentem společnosti Oleg Bělozjorov, který nahradil Vladimira Jakunina.[1]
Rozchod kolejí RŽD, zemí Společenství nezávislých států (SNS) a Finska byl původně 1 524 mm, později došlo (kromě Finska) k mírné změně na 1 520 mm.
Rozvoj železničních drah[editovat | editovat zdroj]
RŽD se ve srovnání s posledními desetiletími existence Sovětského svazu (SSSR) v současnosti těší značným investicím jak do tratí, tak i do vozového parku, čehož důkazem je výstavba vysokorychlostní tratě Moskva–Petrohrad (později až do Helsinek) s provozem finských vlakových souprav Sm3-S220 a ruských Velaro RUS, což jsou modifikované německé soupravy ICE 3 koncernu Siemens. Provoz na této trati byl zahájen v roce 2009.[2]
Vysokorychlostní trať by měla být postavena také mezi Moskvou a jihoruským Soči na břehu Černého moře, později se počítá s výstavbou dalších podobných tratí v různých částech Ruska.[3] Rychlost 160 km/h bude umožněna na trasách Moskva–Nižnij Novgorod, Jekatěrinburg–Čeljabinsk a Novosibirsk–Omsk.[3]
Na ruskou železniční síť by měl být nově napojen i Norilsk, centrum těžby barevných kovů ležící na severu Krasnojarského kraje.
Rozsáhlý modernizační program, který společnost vyhlásila, přijde na 300 miliard eur[3] a do roku 2030[3] by měl být kompletně realizován. Železniční síť se rozroste až o 22 000 km.[3]
Obnovy se dočkal i projekt pevného spojení poloostrova Čukotky s americkou Aljaškou přes Beringův průliv, které bylo v prvních fázích plánováno formou mostu, ale v současnosti se zvažuje místo něj tunelová varianta.[4][5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rosja: Jakunin szefem RŻD na kolejną kadencję. Rynek Kolejowy [online]. 2014-08-29 [cit. 2015-01-27]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Počet vysokorychlostních vlaků na Petrohrad a Nižnij Novgorod. zhdpoezd.ru [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-24.
- ↑ a b c d e Archivovaná kopie. www.cd.cz [online]. [cit. 2009-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-17.
- ↑ http://ekonomika.sme.sk/c/3256879/Medzi-Ruskom-a-USA-sa-mozno-vybuduje-podmorsky-tunel.html
- ↑ http://www.sme.sk/c/3263996/Plany-na-vystavbu-tunela-popod-Beringov-prieliv-ozili.html
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rossijskije železnyje dorogi na Wikimedia Commons
