Rorschachův test

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rorschachův test

Rorschachův test inkoustových skvrn je jedna z diagnostických metod užívaných v psychologii k rozboru struktury osobnosti. Jedná se o projektivní test, využívající projekci myšlenkových pochodů a osobnostních rysů na neurčité objekty.[1] Testovaná osoba je postupně požádána o vlastní interpretaci deseti karet s bilaterárně symetrickými inkoustovými skvrnami,[2] z nichž je pět karet černobílých a pět barevných na bílém pozadí.[3]

Tento test byl koncipován v roce 1921 švýcarským psychiatrem Hermannem Rorschachem (1884–1922)[4][5] ve spolupráci s Eugenem Bleulerem[6] a Carlem Gustavem Jungem.[zdroj⁠?]

Předchůdci[editovat | editovat zdroj]

Ve své malbě se zajímal o náhodné skvrny a praskliny na zdech už Leonardo da Vinci, který se inspiroval Sandrem Botticellim.[7]

Německý psycholog William Stern (autor prvních inteligenčních testů) používal při psychologické diagnostice fotografie mraků.[8]

Interpretace inkoustových skvrn byla ústředním prvkem hry Klecksographie z konce 19. století. Existují důkazy, že Rorschach sám tuto hru jako mladý hrával. Tato hra inspirovala například také Justinuse Kernera, německého lékaře, který v roce 1857 vydal populární knihu básní, z nichž každá byla inspirována náhodnou kaňkou.[6]

Vznik testu[editovat | editovat zdroj]

Během vývoje testu Rorschach vytvořil tisíce různých inkoustových skvrn,[4] ze kterých vybral 40 pro svou další práci. Tento počet později zúžil na 15 a následně na 10 nejpoužívanějších.[6]

Hlavním Rorschachovým cílem bylo vytvořit test pro diagnózu schizofrenie a jiných duševních poruch.[2] Ve svém výzkumu sesbíral data od více než 400 subjektů, která následně dělil na základě demografických kategorií a psychologických diagnóz.[9] Pozornost věnoval velikosti oblasti, kterou subjekt interpretoval, dominantním charakteristikám vnímaných subjektem (například tvar, barva, dojem pohybu) a obsahu interpretace (např. člověk, zvíře, anatomie).[6] Zjistil například, že depresivní osoby měly tendenci dávat kratší, méně obsáhlé výpovědi a neurotici vykazovali známky silnější emoční reakce na barevné obrazce.[6][9]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Přestože působil jako viceprezident Švýcarské psychoanalytické společnosti, měl Rorschach potíže s vydáním své knihy Psychodiagnostika a když se poprvé objevila, vzbudila jen malou pozornost. Úspěchu se tato kniha dočkala až pět let po Rorschachově smrti, když ji v roce 1927 zakoupilo nakladatelství Hans Huber.[5][6] V roce 1939 byl založen Rorschachův Institut a v roce 1949 Mezinárodní Rorschachova společnost.[10]

Po Rorschachově smrti vylepšili původní systém bodování testů Samuel Beck, Bruno Klopfer a další. John E. Exner shrnul některé z těchto pozdějších vývojů v komplexním systému a zároveň se snažil, aby bodování bylo statisticky přísnější. Některé systémy jsou založeny na psychoanalytickém pojetí objektových vztahů.[11][6]

Exnerův Comprehensive System zůstává ve Spojených státech velmi populární, zatímco v Evropě někdy převládají jiné metody, jako je ta, kterou popisuje v učebnici Ewald Bohm, který je bližší původnímu Rorschachovu systému a hlouběji zakořeněný v původních principech psychoanalýzy.[zdroj⁠?]

Přestože Rorschach původně svůj test nezamýšlel pro popis osobnosti, byl test od roku 1939 často používán jako projektivní test osobnosti.[1] Sám Rorschach byl k tomuto využití testu spíše skeptický.[12] V roce 2012 naznačila v rozhovoru pro BBC Radio 4 Rita Singerová, kurátorka Rorschachova archivu v Bernu, že však zdaleka nejde o náhodný design.[zdroj⁠?][13]

Diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Rorschachův test je určen pro jedince od pěti let věku. Trénovaný psycholog předloží pacientovi kartu s obrázkem, postupně jednu po druhé v daném pořadí. Pacient následně inkoustové obrazce interpretuje. Ke každé kartě je vytvořena tabulka možných odpovědí, která napomáhá psychologově diagnostice, a napomáhá objektivitě metody.[14]

Tyto návody vznikly během testování sady karet na velkém vzorku osob.[6] Uvádění dalších informací o administraci testu by mohlo zkreslit výsledky a informace tak nejsou veřejnosti poskytovány.[2]

Existuje však více diagnostických metod, které nejsou vytvořeny Rorschachem. V roce 1972 publikoval John E. Exner Comprehensive system (CS), systém kódování za účelem sjednocení a standardizace interpretace Rorschachova testu.[2] Tento systém využívá mimo jiné poznatky kognitivní psychologie, zejména teorie zpracování informací a ideace, a klade důraz na možnost statistického zpracování výsledků testu.[6] V současné době probíhá revize tohoto systému, Comprehensive System Revised (CS-R) a vývoj volně přístupného počítačového systému CHESSSS 2.[15] Mezi jiné kódovací manuály patří například The Rorschach Performance Assessment System (R-PAS).[16]

Kontroverznost metody[editovat | editovat zdroj]

Validita a reliabilita Rorschachova testu je dlouhodobě zpochybňována mnohými psychology.[17]

Kódování jednotlivých odpovědí do kategorií může být silně zkresleno osobností psychologa, jelikož kategorie nejsou nutně navzájem exkluzivní a je tedy často na testujícím zdali například skvrnu připomínající testovanému jedinci podprsenku zaznamená do kategorie „sexualita“ či „oblékání“.[18]

Přes původní určení testu k diagnostice duševních poruch, soudobé výzkumy toto spíše rozporují. I přesto se například Exnerův systém kódování k tomuto účelu nadále často používá.[17] Také byla vyvrácena hypotéza, že by test mohl měřit homosexualitu. Rorschachův test neměří sexuální orientaci.[zdroj⁠?]

Odpůrci vidí Rorschachův test jako snahu o objektivní analýzu osobnosti z nesmyslných skvrn vyvolávajících subjektivní reakce. Je také otázkou, zdali odpověď odhalí pacientovo psychologické nitro a pochod myšlenek, protože většina z nás své myšlenky před jejich hlasitým vyřčením cenzuruje.[zdroj⁠?]

Validita testu by mohla být znehodnocena i zveřejněním tabulí testu, což ovlivní reakci respondentů předem vystaveným Rorschachovým obrazům. Publikování Rorschachových obrazů nicméně vítají někteří kritici testu, kteří považují test za pseudovědu. Například Benjamin Radford, redaktor časopisu Skeptical Inquirer, uvedl, že Rorschach „zůstal v používání více z tradice, než dobrý důkaz“, a že doufá, že zveřejnění testu by konečně mohlo urychlit jeho zánik.[19]

Používání v současnosti[editovat | editovat zdroj]

Rorschachův test je stále jednou z nejpoužívanějších metod. Například v soudním lékařství je hned druhou nejpoužívanější metodou. Ročně je Rorschachovu testu podrobeno okolo šesti milionů osob na celém světě. Tento test je rozšířen ve všech světadílech. V roce 1998 proběhl výzkum mezi českými psychology, kde 94 ze 108 psychologů uvedlo, že tuto metodu používá, z čehož si ji 77 psychologů vysoce cení.[zdroj⁠?] Metoda dlouhodobě patří k nejpoužívanějším v České republice, v průzkumu z roku 2009 byla na prvním místě (29 % všech psychologů), v průzkumu z roku 2002 na čtvrtém (45 %).[20]

Použití v umění a médiích[editovat | editovat zdroj]

Australský umělec Ben Quilty použil ve svých obrazech Rorschachovu techniku, když na plátno nahrál impasto olejovou barvu a pak na první z nich vtiskl druhé, nenamalované plátno a přikročil k vytvoření uměleckého díla z tvaru vytvořeného touto metodou.[21]

Maska fiktivního antihrdiny Rorschach v grafické románové limitované sérii Watchmen zobrazuje neustále se proměňující inkblot založený na návrzích použitých při testech, s černobílým zbarvením masky v souladu s jeho smyslem a pohledem na morálku.[22] V roce 2022 byl natočen indický film s názvem Rorschach s hercem Mammoottym v hlavní roli, který podněcuje dotazy a diskuzi na sociálních sítích o testu.[23]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b ASHTON, Michael C. Personality Traits and the Inventories that Measure Them. [s.l.]: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-12-416009-5. DOI 10.1016/b978-0-12-416009-5.00002-5. S. 27–55. (anglicky) DOI: 10.1016/B978-0-12-416009-5.00002-5. 
  2. ↑ a b c d GROTH-MARNAT, Gary. Handbook of psychological assessment. Sixth edition. vyd. Hoboken, New Jersey: [s.n.] 1 online resource (xii, 911 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-118-96068-4, ISBN 1-118-96068-8. OCLC 934101953 
  3. ↑ GARDNER, Murphy; MURPHY,, Lois Barclay; NEWCOMB, Theodore Mead. Experimental social psychology. 1., přepracované vyd. [s.l.]: Harper, 1937. Dostupné online. ISBN 9780837133416. 
  4. ↑ a b The Rorschach Technique: A Manual for a Projective Method of Personality Diagnosis.. Archives of Neurology And Psychiatry. 1943-06-01, roč. 49, čís. 6, s. 930. Dostupné online [cit. 2023-04-28]. ISSN 0096-6754. DOI 10.1001/archneurpsyc.1943.02290180154019. 
  5. ↑ a b TIBON-CZOPP, Shira; WEINER, Irving B. Forensic Applications of Rorschach Assessment. New York, NY: Springer New York Dostupné online. ISBN 978-1-4939-3150-7, ISBN 978-1-4939-3151-4. S. 197–212. 
  6. ↑ a b c d e f g h i EXNER, John E. The Rorschach : a comprehensive system. 3rd ed. vyd. New York: Wiley volumes <1- 2> s. Dostupné online. ISBN 0-471-55902-4, ISBN 978-0-471-55902-3. OCLC 27725493 
  7. ↑ VERFASSER, da Vinci, Leonardo. A Treatise on Painting. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-3-7494-4818-0, ISBN 3-7494-4818-3. OCLC 1189674146 
  8. ↑ STERN, William. CLOUD PICTURES: A NEW METHOD FOR TESTING IMAGINATION. Journal of Personality. 1937-12, roč. 6, čís. 2, s. 132–146. Dostupné online [cit. 2023-04-29]. ISSN 0022-3506. DOI 10.1111/j.1467-6494.1937.tb02246.x. (anglicky) 
  9. ↑ a b HERMANN., Rorschach,. Psychodiagnostics - A Diagnostic Test Based on Perception.. [s.l.]: Read Books Ltd Dostupné online. ISBN 1-4465-4997-6, ISBN 978-1-4465-4997-1. OCLC 936200227 
  10. ↑ TELES FILHO, Ricardo Vieira. Hermann Rorschach: From klecksography to psychiatry. Dementia & Neuropsychologia. 2020-03, roč. 14, čís. 1, s. 80–82. Dostupné online [cit. 2023-04-28]. ISSN 1980-5764. DOI 10.1590/1980-57642020dn14-010013. PMID 32206203. 
  11. ↑ WEINER, Irving B. Principles of Rorschach interpretation. 2nd ed. vyd. Mahwah, N.J.: L. Erlbaum Associates 1 online resource (xiv, 433 pages) s. Dostupné online. ISBN 1-4106-0779-8, ISBN 978-1-4106-0779-9. OCLC 52994761 
  12. ↑ https://www.wired.com/2009/04/april-2-1922-rorschach-dies-leaving-a-blot-on/
  13. ↑ https://www.internationalrorschachsociety.com/
  14. ↑ Online Rorschach Inkblot Test. www.rorschach.org [online]. [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. 
  15. ↑ International Rorschach Institute | Projects. www.rorschach-institute.org [online]. [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. 
  16. ↑ R-PAS - Home Page. r-pas.org [online]. [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b GARB, Howard N.; WOOD, James M.; LILIENFELD, Scott O. Roots of the Rorschach controversy. Clinical Psychology Review. 2005-01-01, roč. 25, čís. 1, s. 97–118. Dostupné online [cit. 2023-04-29]. ISSN 0272-7358. DOI 10.1016/j.cpr.2004.09.002. (anglicky) 
  18. ↑ VIGLIONE, Donald J.; HILSENROTH, Mark J. The Rorschach: Facts, fictions, and future.. Psychological Assessment. 2001-12, roč. 13, čís. 4, s. 452–471. Dostupné online [cit. 2023-04-29]. ISSN 1939-134X. DOI 10.1037/1040-3590.13.4.452. (anglicky) 
  19. ↑ RADFORD, Benjamin. Rorschach Test: Discredited But Still Controversial. Live Science. Imaginova Corp., 2009-07-31. Dostupné online [cit. 2009-09-01]. (anglicky) 
  20. ↑ Nejpoužívanější psychodiagnostické metody v České republice. testforum.cz [online]. [cit. 2014-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-02. 
  21. ↑ https://www.mca.com.au/artists-works/artists/ben-quilty/
  22. ↑ AUTHOR., Moore, Alan, 1953-. Watchmen. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-4012-3896-4, ISBN 1-4012-3896-3. OCLC 826324713 
  23. ↑ Rorschach (2022) - IMDb. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rorschachův_test&oldid=22818454“