Ropovod Ingolstadt – Kralupy nad Vltavou – Litvínov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ropovod IKL)
IKL

Ropovod Ingolstadt (oficiální zkratkou IKL podle plánované trasy IngolstadtKralupy nad VltavouLitvínov nebo MERO jako zkratka německého Mitteleuropäische Rohölleitung) je ropovod, který do Česka přivádí arabskou ropu, jako to měl činit ropovod Adria. Provozovatelem ropovodu je společnost MERO ČR, a. s. a MERO Germany AG. Je pokračováním Transalpského ropovodu.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Ropovod o průměru 70 cm byl vybudován v 90. letech 20. století s cílem ukončit závislost České republiky na jediném zdroji v Rusku (ropovod Družba). Původně plánovaná trasa byla nakonec změněna na Vohburg an der DonauNelahozeves, nicméně jméno IKL bylo z historických důvodů zachováno. Zároveň s budováním tohoto ropovodu byla řešena potřeba velkého skladu ropy k vytvoření zásob pro případ výpadků v dovozu. Toto centrální tankoviště ropy vzniklo poblíž Nelahozevsi u Kralup nad Vltavou. Ropovod IKL umožňuje zásobovat veškerou rafinérskou kapacitu v České republice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stavba ropovodu slavnostně začala 1. září 1994. 20. dubna 1995 byly na stavbu dodány poslední trubky, svařování skončilo 12. května téhož roku. Domky elektroinstalace byly dokončeny v dubnu 1995. V srpnu 1995 byl slavnostně dokončen poslední svár. 15. prosince 1995 byla do ropovodu načerpána první ropa.[1][2]

Technické parametry[3][editovat | editovat zdroj]

  • Délka: 347,4 km (z toho 168,6 km na území České republiky)
  • Přepravní kapacita: 11 milionů tun ročně
  • Objem ropovodu: 140 000 m3
  • Rychlost proudění ropy v potrubí: 0,5 - 1,2 m/s

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historie výstavby - Mero ČR. mero.cz [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  2. Ropovodu IKL slaví 25 let, ČR zbavil závislosti na ruské ropě. oEnergetice.cz [online]. 23. březen 2021, 12:19 [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  3. Technické údaje - Mero ČR. mero.cz [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]