Ropný šok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ropná krize)
Al Burqan v Kuvajtu, druhé největší ropné pole na světě, by mělo být do 40 let vyčerpáno.[1]

K ropnému šoku dochází, když poptávka po ropě převýší její nabídku. Příčiny mohou být různé, od logistických problémů po politické důvody.

Ropné embargo v roce 1973[editovat | editovat zdroj]

První a prozatím největší ropný šok začal na podzim roku 1973, když Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) záměrně snížila těžbu ropy (o asi 5 %), aby mohla její cenu ovlivňovat ve svůj prospěch, a zároveň vyhlásila embargo na vývoz ropy do zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války (hlavně USA a Nizozemí).

Tomuto vývoji předcházela počínající ekonomická stagnace v USA, kterou se prezident Richard Nixon pokusil zastavit odpoutáním dolaru od zlatého standardu, což vedlo k snížení hodnoty dolaru. Protože cena ropy byla (a je) určována v amerických dolarech, její vývozci za ni náhle dostávali méně. Z toho plynoucí nespokojenost a hněv arabských států vůči Izraeli vyprovokovaly OPEC k akci. Se stagnací ve Spojených státech souviselo i to, že v roce 1971, po více než století dominance, dosáhla tamní produkce ropy svého vrcholu a od té doby klesá.

16. října 1973 skokově stoupla cena[2] americké ropy (druh Crude Light) ze tří dolarů za barel na více než 5 dolarů. V průběhu dalšího roku se dále zvýšila na 12 dolarů za barel. V té době většina ropy pocházela z Blízkého východu a světové hospodářství bylo na ropě závislé více než dnes.

O několik měsíců později se krize zmírnila. Embargo bylo odvoláno v březnu 1974, po vyjednáváních ve Washingtonu. Zvýšené ceny ropy však přetrvaly a následná inflace způsobila sérii ekonomických recesí (viz stagflace), která trvala až do počátku osmdesátých let a ukončila dlouhotrvající období poválečné prosperity.

Z ropného šoku profitovali ropní vývozci, především země OPEC ale např. i Sovětský svaz (podle některých historiků zvýšené devizové příjmy pomohly udržet sovětskou ekonomiku nad vodou mnohem déle, než by bývala byla sama od sebe schopná). Naopak nejhůře postiženi byli dovozci ropy ve Třetím světě.

Dlouhodobé důsledky ropného embarga zahrnovaly snahy o úspory energií, objevy nových ropných nalezišť a restriktivnější monetární politiku, která se agresivněji snažila snížit inflaci. Západní Evropa a Japonsko, do té doby spíše pro-izraelské, začaly zaujímat více pro-arabská stanoviska, což vytvořilo napětí vůči USA (Spojené státy dovážely z Blízkého východu pouze 12 % ropy, oproti 80 % u západoevropských zemí a více než 90 % u Japonska).

Výsadní postavení kartelu OPEC dlouho nevydrželo. Přispěl k tomu začátek těžby v dosud nevyužívaných nalezištích (např. v Severním moři) a nejednotnost členských zemí, z nichž některé tlačily na opětovné zvýšení produkce. Snížená poptávka po ropě, daná ekonomickou recesí, a nadměrná produkce vedly pak v polovině osmdesátých let k propadu cen.

Druhý ropný šok v roce 1979[editovat | editovat zdroj]

Druhé razantní zvýšení cen ropy nastalo po Íránské revoluci v roce 1979, kdy nový islámský režim začal vyvážet méně ropy než dříve. Ostatní země OPEC zvýšily těžbu a výsledné celkové snížení světové produkce bylo pouze okolo 4 %, nicméně vinou rozsáhlé paniky se ceny ropy zvýšily mnohem více, než odpovídalo vážnosti situace. Cena ropy se zvedla až na 90 dolarů za barel (v dnešních cenách).

Válka v Zálivu v roce 1990[editovat | editovat zdroj]

Krátkodobé zvýšení cen ropy se odehrálo během invaze Iráku do Kuvajtu v roce 1990 a následné Války v zálivu. Cena vzrostla z průměrných 13 až 14 dolarů na 50 dolarů za barel.[3]

Zvýšení cen ropy v letech 2004/2005[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1999 dosáhla cena ropy výrazného minima 12 dolarů za barel, kdy asijská ekonomická krize snížila poptávku. Od této hodnoty cena ropy začala stoupat až na maximum 70,85 dolarů za barel 29. srpna 2005 v důsledku hurikánu Katrina.

Tehdejší ropná krize byla zřejmě způsobena na jedné straně stále rostoucí poptávkou, nejvíc v jihovýchodní Asii (zejména v Číně), a na druhé straně nedostatečnou kapacitou rafinérií hlavně v USA. Ropný ekonom Dr. Mamdouh Salameh jako další důvod zvýšení cen vidí invazi Američanů do Iráku.[4] Zastánci Hubbertovy teorie v této souvislosti tvrdili, že jak se přibližujeme datu konečného vrcholu těžby, neustále se zmenšuje tzv. rezervní těžební kapacita, tj. množství ropy, o které mohou těžařské firmy krátkodobé zvýšit svoji produkci v případě převisu poptávky. Tato rezervní těžební kapacita byla na svém historickém minimu a tvořila pouhá dvě procenta celosvětové produkce (ještě několik let předtím se pohybovala v rozmezí 8–10 procent). Relativně lokální výpadky těžby, jako byl hurikán Katrina, pak vyvolávají velké výkyvy v ceně ropy. Odpůrci Hubbertovy teorie pokles rezervní těžební i rafinérské kapacity připisovali chronicky nedostatečným investicím kvůli dlouhodobě nízké ceně ropy.

Růst cen ropy v roce 2008[editovat | editovat zdroj]

V první polovině roku 2008 začínají ceny ropy viditelně zasahovat do leteckého cestovního průmyslu.[5][6]

Propad cen ropy v roce 2014[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 si ceny ropy na světových trzích prošly výrazným propadem. Zatímco v červnu roku 2014 se cena za barel ropy pohybovala kolem 115 amerických dolarů, k lednu 2015 se propadla až na hranici 50 dolarů.[7] Příčinou tohoto prudkého propadu byla zejména obrovský přebytek těžby černého zlata. Ten byl způsoben rozvojem těžby břidlicového plynu v USA a rozhodnutím OPEC nesnížit produkci ropy, aby neztratila podíl na trhu. Pokles poptávky v roce 2020 vedl v záporným cenám ropy.[8]

Budoucnost[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ropný zlom.

Nelze pochopitelně přesně předpovědět, jak velké šoky zažije svět v budoucnu, faktem však je, že ropa je zdroj neobnovitelný a těžena je již 150 let. Svět jí spotřebovává 100 milionů barelů denně[9] a tato spotřeba neustále roste. Každý rok tak svět spotřebuje tolik ropy, že by jí dokázal naplnit Balatonské jezero.[10] Naopak, objevování nových nalezišť od 60. let 20. století klesá[11] a od roku 1980 nedokáže ropa z nových nalezišť pokrýt přírůstek poptávky.[12][13] Doba příchodu budoucího ropného šoku se podle různých zdrojů liší: zatímco nejoptimističtější odhady říkají, že poslední ropný šok zažijeme za 30 až 40 let, existují již nyní studie,[14] které tvrdí, že vrchol produkce ropy nastal již v roce 2006.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kuwait's biggest field starts to run out of oil. www.ameinfo.com [online]. [cit. 2011-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-06-15. 
  2. Crude Oil Prices - 70 Year Historical Chart. www.macrotrends.net [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  3. {title}. www.treasury.gov.au [online]. [cit. 2004-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2004-01-04. 
  4. Expert: Invaze do Iráku způsobila, že se cena ropy ztrojnásobila. www.blisty.cz [online]. [cit. 2008-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-28. 
  5. EasyJet prodělává kvůli drahé ropě. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-05-07 [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. 
  6. Ryanair varuje: zisk bude klesat. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-02-04 [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. 
  7. Důvody poklesu ceny ropy. oEnergetice.cz [online]. 27. únor 2015, 22:06 [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. 
  8. Cena ropy se dostala i do mínusu, benzinu zadarmo se ale nedočkáme. Bude stát minimálně 15 Kč. www.autosalon.tv [online]. [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. 
  9. BP says world's oil consumption will peak in late 2030s. BBC News. 2018-02-21. Dostupné online [cit. 2021-12-13]. (anglicky) 
  10. Václav Cílek, Nejistý plamen: Průvodce ropným světem, Dokořán, 2007, ISBN 978-80-7363-122-2
  11. P E A K   O I L | Lecture. energycrisis.org [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-05. 
  12. Civilizace. Literární noviny [online]. Litmedia [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  13. Archivovaná kopie. www.issues.org [online]. [cit. 2007-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-15. 
  14. Steep decline in oil production brings risk of war and unrest, says new study. The Guardian [online]. Guardian News & Media, 2007-10-22 [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]