Rokytovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rokytovec
Dům čp. 25

Dům čp. 25

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0207 571148
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (NUTS 4): Mladá Boleslav (CZ0207)
obec s rozšířenou působností: Mladá Boleslav
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 5,34 km²
počet obyvatel: 139 (1. 1. 2011)
nadmořská výška: 290 m
PSČ: 294 30
zákl. sídelní jednotky: 2
části obce: 2
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Rokytovec 48
294 30 Dolní Cetno
starosta / starostka: Václav Kellner
Oficiální web: http://www.rokytovec.cz
E-mail: ou.rokytovec@seznam.cz

Rokytovec
Red pog.png
Rokytovec
Rokytovec, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons

Obec Rokytovec se nachází v okrese Mladá Boleslav, kraj Středočeský. Rozkládá se asi pět kilometrů západně od Mladé Boleslavi. Ke dni 3. 7. 2006 zde žilo 131 obyvatel.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1322.

Již v r. 1322 se připomíná vladyka Milota z Rokytovce. Ves však byla dlouhá léta rozdělena na jednotlivé statky. V r. 1364 se uvádí Bedřich Cetenský z Cetně jako pán na Rokytovci. Část patřila i potomkům Milotovým Mikuláši a Milotovi, faráři Rožďalovickému, kteří drželi v r. 1368 ves Brodce. V r. 1382 je zde připomínáno úmrtí bratrů Zdeňka, Řikonise a Paška z Rokytovce. Osudy obce jsou více jak sto let neznámé, statky rokytovské se stávali různě součástmi statků okolních. Kolem r. 1500 byl Rokytovec koupen spolu s jinými statky Václavem Klusákem z Kostelce a připojen ke statku Velké Horky. Po jeho smrti v r. 1548 si rozdělili statky synové. [1]

Rokytovec připadl Oldřichovi. R. 1556 syn Oldřicha Klusáka Albrecht Rokytovec prodává Václavovi Prockovi z Cetně, který zde vystavěl tvrz. Ten statek r. 1573 prodává Markétě Vančurové z Řehnic, která se provdala za Kaplíře ze Sulevic. Jeho bratr Vojtěch pak prodává r. 1599 Rokytovec Mikuláši z Gerstorfu a Malšvic. Ten Rokytovec opět připojuje ke statku Velké Horky. Byly mu však veškeré statky jako účastníkovi stavovských bouří po r. 1620 zkonfiskovány. Tvrz poté ztratila svůj význam a patrně jako zchátralá byla zbořena či přestavěna na sýpku. V r. 1621 koupil statek Velké Horky, jehož součástí je i Rokytovec Jiří Benedikt Benyk z Petersdorfu. V r. 1644 zdědila statky dcera jeho Anna Marie. Dle zápisů z matriky fary strenické se připomínají z let 1649 gruntovníci rokytovští Matouš, Semián, Novotný, Daněk, Kučera, Kvapil, Vávra a Štekr. V r. 1662 Bláha, Bulíček, Červenka, Váňa, Čistý, Kvapil, Kučerovi, Rezek a Adam Hála, který byl v roce 1664 rychtářem rokytovským. V tomto roce žilo v Rokytovci 123 obyvatel. V r. 1676 prodala Anna Benyková statky Janovi Renardovi z Valmerodu. Nový držitel se stal hejtmanem boleslavského kraje. Panství horecké však prodal r. 1691 Františkovi Mikulášovi z Klíbersburku. Tímto svobodným pánem je již příštího roku 1692 statek prodán Silvii Kateřině Šlikové z Holiče, rozené hraběnce z Vchynic. Po její smrti byl statek rozdělen mezi manžela Františka Josefa Šlika z Holiče a potomky, říšské hrabata ze Vchynic. [2]

Po smrti hraběte Šlika v r. 1740 se Horecký statek stal vlastnictvím Františka Ferdinanda Vchyňského ze Vchynic. Ten po dvou letech zemřel a poručníkem jeho nezletilých dítek se stal Filip Josef Vchyňský. Ten s povolením králové Marie Terezie prodal statky své, včetně Velkých Horek r. 1744 říšskému hraběti Františku Josefu Pachtovi z Rájova, čímš byly statky horecké s panstvím Bezenským spojeny. Připojení k panství bezenskému drželo potomstvo rodu Pachtů až ke konci 19. století. Dne 1. května 1881 prošel prodejem velkostatek Bezenský, ke kterému patří dvory velkohorský, nemyslovický i rokytovský se vším příslušenstvím z hrabat Pachtů z Rajova na předposledního císaře rakouského Františka Josefa. V r. 1890 žilo v Rokytovci 264 obyvatel. Rok 1918, rok znovunabytí naší samostatnosti, znamenal také převod jmění Habsburků do rukou národa a tak také dvůr rokytovský se stává majetkem státním. Pozůstatkem někdejší tvrze je patrně sklepení pod dominujícím špýcharem, nacházejícím se uprostřed obce. Budova široká 8,5 metru je 24,5 metru dlouhá, se starší částí v délce 17,5 metru.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Jičín, politický i soudní okres Mladá Boleslav[3]
  • 1855 země česká, kraj Mladá Boleslav, soudní okres Mladá Boleslav[3]
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Mladá Boleslav[3]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Jičín, politický i soudní okres Mladá Boleslav[4]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Mladá Boleslav[5]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Mladá Boleslav[6]
  • 1949 Pražský kraj, okres Mladá Boleslav[7]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Mladá Boleslav[8]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční doprava

Do obce vedou silnice III. třídy.

Železniční doprava

Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Nejbližší železniční stanicí je Mladá Boleslav hlavní nádraží ve vzdálenosti 5 km ležící na křížení tratí 070 z Prahy do Turnova, 064 do Staré Paky, 076 do Mělníka a 071 do Nymburka.

Autobusová doprava

V obci zastavovaly v pracovních dnech června 2011 příměstské autobusové linky Mladá Boleslav-Krásná Ves-Bělá pod Bezdězem,Březinka (5 spojů tam i zpět) a Mladá Boleslav-Bezno-Benátky nad Jizerou (2 spoje tam, 3 spoje zpět) (dopravce TRANSCENTRUM bus, s.r.o.) [9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.rokytovec.wz.cz/pic/katastralni_mapa.jpg
  2. http://www.rokytovec.wz.cz/pic/tvrz.jpg
  3. a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  4. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  5. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  6. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  7. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  8. Zákon č. 36/1960 Sb.
  9. Portál CIS o jízdních řádech

Kategorie Rokytovec ve Wikimedia Commons