Rijeka
| Rijeka | |
|---|---|
 Pohled na město od severu | |
 vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 45°19′47″ s. š., 14°25′56″ v. d. |
| Nadmořská výška | 0 m n. m. |
| Stát |  Chorvatsko |
| Župa | Přímořsko-gorskokotarská |
| Administrativní dělení | 7 okruhů |
  Rijeka | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 44 km² |
| Počet obyvatel | 128 384 |
| Etnické složení | Chorvati (80 %) a Srbové, Italové a další |
| Náboženské složení | římskokatolické a pravoslavné křesťanství |
| Správa | |
| Starosta | Vojko Obersnel |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | (+385) 051 |
| PSČ | 51000 |
| Označení vozidel | RI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rijeka (italsky Fiume, německy St. Veit am Flaum, slovinsky Reka, dříve maďarsky Szentvit) je přístavní město v severním Chorvatsku. Leží v Kvarnerském zálivu Jaderského moře, východně od Istrie. V roce 2011 žilo ve městě 128 384 obyvatel, v celé aglomeraci žije přibližně 305 000 obyvatel a je tak třetím největším městem v Chorvatsku. Sídlí zde Přímořsko-gorskokotarská župa a katolické arcibiskupství a také fotbalový klub HNK Rijeka. Patronem města je svatý Vít.
Historie
V době Římské říše zde byla liburnská osada, od 7. století je město osídleno Slovany. Ve středověku jí vládli aquilejští patriarchové, od 13. století získala titul města. Roku 1471 se stala majetkem Habsburků, v jejichž područí zůstala dalších 300 let. Až v 18. století, v roce 1717 byla vyhlášena svobodným přístavem. V letech 1808 až 1814 ji drželi Francouzi, poté byla navrácena Rakousku a od roku 1822 spadala pod Uhersko. Po pádu Rakouska-Uherska v roce 1918 se většina obyvatel přiklonila k připojení k Itálii, čemuž bylo vyhověno. V meziválečném období byla tak Rijeka rozdělená mezi Itálii (většina města) a Jugoslávii (východní části). Hranice byla několik let po válce ale nestálá. Až roku 1924 byla mezi jugoslávským premiérem Nikolou Pašićem a Benitem Mussolinim podepsána smlouva, která situaci uklidnila.[1] Od roku 1947 byla Rijeka celá připojena k Jugoslávii.
Charakter města
Rijeka je oblíbené turistické letovisko – především kvůli svým památkám, jako barokní jezuitský Chrám sv. Víta, vystavěný na kruhovém půdorysu, chrám sv. Jeronýma, paláce z 19. století, kapucínský kostel z počátku 20. století, pozůstatky římského osídlení či výstavné korzo a úzké uličky ve středu města, poté pro mořské pobřeží. Jsou zde také divadla, univerzita (1973), galerie a mnoho muzeí. Od roku 1982 se ve městě každoročně v lednu a únoru pořádá karneval, který navštíví až 120 000 lidí[zdroj?]. Sídlí zde fotbalový klub HNK Rijeka.
Obyvatelstvo
V Rijece žilo ještě v roce 1991 přes 164 000 obyvatel. Po ukončení války v roce 1995 jejich počet klesl a dnes zde žije 128 384 obyvatel. Nejvíce je Chorvatů (82,52 %), Srbů (6,57 %), Bosňáků (2,06 %) a Italů (1,9 %). Lidé mluví chorvatsky, často čakavským nářečím. Část starších obyvatel mluví i italsky.
V roce 1994 byla ve městě založena Česká beseda Rijeka, která má okolo 150 členů a vydává zpravodaj Naše řeč. V roce 2009 česká komunita na ulici Ćićarijska otevřela nově vybudovaný Český dům T. G. Masaryka.[2]
Celkem 71,96 % se jich hlásí k římskokatolické církvi, především Chorvati a Italové. K Srbské pravoslavné církvi se hlásí 6,95 % obyvatel. Zastoupen je i islám. V roce 2008 ze 75 obyvatel hlásilo k judaismu. Patří jim jedna ze tří synagog, které se na celém území Chorvatska dochovaly po 2. světové válce. V roce 2008 byla po rekonstrukci znovu otevřena. První Židé přišli v roce 1441 z Itálie. Oficiálně byla židovská náboženská obec v Rijece založena v roce 1781. V roce 1943 zde žilo okolo 4 700 židů. V současnosti je zde jedna z deseti židovských komunit v Chorvatsku.
V roce 1912 se zde narodil maďarský politik János Kádár.
Doprava
.jpg)
Rijeka je největším přístavem Chorvatska s ročním obratem 13 milionů tun. Lodě se zde také vyrábějí. Trajekty odtud jezdí na blízké ostrovy (Krk, Cres) a některých chorvatských a italských měst. Rijeka je napojena na dálnici A6; z místního nepříliš frekventovaného nádraží jezdí vlaky do Záhřebu, Osijeku a do Lublaně, v letní sezóně počet destinací stoupá o některá středoevropská města. Zajímavostí je náročné trasování tratě na Záhřeb centrem města. Místní a městskou dopravu zajišťují autobusy na 17 linkách. V letech 1899–1952 zde byla provozována také tramvajová doprava, kterou nahradily trolejbusy, zrušené roku 1971.
Podnebí
Podnebí je subtropické, s deštivou zimou a sušším létem, během kterého je také nejméně oblačnosti. Sníh je vzácný, sněží v průměru 1-3 dny v roce. Mráz se vyskytuje obvykle jen v zimních měsících. Nejvyšší naměřená teplota byla 38 °C a nejnižší -9 °C. Celoročně je poměrně stálá rychlost větru 6,5-10 km/h. Průměrná vlhkost vzduchu se pohybuje od 62 % v červenci po 83 % v prosinci
Partnerská města
Bitola, Makedonie
Burgas, Bulharsko
Este, Itálie- Faenza, Itálie
Jalta, Ukrajina/Rusko- Janov, Itálie
Kawasaki, Japonsko
Kolín nad Rýnem, Německo
Ljubljana, Slovinsko- Neuss, Německo
Reference
- ↑ ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich, 1936. 652 s. Kapitola II., s. 517.
- ↑ Česká beseda Rijeka
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rijeka na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Rjeka v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Podnebí
