Richard Teltscher
| JUDr. Richard Teltscher | |
|---|---|
 JUDr. Richard Teltscher | |
| Narození | 13. února 1888 Vídeň |
| Úmrtí | 7. června 1974 (ve věku 86 let) Londýn |
| Povolání | muzeolog, právník, podnikatel, obchodník a spisovatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Richard Teltscher (13. února 1888 Vídeň – 7. června 1974 Londýn) byl obchodník, mecenáš a politický, sociální a kulturní činovník, byl zakladatelem a vůdčím duchem Židovského ústředního musea pro Moravsko-Slezsko v Mikulově na Moravě.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Dr. Teltscher pocházel z jedné z nejstarších a nejvýznamnějších mikulovských židovských rodin. Jeho děd Leopold (* 1815) založil v Mikulově obchod s vínem. Firma, jež od roku 1875 nesla název Teltscher & Glattauer, se zásluhou jeho syna a Richardova otce Bernharda 1855 až 1812 a jeho potomků rozrostla po roce 1912 v největší vinařský podnik na Moravě a druhý největší v meziválečném Československu.[1]
Po ukončení právnických studií na Vídeňské univerzitě nastoupil Richard Teltscher do rodinné firmy, v níž po smrti svého otce posléze převzal vedoucí roli.
Dr. Teltscher se od mládí věnoval politické, sociální, mecenášské a kulturní činnosti. Za 1. světové války se podílel na založení Rakouského spolku pro péči o židovské uprchlíky z Haliče a Bukoviny.[2] V období 1. republiky působil jako důvěrník Židovské strany pro jižní Moravu.
Richard Teltscher byl oddaný československý občan a velký mikulovský patriot. Ani v době hospodářské krize se nepřestal věnovat veřejně prospěšné práci. V druhé polovině 30. let byl předsedou Židovské náboženské obce v Mikulově, místopředsedou zdejší Sionistické skupiny a především zakladatelem Židovského ústředního musea pro Moravsko-Slezsko v Mikulově na Moravě.
Židovské muzeum[editovat | editovat zdroj]
Mikulov býval po staletí kulturním centrem moravských Židů, neboť zde sídlil moravský zemský rabinát.[3] Snahou dr. Richarda Teltschera bylo jednak pozdvihnout jeho význam, který začal po polovině 19. století upadat, zejména však zachránit mizející historické a umělecké památky a dokumentovat kulturu téměř sedmisetletého židovského osídlení regionu. Přispěly k tomu mimo jiné i katastrofální požáry židovské čtvrti v letech 1924 a 1926 a zostřující se nepřátelství vůči Židům v důsledku rostoucího vlivu nacistické ideologie. Nabízí se zde i jistá analogie se založením Židovského muzea v Praze v roce 1906.[2]
Dr. Teltscher již v přípravném období pochopil, že má-li být muzeum vskutku životaschopnou institucí, je třeba, aby mapovalo židovské dějiny a kulturu nejen v Mikulově, ale na celé Moravě.[1][2] Zpočátku musel bojovat s nepochopením řady jedinců a institucí mimo Mikulov, jejichž hlavními argumenty byly odlehlost Mikulova od centra dění a nedostatek řádně kvalifikovaných odborníků, kteří by mohli vést muzeum a archiv.[2]
Richardu Teltscherovi se však podařilo veškeré námitky rozptýlit, takže v říjnu 1935 mohlo dojít k ustavení muzejního spolku. Ke slavnostnímu otevření Židovského ústředního musea pro Moravsko-Slezsko pak došlo 24. května 1936. Tímto činem získal Mikulov alespoň částečně zpět výsadní postavení, o něž přišel převedením moravského zemského rabinátu do Boskovic v roce 1851.
Základ muzejních sbírek tvořil majetek mikulovské náboženské obce a pohřebního bratrstva Chevra kadiša. Šlo o vzácné listiny, dokumenty, plány, knihy, stříbrné a zlaté liturgické předměty, některé až ze 17. století, vyšívané textilie, keramiku a předměty denní potřeby.[2] Pro získání dalších sbírkových předmětů z ostatních moravských obcí pořádal Richard Teltscher se svými spolupracovníky, především s archivářem muzea dr. Alfredem Engelem, propagační přednášky v Brně a v řadě dalších moravských měst a městeček, a dokonce i ve Vídni.
Po mnichovském diktátu musely být muzejní sbírky urychleně přestěhovány do Brna, aby nepadly do nacistických rukou, což hitlerovci označili za krádež svého majetku.[2]
14. března 1939, tedy pouhý den před okupací Brna, uprchl dr. Richard Teltscher do Prahy a odtud ilegálně do Polska. Ráno 15. března 1939 vtrhlo do jeho opuštěného brněnského bytu gestapo, zabavilo cenné věci a zapečetilo jej.[2]
Sbírky muzea byly v květnu 1942 přesunuty z Brna do Prahy. V následujícím roce byly inventarizovány a vřazeny do velkých sbírkových komplexů, kde přežily nacistické panství.
Sbírky Židovského ústředního musea pro Moravsko-Slezsko v Mikulově se na Moravu již nikdy nevrátily. Mikulovská židovská obec ani muzeum nebyly nikdy obnoveny.
JUDr. Richard Teltscher zůstal v britském exilu. Kustod muzea a poslední mikulovský rabín dr. Alfred Willmann zemřel v roce 1964 ve Velké Británii. Archivář muzea dr. Alfred Engel zahynul v roce 1944 v Terezíně. Mikulovský vrchní kantor, pokladník a spolukustod muzea Adolf Hellmann zahynul v roce 1944 v Osvětimi. Jeho dcera Lilly, která pomáhala při transportu sbírek z Brna do Prahy, zemřela roku 1945 v Bergen-Belsenu.[1]
Dne 22. dubna 2008 bylo dr. Richardu Teltscherovi uděleno in memoriam Čestné ocenění města Mikulova za mimořádný kulturní počin. Stalo se tak v roce 120. výročí jeho narození a 70. výročí likvidace židovské obce Mikulov.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Program. Vysoké tamaryšky aneb Osmnáct požehnání, též Devatero sloupů opěrných. Brno: Musia umělecká agentura, 2008. 27 s.
- ↑ a b c d e f g Nezhodová, Soňa. Židovský Mikulov. 1. vyd. Brno: Matice moravská, 2006. 423 s. ISBN 80-86488-28-4
- ↑ Pařík, Arno. Krátký život muzea. Roš Chodeš, 29. září 2008, roč. 70., čís. 9, s. 14-15. ISSN 121074-68