Richard Lynn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Richard Lynn v roce 2008

Richard Lynn (* 1930, Bristol[1]) je britský psycholog, emeritní profesor psychologie na University of Ulster v Severním Irsku. Je znám díky svým pracím týkajícím se výzkumu lidské inteligence. Tvrdí v nich, že existují rozdíly v inteligenci mezi lidskými rasami a pohlavími.

Své vzdělání získal na Univerzitě v Cambridge. Pracuje jako lektor psychologie na University of Exeter, profesor psychologie na Economic and Social Research Institute v Dublinu a University of Ulster v Coleraine.

Stal se autorem nebo spoluautorem jedenácti knih a více než 200 článků, ve kterých se zabývá především rozdíly mezi rasami v inteligenci, eugenikou a dysgenikou.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

IQ and the Wealth of Nations

Jeho psychometrické studie byly publikovány v roce 1994 ve známé knize The Bell Curve. Jeho článek, "Skin color and intelligence in African Americans" (Barva kůže a inteligence Afroameričanů)[2], ukazuje, že Afroameričané se světlejší barvou kůže mají vyšší IQ než ti s tmavší barvou kůže. To je podle něj dáno tím, že světlejší Afroameričané mají více bílých genů. Některé teorie naopak tyto rozdíly v inteligenci a tím i v socioekonomickém postavení, které pozitivně korelují s barvou pleti, vysvětlují diskriminací (viz kolorismus).

Společně a Tatu Vanhanenem je spoluautorem knihy IQ and the Wealth of Nations (IQ a bohatství národů), která vyšla v roce 2002. V této knize tvrdí, že rozdíly v národním příjmu (tzn. bohatství jednotlivých národů světa ve formě HDP na hlavu) jsou z větší části způsobeny rozdíly v národním IQ.

V knize Race Differences in Intelligence: An Evolutionary Analysis shromáždil Lynn velké množství dat o kognitivních schopnostech z celého světa. Kniha řadí data podle devíti světových regionů; obsahuje 620 studií z celého světa s celkem 813,778 testovanými jedinci.

Analýza zahrnuje údaje o průměrném IQ Východních Asiatů (105), Evropanů (99), Inuitů (91), jihovýchodních Asiatů a amerických Indiánů (87), Pacifických ostrovanů (85), Asiatů (Střední východ, severní Afrika a jižní Asie) (84), východních a západních Afričanů (67), australských domorodců (62) a Křováků a Pygmejů (54).

Aškenázští Židé mají průměrné IQ 107-115 v USA a Británii, o něco nižší pak v Izraeli. Černoši v USA mají vyšší IQ (až 85) než Afričané (67), což autor připisuje větší promísenosti Afroameričanů s bílou populací (uvádí se, že mají až 25% bílých genů) a lepším životním podmínkám oproti Africe (např. lepší výživa).

Tvrdí, že zmíněné studie mají vysokou spolehlivost v tom smyslu, že rozdílné studie vykazují podobné výsledky, a vysokou validitu v tom, že silně korelují s výsledky mezinárodních studií výkonů v matematice a vědě a také s ekonomickým rozvojem jednotlivých národů.

Související informace naleznete také v článku IQ and Global Inequality.

V roce 2006 pokračoval ve spolupráci s Dr. Tatu Vanhanenem; společně napsali knihu IQ and Global Inequality (IQ a globální nerovnost), což je pokračování jejich IQ and the Wealth of Nations a zahrnuje rozšíření argumentu, že rozdíly v ekonomickém vývoji jednotlivých států jsou z větší části způsobeny rozdíly v inteligenci národů (vypočítané na základě výzkumů a IQ testů v jednotlivých zemích); kniha obsahuje také odpověď na kritiku předchozí knihy.

Jeho poslední vydanou knihou (2008) se stala The Global Bell Curve: Race, IQ, and Inequality Worldwide (Globální zvonová křivka: Rasa, IQ a nerovnost ve světě). V této knize dokumentuje, že ten samý typ rasové hierarchie, který zdokumentovali Herrnstein a Murray ve své známé knize The Bell Curve, existuje celosvětově. Autor zde také tvrdí, že hodnoty IQ různých ras a etnik jsou stejné, ať už jejich příslušníci žijí kdekoli - nezáleží na tom, jestli tvoří většinu nebo menšinu, takže rozdíly v IQ a tím pádem i v socioekonomickém statusu nelze připisovat diskriminaci.

Kritika a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Jeho výzkum je kontroverzní a silně politicky nekorektní, podobně jako většina prací zabývajících vztahem mezi rasou a inteligencí. Je citován v knize The Bell Curve. Byl také jedním z vědců, kteří se v roce 1994 podepsali pod veřejné prohlášení nazvané Mainstream Science on Intelligence, uveřejněné na stránkách novin Wall Street Journal. Toto prohlášení vzniklo jako odpověď na (podle autorů) nepravdivé a zavádějící informace prezentované v médiích ohledně vztahu dědičnosti, rasy a inteligence v souvislosti s vydáním The Bell Curve.

Je editorem časopisů Intelligence a Personality and Individual Differences; obdržel také grant od Pioneer Fundu a je jedním z přispěvatelů do jím financovaného časopisu Mankind Quarterly.

Americký psycholog židovského původu Leon Kamin viní v recenzi knihy The Bell Curve Lynna z přehlížení vědecké objektivity, zkreslování dat a rasismu.[3] Kamin tvrdí, že Lynnovy studie kognitivních schopností citované Herrnsteinem a Murrayem v The Bell Curve vykazují silnou kulturní předpojatost (tzv. cultural bias). Kamin také vytýká Lynnovi, že si "vymýšlí" hodnoty IQ z výsledků testů, které nemají žádnou souvztažnost s IQ. Dále také tvrdí, že Lynn selektivně vyřadil studii, která nenašla žádný rozdíl mezi výkonem černochů a bělochů v IQ testech a ignoroval výsledky studie, kde černoši měli dokonce vyšší výsledky než běloši. Kamin je nicméně zastáncem extrémního názoru, že dědičnost IQ je nulová, a lidé se tedy rodí jako tabula rasa.[4]

Naopak W. D. Hamilton, který je R. Dawkinsem považován za jednoho z největších evolučních teoretiků dvacátého století[5], napsal v roce 2000 v recenzi Lynnovy knihy Dysgenics, že to je "statečná a plodná kniha" a také, že Lynn je "statečný, má hroší kůži a nebojí se plavat proti populárnímu nerealistickému proudu". Hamilton také píše, že Lynn "skvěle pracuje s fakty".[6]

Jeho práce na téma rasových rozdílů v kognitivních schopnostech v současném světě, zvláště výzkumy, byly jeho oponenty kritizovány kvůli nedostatkům v měření, zkreslení a závěrům vyvozeným z výsledků testů nízkého počtu testovaných osob.[zdroj?]

Např. některé údaje o IQ v jeho knize IQ and the Wealth of Nations nebyly získány od obyvatelů daných zemí. Údaje o Surinamu byly založeny na údajích z testů Surinamců, kteří emigrovali do Nizozemska. Podobně údaje o IQ Etiopie byly založeny na údajích o IQ Etiopanů, kteří emigrovali do Izraele a nejednalo se tedy o reprezentativní vzorek etiopské populace. Dělo se tak z důvodu absence jiných údajů o IQ z těchto zemí. Navíc pokud předpokládáme, že prostředí má alespoň částečný vliv na lidské IQ, můžeme si odvodit, že emigranti budou mít o něco vyšší IQ, než má populace v zemích jejich původu. Děje se tak z toho důvodu, že v hostitelských zemích mají lepší životní podmínky a dostává se jim lepšího vzdělání a výživy.

V knize byly provedeny korekce pro tzv. Flynnův efekt, což je efekt postupného zvyšování průměrného IQ (národů, populací) v čase. U hodnot IQ byl tedy vzat v úvahu i rok vzniku IQ studie a podle toho se k dané hodnotě IQ a přičetla se k ní určitá hodnota IQ navíc; čím byla studie starší, tím byla hodnota přičteného IQ vyšší. Korekce však byly provedeny bez ohledu na úroveň kulturního či ekonomického rozvoje zkoumaných zemí. Zatímco v rozvinutých zemích není v současnosti Flynnův efekt tak markantní, v rozvojových zemích je výraznější díky postupnému zlepšování životních podmínek a výživy, jak ukázala studie v Keni (Daley, Whaley, Sigman, Espinosa, & Neumann, 2003).[7]

J. Philippe Rushton ve své recenzi knihy IQ and Global Inequality napsal, že Adam Smith dokázal, že svobodný trh podporuje ekonomický rozvoj a Lynn a Vanhanen dokázali, že rozdíly v IQ národů do značné míry vysvětlují rozdíly mezi národy a státy ve velké řadě hospodářských a sociálních jevů. Rushton uvádí, že své nové knize Lynn a Vanhanen přesvědčivě vyvrátili tvrzení jejich kritiků, kteří prohlašovali, že jimi uváděná národní IQ postrádají spolehlivost a platnost. Naopak řada Lynnem a Vanhanenem uváděných údajů se dalšími výzkumy potvrdila.[8]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Lynn, R. (1982). IQ in Japan and the United States shows a growing disparity. Nature, 297, 222-3.
  • Lynn, R. (1990). The role of nutrition in secular increases of intelligence. Personality and Individual Differences, 11, 273-285
  • Lynn, R. (1996). Dysgenics: Genetic Deterioration in Modern Populations. Westport: Praeger Publishers.
  • Lynn, R. (1998). The Decline of Genotypic Intelligence. In: U.Neisser (Hg.) The rising curve. Washington, D.C. American Psychological Association, 335-364
  • Lynn, R. (2001). Eugenics: A Reassessment. Praeger Publishers, ISBN 0-275-95822-1
  • Lynn, R. (2001). The Science of Human Diversity: A History of the Pioneer Fund. University Press of America. ISBN 978-0-7618-2040-6
  • Lynn, R., Vanhanen, T. (2002) IQ and the Wealth of Nations. Praeger Publishers, ISBN 0-275-97510-X
  • Lynn, R. (2003) The geography of intelligence. In H. Nyborg (Hg.) The scientific study of general Intelligence. Pergamon. ISBN 0-08-043793-1
  • Lynn, R. (2006) Race Differences in Intelligence: An Evolutionary Analysis. Washington: Washington Summit Publishers. ISBN 1-59368-021-X
  • Lynn, R., Vanhanen, T. (2006) IQ and Global Inequality. Washington: Washington Summit Publishers. ISBN 1-59368-025-2
  • Lynn, R. (2008). The Global Bell Curve: Race, IQ, and Inequality Worldwide. Augusta, GA: Washington Summit Publishers. pp. 378 pp. ISBN 1-59368-028-7.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lynn, R.: The Science of Human Diversity: A History of the Pioneer Fund (Paperback). 2001. University Press of America. ISBN 978-0-7618-2041-3, str. 477
  2. Lynn, R. (2002) Skin color and intelligence in African Americans. Population and Environment, 23, 365-375.
  3. http://www.mdcbowen.org/p2/rm/sciam1.htm
    "Lynnovo zkreslení a překroucení dat představuje skutečně jedovatý rasismus, spojený se skandálním přehlížením vědecké objektivity. Lynn je mezi akademiky široce známý jako redaktor rasistického časopisu "Mankind Quarterly" a jako hlavní příjemce finanční podpory od naivistického, eugenicky orientovaného Pioneer Fundu."
  4. Mackintosh, N. (1998). IQ and Human Intelligence. Oxford: University Press. pp.78-79.
  5. http://www.edge.org/3rd_culture/hamilton/hamilton_index.html
  6. http://www.blackwell-synergy.com/doi/abs/10.1046/j.1469-1809.2000.6440363.x
  7. Hunt, E. & Wittmann, W. (2008). National intelligence and prosperity. Intelligence. Vol. 36, 1, January-February pp. 1-9.
  8. Rushton, J. P.: Richard Lynn and Tatu Vanhanen IQ and Global Inequality. (2006). Personality and Individual Differences, 2006, 41, 983-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]