Ricardo Alegría

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ricardo E. Alegría (14. dubna 1921, San Juan, Portoriko7. června 2011 tamtéž) byl portorický archeolog, antropolog a spisovatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Alegría byl synem právníka a politika Josého S. Alegrie, který byl v letech 1927 až 1928 prezidentem Partido Nacionalista. Ricardo studoval antropologii, archeologii a muzeologii na University of Chicago a během studií se účastnil vykopávek a žil u kmenů severoamerických indiánů. Poté pracoval u Smithsonian Institution a v Brooklynském muzeu. S finanční podporou Guggenheimovy nadace získal doktorát na Harvard University s dizertační prací o hře pelota.

Po návratu do Portorika vedl vykopávky a v roce 1948 odkryly pozůstatky prvotního osídlení oblasti.

V roce 1955 založil Instituto de Cultura Puertorriqueña a až do roku 1973 ho vedl.

Za mnohaleté úsilí o ochranu portorické kultury mu Bill Clinton v roce 1993 předal cenu Charlese Frankela. Obdržel také Louse du Pont Crowninshield Award od National Trust for Historic Preservation.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Cacicazgo entre los aborígenes de las Indias Occidentales (1947)
  • La población aborigen antillana y su relación con otras áreas de América (1948)
  • Historia de nuestros indios (1950)
  • La Fiesta de Santiago Apóstol en Loíza Aldea (1954)
  • Cuentos folclóricos de Puerto Rico (1967)
  • Descubrimiento, conquista y colonización de Puerto Rico, 1493-1599 (1969)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ricardo Alegría na německé Wikipedii.