Retributivní justice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Retributivní justice je tradiční koncept trestního soudnictví, který se zaměřuje spíše na potrestání (retribuci) pachatele než na obnovení předchozích poměrů. Důležitý je trest, zejména trest odnětí svobody, nikoli tresty alternativní nebo např. mediace či probace. V tomto konceptu je vlastně primární obětí stát, skutečná oběť, poškozený, je do jisté míry přehlížena. Jde tak o odchylný koncept od novějšího konceptu obnovující (restorativní) justice.[1]

S pojmem retribuce se lze setkat i v extendované podobě, jako s plošným potrestáním na základě kolektivní viny, např. poražených a kolaborantů po skončení války. V Československu je po skončení druhé světové války známo tzv. retribuční zákonodárství, založené na kontinuitě čekoslovenského práva a zákonu na ochranu republiky z roku 1923. Roku 1945 byly díky tomu vydány a následně realizovány dekrety presidenta republiky:[2]

  • Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tzv. velký retribuční dekret)
  • Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 17/1945 Sb., o Národním soudu
  • Dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti (tzv. malý retribuční dekret)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KRATOCHVÍL, Vladimír, a kol. Kurs trestního práva : trestní právo hmotné : obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-042-3. S. 468.  
  2. VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. Brno : Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3506-4. S. 44.  

Související články[editovat | editovat zdroj]