Requiem pro panenku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Requiem pro panenku je český film, který v roce 1991 natočil režisér Filip Renč na motivy skutečné události z roku 1984. (Ovšem podle výpovědí některých svědků události, jež byla předobrazem k filmu, popisuje film spíše tehdejší oficiální verzi prezentovanou při soudním přelíčení.)

Děj[editovat | editovat zdroj]

Namísto do dětského domova je dívka (Aňa Geislerová), kterou znásilnil otec, umístěna nesprávně do ústavu pro mentálně postižené. V ústavu se stane hlavním terčem týrání od „pečovatelek“. Film je metaforou nelidskosti a nezájmu Čechů o své spolubližní. Řediteli ústavu je například zcela jedno, co se v jeho instituci děje: zajímá se o modely automobilů, případně o to, že pojede na konferenci do zahraničí. Jediné osoby - starý ústavní lékař - alkoholik a jedna pečovatelka - které si uvědomují hrůzu, v níž ústav existuje, jsou zcela neefektivní a pro lidskost neudělají nic. Hlavní hrdinka nemá jinou možnost jak se vymknout teroru pečovatelek, než že ústav podpálí. Avšak stejně děsivě nelidský a sobecký jako pečovatelky je vnější svět. Hasiči, kteří přijedou s hasičským vozem na místo hořícího domu, nehasí, nezájem - „není voda“. V hasičské stříkačce mají naházené lahváče. „A nakonec je to stejně pro ty debily lepší, jestliže umřou“, míní požárníci, líní snažit se děti z hořícího domu zachraňovat.

Výklad[editovat | editovat zdroj]

Film je zjevně metaforou nelidskosti české společnosti z období reálného socialismu. Pozoruhodné na něm však je to, že neobviňuje systém, ale sobectví a nelidskost jednotlivých lidí. V tomto smyslu je Renčův film předvídavý, protože vysvětluje, jak je možné, že obdobně sobecký a nelidský způsob jednání existuje v české společnosti dosud, dávno po pádu komunistické totality. Možná je tedy zdrojem nelidskosti prostředí v české kotlině něco jiného než „totalitní útlak“, argumentuje film.

Film je současně přísnou kritikou práce českých hasičů, v husákovské novořeči nepochopitelně nazývaných požárníci, jejichž pověst, ostatně od požáru Národního divadla nevalná, znova utrpěla natočením Formanova filmu Hoří, má panenko.

Základní údaje[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]