Renfieldův syndrom

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jedná se o psychický defekt, jež může přerůst až ve velmi vážné psychické onemocnění, jde o neovladatelnou chuť na krev (spíše lidskou než zvířecí). Člověk se s ní může narodit, nebo může vzniknout po vážnějším traumatickém zážitku, se kterým se daná osoba není schopna vyrovnat, a tak v ní postupně narůstá. Většinou jsou základy této nemoci položeny ve věku, kdy se vyvíjí lidská osobnost a charakterové vlastnosti jedince, tedy v útlém věku života.

Příklad vzniku této duševní choroby: Dítě v problematické rodině je fyzicky týráno. Jeden z rodičů jej napadne a způsobí mu krvácející ránu: Neošetřené, šokované a dlouhodobě stresované dítě si ránu vysaje a v tu chvíli zjistí, že mu krev docela chutná a že pití krve může být vlastně velmi vzrušující. Toto ještě nemusí nutně znamenat duševní vadu, ovšem časem to v ni může přerůst, viz dále.

Fáze Renfieldova syndromu[editovat | editovat zdroj]

  1. Jedinec pije svou vlastní krev.
  2. Jedinec chytá menší zvířata s cílem ochutnat jejich krev, případně pojídá jejich syrové maso.
  3. Jedinec se již nespokojí se svou vlastní nebo s krví malých živočichů. Saje krev příbuzným, přátelům, náhodně vybraným cizím lidem nebo je schopný se vloupat do krevní banky. Jedinec v pokročilém stadiu této fáze, jemuž již nestačí malé množství krve, je za určitých okolností schopen zabít. Ve třetí fázi již můžeme hovořit o duševní poruše v pravém slova smyslu.