Renata Tebaldi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Renata Tebaldi (vpravo) s přítelkyní.

Renata Ersilia Clotilde Tebaldi (Pesaro, 1. únor 1922 - San Marino, 19. prosinec 2004) byla významná italská sopranistka.

Maestro Arturo Toscanini ji pojmenoval jako „andělský hlas“. Kromě krásy a čistoty jejího hlasu byla obdivována také pro eleganci scénického provedení rolí. Ve věku tří let byla zasažena dětskou obrnou, ze které se plně zotavila. Studovala na konzervatoři v Parmě pod vedením profesorů Brancucciho a Campogallianiho a později v lyceu Gioacchina Rossiniho v Pesaru u slavné sopranistky Carmen Melisové. Roku 1944 debutovala v Rovigu v roli Eleny v opeře Mefistofele od Arriga Boita.

Umělecký život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1946 se zúčastnila koncertu při znovuotevření divadla La Scala v Miláně pod taktovkou dirigenta A. Toscaniniho, kde zpívala Modlitbu z Rossiniho Mojžíše v Egyptě (Mosè in Egitto) a sopránový part v Te Deum Giuseppe Verdiho. Z tohoto představení se dochovala nahrávka.

V roce 1953 svým hlasem zastupovala Sophii Lorenovou v pěveckých scénách filmu "Aida" z roku 1953, režie Clemente Fracassi. Na americkém kontinentě debutovala v sanfranciské opeře, a krátce nato, 31. ledna 1955, také poprvé zazpívala publiku Metropolitní opery v New Yorku. Zde Renata Tebaldi ztvárnila roli Desdemony ve Verdiho Othellovi, kde byla partnerkou Mario Del Monacovi. Její vystoupení v Metropolitan Opera se opakovala po dlouhá léta s železnou pravidelností. Z mnoha jejích účinkování zmiňme například Mimì v Pucciniho Bohémě, Cio-Cio-San v Madame Butterfly, Toscu, Manon Lescaut a Violettu ve Verdiho Traviatě. I když byla obdařena lyrickým sopránem, byla schopna skvěle se zhostit rolí, které vyžadují dramatické nadání a hlas. Tak je tomu v jejích dalších rolích z oper Giuseppe Verdiho, a to Leonory v Síle osudu (La Forza del destino) (podle zvukového záznamu firmy Decca z roku 1955 zde byla oslnivá) a Elisabetty v opeře Don Carlos (na stejné gramofonové desce lze slyšet její o něco méně významnou nahrávku, pokud se týče věrnosti zvuku, než je ta z oficiální diskografie: opět Decca pod vedením dirigenta Georga Soltiho,
s protagonistou Carlem Bergonzim).

Mezi velké množství vystoupení po celém světě patří i jedna sezóna (1975-76) v Sovětském svazu. Mezi dirigenty, se kterými spolupracovala, figurují jména jako Arturo Toscanini, Georg Solti či Herbert von Karajan. Ze scény odešla v roce 1976, po benefičním koncertu v divadle La Scala v Miláně na podporu obětí zemětřesení v italském Friuli.

Traduje se, že existovala rivalita mezi Renatou Tebaldi a Marií Callas. Zdá se ale, že spíše než mezi oběma divami existovala rivalita mezi nejvášnivějšími fanoušky obou pěvkyň. Ať už je tomu jakkoli, faktem je, že 16. září 1968 přišla Maria Callas do zákulisí osobně blahopřát Renatě Tebaldi po jejím vystoupení v opeře Adriana Lecouvreur od Francesca Cilea, čímž rozehnala veškeré pomluvy.

Renata Tebaldi zemřela dne 19. prosince 2004 v San Marinu, kde již několik let žila, a je pohřbena v rodinné kapličce na hřbitově v Mattaleto di Langhirano v italské provincii Parma.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]