Všesvazové referendum o zachování Sovětského svazu
Všesvazové referendum o zachování Sovětského svazu (rusky Всесоюзный референдум о сохранении Союза Советских Социалистических республик, Vsěsojuznyj referendum o sochraněniji Sojuza Sovětskich Socialističeskich respublik) bylo referendum, které proběhlo 17. března 1991 na většině území Sovětského svazu a ve kterém byla voličům předložena k zodpovězení tato otázka:
Považujete za nutné zachování Svazu sovětských socialistických republik jako obnovené federace rovnoprávných suverénních republik, ve které budou v plné míře zaručena práva a svobody člověka jakékoli národnosti?[1][2]
Průběh[editovat | editovat zdroj]
Bylo to jediné svobodné a přímé hlasování v dějinách Sovětského svazu, byť poznamenané poměrně rozsáhlým bojkotem. Referendum oficiálně bojkotovalo šest z celkem 15 svazových republik: Arménie, Gruzie (nikoli však Abcházie a Jižní Osetie), Moldávie (nikoli však Podněstří a Gagauzsko) a pobaltské státy (ale nikoliv úplně jejich veřejnost, zejména národnostní menšiny; na Litvě a v Estonsku se tak účastnilo 18,8 %, resp. 19,4 % voličstva, v Lotyšsku dokonce více než pětina: 22,9%, přičemž drtivou většinou 95–98,9 % ve všech třech případech voliči odpověděli kladně). V pobaltských republikách proběhla krátce před všesvazovým referendem vlastní konkurující referenda, ve kterých se většina hlasujících vyslovila pro odtržení těchto republik od Sovětského svazu.[3]
V jednotlivých svazových republikách byly výsledky hlasování tyto:
| Svazová republika | Účast v hlasování (v procentech) |
Hlasující „ano“ (v procentech) |
|---|---|---|
| RSFSR | 75,4 | 71,3 |
| Ukrajinská SSR | 83,5 | 70,2 |
| Běloruská SSR | 83,3 | 82,7 |
| Uzbecká SSR | 95,4 | 93,7 |
| Kazašská SSR | 88,2 | 94,1 |
| Ázerbájdžánská SSR | 75,1 | 93,3 |
| Kyrgyzská SSR | 92,9 | 96,4 |
| Tádžická SSR | 94,4 | 96,2 |
| Turkmenská SSR | 97,7 | 97,9 |
Referenda se zúčastnilo 79,5 % oprávněných voličů, z nichž 76,43 % odpovědělo na položenou otázku kladně. Největší podporu mělo zachování Sovětského svazu v zemědělských oblastech a sovětské Střední Asii, nejmenší v největších městech – Moskvě, Leningradu a Kyjevě.[2]
Následný vývoj[editovat | editovat zdroj]
Na zachování Svazu však ani takovýto výsledek svobodného hlasování neměl už vliv; demokratizující a zároveň i nacionalistická a separatistická hnutí v jednotlivých republikách byla již příliš silná. V neposlední řadě ani samotná RSFSR, zdaleka největší sovětská republika, neměla zájem „živit ostatní“ a udržet soustátí za každou cenu. Tečku za faktickou existencí Svazu učinil neúspěšný srpnový puč, po němž už vše zřetelně směřovalo k rozpadu: následně do 1. prosince 12 z 15 svazových republik již vyhlásilo samostatnost, takže se nakonec prezidenti Ruska, Běloruska a Ukrajiny Bělověžskou dohodou (8. prosince 1991) shodli na rozpuštění Sovětského svazu, k čemuž také ve dnech 25. a 26. prosince t. r. došlo.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ „Считаете ли Вы необходимым сохранение Союза Советских Социалистических республик как обновлённой федерации равноправных суверенных республик, в которой будут в полной мере гарантироваться права и свободы человека любой национальности?“
- ↑ a b 1991: březnové referendum - článek na SovietHistory.org. soviethistory.org [online]. [cit. 2009-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-30.
- ↑ Švec, Luboš, Macura, Vladimír, Štol, Pavel: Dějiny pobaltských zemí. Nakladatelství Lidové noviny, Praha (2001), ISBN 80-7106-154-9, str. 268–269.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Referendum v Abcházii (1991)
- Všeukrajinské referendum v roce 1991
- Gruzínské referendum o nezávislosti
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Všesvazové referendum o zachování Sovětského svazu na Wikimedia Commons
