Rebutia marsoneri
 Rebutia marsoneri f. marsoneri | |
|---|---|
 'Rebutia marsoneri | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Rod | rebucie (Rebutia) |
| Sekce | Rebutia |
| Binomické jméno | |
| Rebutia marsoneri Werderm., 1937 | |
| vnitrodruhové taxony | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebutia marsoneri je jeden ze starých druhů rodu rebucie, který je charakteristický svými karmínově červenými poupaty, ze kterých se vyvíjejí žluté cizosprašné květy. Pojmenován byl na počest jednoho z objevitelů, Oreste Marsonera, který rostliny nalezl při svých cestách společně s Harry Blossfeldem.
Rebutia marsoneri Werd. f. marsoneri[editovat | editovat zdroj]
Werdermann, Erich; Kakteenkunde, p, 2, 1937
Sekce Rebutia, řada Marsoneri
Synonyma:
- Rebutia minuscula K.Sch. var. marsoneri (Werd.) Scholz, Inform.-brief Freundeskreis Echinopseen, 20: 9, 1995
Popis[editovat | editovat zdroj]
Stonky jednotlivé, v kultuře mírně odnožující, polokulovité, později více protáhlé, asi 45 mm široké a 30 mm vysoké, v kultuře často zřetelně delší, na temeni dosti hluboko snížené, s vláknitými kořeny a světle zelenou pokožkou. Žebra zcela rozložená v nízké, okrouhlé hrbolky, asi 2 mm vysoké, 3,5–4,5 mm navzájem vzdálené; areoly malé, okrouhlé, s krátkou, nahnědlou, vlnatou plstí, usazené na vrcholcích hrbolků. Trnů 30–35, štětinovité, ohebné, těžko rozlišitelné na okrajové a středové; ve spodní části areoly asi 20 bílých a 3–5 mm dlouhých, v horní části areoly 9–15 poněkud silnějších, 8–15 mm dlouhých, rezavě hnědých, zlatožlutých nebo bílých s dlouhou hnědou špičkou, všechny trny zčásti přilehlé až poněkud odstávající, někdy částečně ohnuté k tělu.
Květy hluboko postranní, asi 35–45 mm dlouhé a 30–35 mm široké, cizosprašné; květní lůžko ploše kulovité, asi 4 mm široké, vně světle nazelenale žluté, s trojúhelníkovitými, špičatými, karmínově červenými až olivově zelenými šupinami s málo četnými, drobounkými bílými vlnatými vlasy; květní trubka štíhlá, nálevkovitá, 20–24 mm dlouhá, vně světle nazelenale žlutá, s roztroušenými, trojúhelníkovitými, holými šupinami, na konci trubky až 10 mm dlouhými a 2 mm širokými, olivově zelenými, na vnější straně olivově načervenalými až karmínově červenými na špičce; okvětní lístky kopinaté až úzce kopisťovité, až 24 mm dlouhé a 5 mm široké, nahoře zaokrouhlené s krátkou špičkou, vně bledě žluté, uvnitř sytě zlatožluté až oranžové, vnější často s načervenalou špičkou; nitky světle zlatožluté, nasazené po celé květní trubce, prašníky bledě žluté; čnělka tenká, bledě žlutá, asi 20 mm dlouhá, se 4–6 bělavými, roztaženými, asi 2 mm dlouhými rameny blizny nad úrovní nejvyšších prašníků. Plod kulovitý, asi 5 mm velký, nahnědle žlutý, pokrytý trojúhelníkovitými, nahnědlými, 1 mm dlouhými šupinami, v jejichž paždí se vyskytují 3–5 mm dlouhé, bílé až nažloutlé, tuhé štětiny a bílá vlnatá plst. Semena čepičkovitá, asi 1 mm dlouhá, s poněkud vystupujícím bílým hilem a nálevkovitou mikropylární jamkou; testa leskle černá, ploše, na kýlu silněji bradavčitá.
Variety a formy[editovat | editovat zdroj]
R. marsoneri je dosti proměnlivý druh, což se vztahuje zejména k jejímu otrnění. I v našich sbírkách můžeme nalézt rostliny R. marsoneri s trny dlouhými jen několik málo mm, ale také trny dlouhé až 20 mm a často výrazně silnější. Značné rozdíly existují také ve vybarvení trnů, od čistě bílé, přes různě odstíny žluté a nahnědlé až po dosti sytě hnědou. Rovněž uspořádání trnů nad areolami a kolem těla se u jednotlivých klonů liší, stejně jako odstín vybarvení květů, kde sice vždy převládá žlutá, ale může být světlá i mnohem sytější, a někdy také s mnohem větším zastoupením červené. Existující odchylky většinou nejsou geneticky ustálené, často lze rozdíly u otrnění i v barvě květů pozorovat i mezi rostlinami z jediného výsevu.
Řada z výše uvedených odchylek byla obchodně rozšiřována pod samostatnými obchodními jmény, většinou jako zvláštní variety nebo formy, bez platného popisu. Z celého tohoto příbuzenského okruhu byl platně popsána, původně jako zvláštní druh (R. sieperdaiana) čistě bíle otrněná forma s charakteristickými květy R. marsoneri. Vzhledem ke skutečnosti, že pro tuto odchylku není známa samostatná populace, bude jí asi odpovídat spíše úroveň formy než variety. Jako R. marsoneri byl nověji s určitou nejistotou označen sběr K. Knížete KK 818.
Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Přesné místo původu R. marsoneri není zcela jednoznačné, všeobecně je v literatuře uváděno jako severní Argentina, provincie Jujuy, nejspíše v oblasti Volcan Chani.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Jak již bylo uvedeno dříve, R. marsoneri byla popsána na základě rostlin sbíraných O. Marsonerem a H. Blossfeldem a poslaných jimi do Evropy již v meziválečném období. Různé formy, které jednoznačně ukazovaly na R. marsoneri pak byly nabízeny v 50. a 60. letech pod názvem R. spec. Vatter, mezi nimi se vyskytovaly i zcela bílé formy, které odpovídaly R. marsoneri f. sieperdana. Ve sbírkách je možno dodnes občas nalézt rostliny pocházející z obou těchto zdrojů, ale podobně jako u většiny linií pocházejících z původních starých rostlin stále vzácněji.
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
R. marsoneri stejně jako většina ostatních rebucií, obzvláště těch ze sekce Rebutia, nemá v kultuře žádné mimořádné nároky. Roste dobře pravokořenná a také pravidelně kvete, určité problémy existují v tvorbě semen. Květy jsou cizosprašné, bez opylení pylem geneticky odlišného jedince se semena nevytvoří, a někdy je tvorba semen omezena, i při opakovaném opylování je některý rok násada plodů bohatá, a jindy žádná. Ale podobný problém existuje často i u jiných výrazně cizosprašných druhů např. v rodu Lobivia a souvisí asi s vyzrálostí a životností pylu v závislosti na podmínkách kultury a prostředí.
Jako základní podmínky pro úspěšnou kulturu nutno uvést dobře propustný substrát mírně kyselé reakce, v době vegetace dostatečná, ale nárazová zálivka lépe vždy až po předchozím vyschnutí substrátu a v době vrcholících letních veder její omezení, aby nedošlo k poškození kořenů při letní stagnaci. Dostatek čerstvého vzduchu zejména v částečně volné kultuře toto nebezpečí snižuje. V době zimního vegetačního klidu je nutné úplné sucho a teploty 5–10 °C, aby nedocházelo k předčasnému probouzení rostlin.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Backeberg, Curt; Die Cactaceae, 3: 1548, 1959
- Backeberg, Curt; Das Kakteenlexikon, p. 384, 1966
- Crkal, Karel; Atlas kaktusů, tab. 68, 1988
- Donald, John Donald; Ashingtonia, 2:67, 1975
- Krainz, Hans; Die Kakteen, 14: CVc, 1960
- Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 56, 1997
- Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), p. 44, 1997
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rebutia marsoneri na Wikimedia Commons 
Taxon Rebutia marsoneri ve Wikidruzích- https://web.archive.org/web/20071019050213/http://rebutia.iglu.cz/sekce1/mar11
- http://hornad.fei.tuke.sk/~suba/Reb/idents/marsoneri.htm Archivováno 4. 7. 2007 na Wayback Machine.
