Rebutia grandiflora
 Rebutia grandiflora | |
|---|---|
 Rebutia grandiflora | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Rod | rebucie (Rebutia) |
| Sekce | Rebutia |
| Binomické jméno | |
| Rebutia grandiflora Backeb., 1936 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebutia grandiflora je zajímavým druhem rodu rebucie, blízce příbuzným druhu R. minuscula, který je ve sbírkách zastoupen mnohem méně často, než by si zasloužil. Pojmenován byl podle svých květů, grandiflorus znamená velkokvětý (ve vztahu k dalším příbuzným taxonům).
Rebutia grandiflora Backeb.[editovat | editovat zdroj]
Backeberg, Curt; Kaktus - ABC, p. 277, 416, 1935
Sekce Rebutia, řada Minuscula
Synonyma:
- Rebutia minuscula K.Sch. var. grandiflora (Backeb.) Krainz, Die Kakteen, CVc, 1960
- Rebutia minuscula K.Sch. subsp. grandiflora (Backeb.) Don., Ashingtonia, 2: 43, 1975
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vzrůst jednoduchý, stonek nejprve kulovitý, později zploštěle kulovitý, až 75 mm široký a 50 mm široký; pokožka jasně zelená; temeno snížené, holé; kořeny vláknité. Žeber až 21, spirálovitě probíhající, zcela rozložená do drobných, plochých hrbolků; areoly oválné, 1-1,5 mm dlouhé, umístěné na vrcholu hrbolků, pokryté krátkou bělavou plstí. Trny jen okrajové, asi 25, jemné, tenké, štětinovité, paprskovitě rozložené, 8 - 10 mm dlouhé, bělavé; někdy až 4 středové trny, velmi krátké, sotva odlišitelné, poněkud tmavší nebo s tmavší patou.
Květy široce nálevkovité, v dolní části květní trubky ohnuté, asi 65 mm dlouhé a široké, leskle karmínově červené, samosprašné; okvětní lístky protáhle kopinaté, karmínově červené, uvnitř k jícnu často více žluté, vnější poněkud užší; květní trubka štíhle nálevkovitá, až 50 mm dlouhá, červená až nažloutlá, vně s malými, špičatými, červenými šupinami, nitky světle žluté, prašníky nažloutlé; čnělka a blizna nažloutlá, stojící mezi nejvyššími prašníky. Plod kulovitý, až 5 mm široký, s malými šupinami, ve zralosti vysychající a nepravidelně praskající, stejně jako semena velmi podobný jako u R. minuscula. Semena podlouhle čepičkovitá, hilum oválné, bílé; testa leskle černá, bradavkovitá.
Variety a formy[editovat | editovat zdroj]
Rebutia grandiflora se vyskytuje v několika málo odlišných klonech, drobné odchylky se týkají hlavně otrnění (počet a délka trnů, zčásti i odstín vybarvení) a barvy květů, kde se někdy vyskytuje více karmínové, jindy více žluté, zejména do jícnu květu. Odchylky jsou v důsledku samosprašnosti květů stabilizované, problémem je však výskyt mnoha zcela jasně chybně identifikovaných rostlin, které lze pod jménem R. grandiflora ve sbírkách nalézt. Jako R. grandiflora popř. R. minuscula var. grandiflora byl označen také sběr K. Knížete KK 1242.
Jméno R. minuscula var. grandiflora použil také již roku 1932 ve svém ceníku A.V. Frič, ale bez popisu a s poznámkou, že se jedná o výběr z mnoha generací kristátních forem R. minuscula, s Backebergovou rostlinou má málo společného.
Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Rebutia grandiflora pochází z Argentiny, areál tohoto druhu leží v provincii Salta mezi Quebrada de Escoipe a Cachipampa v nadmořské výšce 2500 - 3000 m. U sběru KK 1242 bylo jako místo nálezu uvedeno Salta, Escoipe, 3300 m.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Jako Rebutia grandiflora (R. minuscula subsp. grandiflora, R. minuscula var. grandiflora) se ve sbírkách často nalézají rostliny s podstatně menšími květy a hustším otrněním, které patří do příbuzenstva R. senilis (viz např. i Atlas kaktusů), nebo formy R. minuscula, ale někdy i rostliny zcela odlišné. Pro R. grandiflora jsou charakteristické velké květy a poměrně řídké otrnění, tělem a otrněním je R. grandiflora velmi podobná R. minuscula, jen celkově ve všech rozměrech větší. Květy jsou podstatně větší, i když jejich stavba je podobná, a zbarvené do jiného odstínu.
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
Rebutia grandiflora se pěstitelsky od R. minuscula a dalších příbuzných druhů nijak neliší. Problém je pouze v tom, že jsou pod tímto jménem často nabízena semena i rostliny, které patří jinam. Zejména u semen se pozná až dodatečně, že to přiřazenému jménu neodpovídá. Správná R. grandiflora se ve sbírkách vyskytuje vzácně a zasloužila by si daleko většího rozšíření.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Backeberg, Curt; Die Cactaceae, 3: 1535, 1959
- Backeberg, Curt; Das Kakteenlexikon, p. 384, 1966
- Donald, John Donald; The Classification of the Rebutias; Ashingtonia, 2: 43, 1975
- Hlinecký, Antonín; Rod Rebutia K. Schumann; Fričiana, 5/36: 9, 1965
- Krainz, Hans; Rebutia minuscula K. Schumann; Die Kakteen, CVc, 15.7.1960
- Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 57, 1997
- Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), p. 31, 1997
- Ullmann, Jaroslav; Atlas kaktusů, tab. 44, 1994
