Rebutia flavistylus

Rebutia flavistylus
	Rebutia flavistylus
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	hvozdíkotvaré (Caryophyllales);
Čeleď	kaktusovité (Cactaceae);
Rod	rebucie (Rebutia);
Sekce	Aylostera;
Binomické jméno
	Rebutia flavistylus; F.Ritter, 1978
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rebutia flavistylus je zajímavý a pěstitelsky vděčný druh rodu rebucie, který nevykazuje blízké příbuzenské vztahy k jiným druhům tohoto rodu. Pojmenován byl podle výrazné barvy čnělky, druhové epiteton flavistylus znamená žlutá čnělka.

Rebutia flavistylus Ritter[editovat | editovat zdroj]

Ritter, Friedrich; Ashingtonia, 3: 12, 1978

Sekce Aylostera, řada Flavistylus

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stonek jednotlivý, kulovitý, 40 - 50 mm široký, s krátkým, měkkým, bílým řepovitým kořenem; pokožka zelená. Žeber 15 - 27, spirálovitě stočená a rozložená do 4 - 6 mm vysokých, na bázi 4 - 5 mm širokých hrbolů; areoly podlouhlé, 1,5 - 3 mm dlouhé, nažloutle, později bíle plstnaté, 5 - 8 mm navzájem vzdálené. Trny nažloutlé, později bílé, jemné, téměř rovné; okrajových trnů 15 - 22, stranou směřující, 6 - 10 mm dlouhé; několik podobných, odstávajících středových trnů.

Květy hluboce postranní, 30 - 40 mm dlouhé, oranžové; květní lůžko kulovité, 4 mm široké, se šupinami o délce do 1 mm s bohatou bílou vlnou a několika bílými vlasovými štětinami; květní trubka asi 20 mm dlouhá, ve spodní polovině srostlá s čnělkou, nahoře asi 6 mm široká, uvnitř bledá, vně oranžově žlutá, pokrytá jako květní lůžko, šupiny delší; okvětní plátky asi 15 mm dlouhé, 4 - 5 mm široké, kopisťovité, nahoře tupé s vysazenou špičkou, oranžové, vnější z části načervenalé; nitky bledě žluté, 5 - 7 mm dlouhé, ve spodní části trubky hustě, v horní části řídce nasazené, prašníky světle žluté; čnělka sírově žlutá, blizna s 8 roztaženými rameny citrónově žlutá, slabě přečnívající nejvýše postavené prašníky. Plod kulovitý, 5 - 7 mm široký, světle zelený. Semena černohnědá, asi 1,2 mm dlouhá, 0,7 mm široká, jemně hrbolatá.

Variety a formy[editovat | editovat zdroj]

Variety ani formy nebyly popsány, druh vykazuje jen velmi malé rozdíly, některé rostliny mají jen poněkud bledší, méně načervenalé květy. Rozdíly v délce a hustotě otrnění jsou asi jen důsledkem odlišných podmínek kultury. Kromě typového sběru FR 756, podle kterého byl druh popsán, byl jako R. flavistylus označen také sběr KK 1979.

Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh pochází od Cajas (Bolívie, departament Tarija, provincie Mendez), jako místo typového sběru F. Rittera (FR 756) bylo uvedeno pod Cajas, druh byl nalezen rovněž níže v rokli Cajas u Rio Cajas. Také u sběru KK 1979 bylo jako místo nálezu uvedeno Tarija, Mendez, Cajas.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

F. Ritter nalezl R. flavistylus roku 1958, její pojmenování odvodil od charakteristické barvy její čnělky. Pro jméno použil tvar substantiva, tedy žlutá čnělka, proto koncovka zdánlivě odporuje gramatickému rodu rodového jména. V domnění, že se jedná o omyl, redakce u prvotního popisu změnila koncovku a použila kombinaci Rebutia flavistyla, což ale byla tisková chyba, na kterou F. Ritter upozornil a korigoval ji ve své souhrnné práci, přídavné jméno stylus neexistuje. Správné jméno by tedy mělo znít Rebutia flavistylus.

Tvar květů R. flavistylus, výrazná vlna a štětiny v paždí šupin na květním lůžku a trubce i tvar semen jasně ukazují na příslušnost tohoto druhu k sekci Aylostera, ačkoliv její celkový vzhled a zejména charakter otrnění je pro tuto sekci velmi neobvyklý. Bez květů tato rostlina naopak nápadně připomíná některé formy z příbuzenstva R. senilis nebo R. wessneriana.

Při prohlídce botanické zahrady v Monaku (Jardin Botanique de Monaco) lze jako zástupce rodu Rebutia zde nalézt ve volné výsadbě právě tento druh, podle vzhledu a velikosti trsu tam zřejmě rostoucí již mnoho let.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

R. flavistylus je pěstitelsky velmi vděčná rostlina, svými nároky se nijak neliší od příbuzných druhů. Semena, která jsou z hojných samosprašných květů pravidelně vytvářena v dostatečném množství, dobře klíčí, výsevy jsou jednotné a rostliny brzy dorůstají do květuchopnosti. Při dodržení běžných požadavků kultury rebucií roste dobře na vlastních kořenech, které jsou jen málo dužnaté. Dostatek světla a čerstvého vzduchu přispívá k bohaté tvorbě květů a hustému a výraznému otrnění.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 42, 1997
Ritter, Friedrich; Kakteen in Südamerika, 2: 615, 1980
Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), p. 54, 1997

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Rebutia flavistylus na Wikimedia Commons