Raná nová horní němčina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Raná nová horní němčina (německy Frühneuhochdeutsch, fnhd.) označuje historickou fázi němčiny, tedy jakýsi mezistupeň během kterého probíhaly změny vedoucí od střední horní němčiny k současné němčině (nové horní němčině). Časově se vymezuje lety 1350–1650. Na jazyk působil Martin Luther a jeho Bible patří k nejzajímavějším úkazům rané nové horní němčiny.

Mezi charakteristické změny probíhající v jazyce na přelomu středověku a novověku patřila novohornoněmecká diftongizace, novohornoněmecká monoftongizace a změna diftongu zapisovaného ei ve výslovnost /aj/.

Periodizace[editovat | editovat zdroj]

Vývojovou fázi rané nové horní němčiny zavedl Wilhelm Scherer v době, když byla již od Grimma němčina dělena na starou, střední a novou horní němčinu, proto název v sobě obsahuje jistou přechodnost, byť zde nepanuje zcela shoda a někteří jazykovědci často přiznávají této fázi stejnou svébytnost jako zbylým třem fázím.

Fáze zahrnující období 1350-1650 se může ještě vnitřně dělit na tři části:

  • 1350-1450 – představuje období převládajících rukopisů a listin
  • 1450-1550 – je ve znamení jazyka tiskařů a působení Martina Luthera
  • 1550-1650 – doba vstřebávání Lutherova působení, nově se objevující činnost gramatiků a jazykových společností. Do této doby spadá činnost vynikajících spisovatelů jako byl Martin Opitz, Angelus Silesius, nebo Grimmelshausen.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Boková, Hildegard; Spáčilová, Libuše. Stručný raně novohornoněmecký glosář k pramenům z českých zemí = Kurzes frühneuhochdeutsches Glossar zu Quellen aus den Böhmischen Ländern. 1. vyd. V Olomouci: Univerzita Palackého, 2003. ISBN 80-244-0737-X.
  • MASAŘÍK, Zdeněk. Historická němčina pro archiváře. Brno: Masarykova univerzita, 1993. ISBN 80-210-0807-5.