Ramesseum
Ramesseum patřilo k Zádušním chrámům před Údolím králů. Dochovalo se nejlépe ze všech chrámů. Francouzský archeolog Jean-François Champollion jej v roce 1829 identifikoval jako zádušní chrám faraona Ramesse II. a pojmenoval jej Rhamesséion, odtud se název rozšířil do ostatních jazyků.
Leží ve Vesetu v Horním Egyptě naproti modernímu Luxoru přes řeku Nil.
Velkolepý chrám Ramesse II., nacházející se v západních Thébách, zasvěcený hlavnímu Thébskému bohu – Amonovi. Chrám zde stojí v sousedství dalších chrámů králů 18 – 20. dynastie, jako např. Thutmose III. a IV., Amenhotepa III. a Ramesse IV.
Chrám sloužil jak k uctívání zemřelého krále, tak k slavení svátku SED, který se konal vždy v třicátém roce vlády panovníka. Jeho cílem bylo obnovení síly a energie panovníka a tím udržení a zajištění budoucnosti celému Egyptu. Sami staří Egypťané nazývaly tyto chrámy – „Chrám milionů let“, římský spisovatel Diodóros ho nazval „Hrobem Osymandiovým“ a dnešní název Ramesseum pochází od rozluštitele egyptského písma Champolliona.
Celý chrámový komplex zaujímá plochu okolo 5-ti hektarů a byl obehnán mohutnou zdí z nepálených cihel. Kromě hlavního chrámu (obdélník od 1. pylonu, až po svatyni), byl součástí chrámového komplexu i královský palác a chrám k uctívání faraona, chrám pro uctívání Ramessovy matky Tuji (Mut-Tuja) a manželky Nefertari, chrámová škola, příbytky kněžích, kaple, svatyně, a další a nechybí samozřejmě hojné hospodářské budovy a sklady. Chrám je vyzdoben mnohými reliéfy zobrazující Ramesse II. jako velkého válečníka, zvláště pak jako vítěze bitvy u Kadeše. Dalších z dochovaných reliéfů vyobrazuje Ramesse II. ve společnosti bohů. Stejně jako v jiných Ramessových chrámech, zdobilo i Ramesseum několik gigantických soch faraona. První dvě 17,5 metru vysoké sochy se tyčily podél schodiště před druhým pylonem (dnes se zde nachází jeden z kolosů povalených při zemětřesení). Další dvě žulové sochy se nacházely na druhém nádvoří. Dnes jsou zde již jen jejich torza. Hlavu jedné ze soch je možné shlédnout v Britském muzeu, když sem byla dopravena po svém objevení Battistou Belzonim. Po té, co chrám přestal plnit svůj účel, stal se pohřebištěm kněžích, dále jako levný zdroj stavebního materiálu, či jako koptský kostel.
