Ralf Dahrendorf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ralf Dahrendorf
Ralf Dahrendorf
Ralf Dahrendorf

Ve funkci:
1993 – 2009

Narození 1. května 1929
Německo Hamburk, Německo
Úmrtí 17. června 2009
Kolín nad Rýnem, Německo
Profese sociolog, filosof, politik
Commons Kategorie Ralf Dahrendorf

Ralf Gustav Dahrendorf (1. května 192917. června 2009) byl německo-britský sociolog, politolog, filosof a liberální politik.

Dahrendorfovým otcem byl  sociální demokrat Gustav Dahrendorf,  po jehož vzoru byl Ralf  odpůrce nacismu, v posledním roce války byl za tuto činnost vězněn v táboře.

Studoval na univerzitě v Hamburku, první doktorát zde získal v roce 1952 a pokračoval na London School of Economics v letech 1952 - 1954. Druhý doktorát získal Dahrendorf v roce 1956. Byl nositelem Řádu britského impéria. V letech 1969–1970 byl poslancem německého Spolkového sněmu za FDP. Později byl též evropským komisařem pro vnější vztahy a obchod, evropským komisařem pro výzkum, vědu a vzdělávání a v roce 1993 byl doživotně jmenován členem britské Sněmovny lordů. Ve Velké Británii byl znám též jako lord Dahrendorf.

Dahrendorf byl v letech 1974–1984 ředitelem prestižní London School of Economics (1974-1984) a v letech 1987-1997 rektorem ústavu St. Antony's College, který je součástí Oxfordské univerzity. Byl předním teoretikem sociálních tříd a konfliktů a významným kritikem marxismu.[1] Zabýval se též tématem svobody a autoritářského režimu.

Za svůj život získal řadu ocenění a titulů[2], např.:

1982 - „Knight Commander of the Order of the British Empire“

1989 - Velký spolkový kříž za zásluhy

2007 - Cena Waltera-Hallsteina

2007 - Cena Prince z Asturie

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

Auf der Suche nach einer neuen Ordnung (česky Hledání nového řádu – přednášky o politice svobody v 21. století, Paseka 2007)[editovat | editovat zdroj]

Kniha je souborem šesti přednášek Ralfa Dahrendorfa, ve kterých se zabývá proměnami společenských hodnot a problémů za poslední století. Dělí se na následující kapitoly:

  1. Ještě nikdy se nám nedařilo tak dobře. O životních šancích

První část je věnována tématu životních šancí. Ralf Dahrendorf zde tvrdí, že lidstvo v těchto letech zažívá svou nejšťastnější éru existence vzhledem k historickým faktům. Klíčovým pojmem této části je štěstí. Autor se zamýšlí nad podobou štěstí v 20 a 21. Století. Tato společenská hodnota je v dnešní době, kdy země východního bloku dosáhly demokracie méně prožívána. Pocit štěstí je tak podle autora více vnímán při čerstvém dosažení určitého společenského požadavku, nikoli při jeho zevšednění a integraci do běžného života společnosti.[3]

2. Svět bez opor. Globalizace a anomie

Druhá část knihy pojednává o globalizaci, jejím výskytu před a po pádu železné opony a analyzuje problémy spjaté s globalizací, především se pak pozastavuje nad problémem etnické identifikace, který je spojen s pojmem „Glokalizace“. Jako glokalizaci autor vnímá stav, kdy se národy snaží vyřešit lokální problémy na základě globálního kontextu.[4] Jednání etnik je tak podle autora vždy ovlivněno globálními souvislostmi

3. Kapitál bez práce. Sociální rekonstrukce života

Třetí část knihy nese název Kapitál bez práce. Ralf Dahrendorf zde rozlišuje dnešní pracovní podmínky s těmi minulými, přičemž nahlíží do historie dvou předešlých století a definuje pracovní svobodu, která je v dnešní době podle něj důležitým faktorem pracovní morálky. Jako hlavními prvky sociální rekonstrukce je pak podle autora krácení pracovní doby, s čímž se pojí krácení produktivního období života v důsledku větší dostupnosti vzdělání [5], nárůst státních svátků či zmírnění pracovních požadavků na den.        

4. Třídy bez boje, boj bez tříd. Moderní sociální konflikt  

Tato část díla se zabývá třídním bojem, jakožto následkem zvyšování lidského blahobytu. Ralf Dahrendorf se v této části zaměřuje především na země OECD a v rámci těchto zemí se pak zabývá rovností lidí a definuje sociální třídy. Přitom autor naráží na rozdělení světa na první, druhý a třetí svět.[6] Toto rozdělení od sebe odděluje konzumní a nedočkavou společnost prvního světa od bláhové společnosti světa třetího, která stále čeká na zázrak v podobě náhlého přílivu bohatství.

5. Liberální řád pod tlakem: demokratická dilemata

V páté části knihy Ralf Dahrendorf pojednává o demokracii. Tento pojem empiricky rozvádí a nahlíží do různých evropských demokratických systémů.[7] Autor zde popisuje jednoduchost politického systému v demokratických zemích na principu alternace dvou politických uskupení, přičemž poukazuje na komplikace, které nastávají s výskytem dalších politických stran, které nemusí zastupovat výhradně jen levý nebo pravý politický sektor, v tom případě se pak jedná o strany středu, nebo o různá regionální politická uskupení.

6. Myšlenky ke všeobecným dějinám ze světoobčanského hlediska

Závěrečná přednáška je filozofickou rozpravou o cílech a dějinách světové společnosti. Ralf Dahrendorf se zde zamýšlí nad cílem civilizování světa, svobodou nebo světoobčanskou společností. Jako zásadní spis pro své bádání autor uvádí titul Immanuela Kanta „Myšlenky ke světovým dějinám za světoobčanského hlediska“. Dahrendorf a Kant se zde shodují v cíli, který nazývají „občanskou společností všeobecně spravující právo“ [8]. Tento cíl je systémem fungování společnosti na základě svobody, která je omezována určitými pravidly, které zabraňují vzniku absolutní svobody.

Wiederbeginn der Geschichte (česky Od pádu Zdi k válce v Iráku – nový začátek dějin, Vyšehrad 2008[editovat | editovat zdroj]

Tato Dahrendorfova kniha je sborníkem statí z let 1990 až 2003, díky tomuto rozptylu lze vypozorovat proměnu poměrů i Dahrendorfových názorů. Základním stavebním kamenem textu je společnost a svoboda, jimiž se autor zabývá v kontextu moderních dějin a veškerých v knize zpracovaných teoriích. Ve své kritice se často opírá o jména jako je Karl Popper,  Imanuel Kant, Timothy Garton Ash a další.[9]

  1. 1990: Musejí revoluce ztroskotat?; Otevřená společnost a její obavy; Svéprávní občané hledající opory

Na počátku díla se autor věnuje demokratické revoluci z roku 1989 a pádu komunistické nomenklatury. Na tuto skutečnost nahlíží z různých úhlů a hledí do budoucna. Analyzuje úspěšnost revolucí, srovnává je s reformami (kombinací obou vzniká termín revoluce[10] a uvádí čtenáře do problematiky skutečnosti, co se děje po revoluci (rozpad občanské společnosti, nestabilní elity, tzv. slzavé údolí ekonomiky atd).[11] Poznamenává, že mnohé země svou cestu ke svobodě musejí projít skrz velice trnitou cestu.

2. 1992, 1994: Morálka, instituce a občanská společnost; Dobrá společnost

Dále v textech se Ralf Dahrendorf věnuje úvahám nad společností v nových demokratických režimech. Předchozí kapitoly byly především politologické, v těchto se zcela zaobírá společenstvem. Zamýšlí se nad morálkou, strukturou společnosti, která utrpěla po pádu komunismu značný šok. Pro udání příkladu srovnává Singapur a Londýn, sociologicky diametrálně odlišná města.

3. 1994, 1995: O propojení ekonomie a politiky, Kvadratura kruhu:

ekonomický blahobyt; V první kapitole je předneseno propojení ekonomie a politiky, což byla strategie zvolená velkým množstvím států ke stabilizaci poměrů.[12] V esejích z roku 1995 přichází s velice specifickou myšlenkou kvadratury kruhu, kde definuje pilíře úspěšné demokracie. Těmi dle autora jsou: ekonomický blahobyt, sociální soudružnost a politická svoboda.[13]

4. 1996: O Německu: osobní perspektiva; Od Evropy k EUropě

Na počátku Dahrendorf víceméně prezentuje svoji zkušenost s profesním působením v Německu a jeho stavu před a po revoluci.

Autor analyzuje postoj k Evropské unii. Striktně se vymezuje proti označení euroskeptik, ačkoliv sám působil v EU, míru integrace hodnotí negativně, a to především proto, že například u zavedení stejné měny, se upřednostnily záležitosti ekonomické před politickými, čímž trpí demokracie.[14]

5. 1998: Revoluce a reforma, aneb něco je víc než vše; Tři problémy otevřené společnost; Rozum, svoboda a strana: liberální dilema; New Labour a stará svoboda: ke kritice třetí cesty; Přelomová a normální období: potřebuje politika intelektuály?

Přednášky roku 1998 jsou nejobsáhlejší částí knihy, Ralf Dahrendorf se zde zabývá analýzou velkých historických revolucí (1989, 1968, 1884). Dále kritizuje otevřenou společnost, předkládá její problémy, z nichž jeho největší je ten, že lidé potřebují žít v zakotvené kultuře, musí cítit, že někam patří, jinak je to pro ně nepřirozené. Následně se posouvá ke kritice liberalismu, navzdory jeho politickému smýšlení.

6. Přelom století (2000, 2001, 2002, 2003)

Jak už název napovídá, v posledních kapitolách své knihy Dahrendorf bilancuje nad uplynulými roky a přemítá nad těmi budoucími. Hodnotí pak především demokracii, poukazuje na oslabení parlamentu a hlasu lidu. Krom toho upozorňuje na sílící monopol informací a zamýšlí se i nad otázkou přistěhovalectví a populismu.

  • Versuchungen der Unfreiheit (česky Pokoušení nesvobody – intelektuálové v časech zkoušek, H & H Vyšehradská 2008)
  • Über Grenzen (česky Překonávat hranice – životní vzpomínky, H & H Vyšehradská 2009)

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Uzavřené společnosti netrvají věčně. Přesto mají osudovou přitažlivost pro lidi, kteří nemohou unést svobodu.
Jiná hrozba vychází z nového autoritarismu, tedy z touhy zbavit sebe sama svéprávnosti v nepřehledném světě.
Dnes se domnívám, že demokracie je stabilní teprve tehdy, když ji občané neztotožňují s hospodářským vzestupem. Demokracie činí člověka svobodným; nečiní jej ale nutně bohatým. Kdo si myslí, že se díky demokracii stane bohatým, ten začne při první recesi pochybovat o jejích institucích. K tomu nyní dochází v postkomunistických zemích. To bylo jedním z prvků sebezničení Výmarské republiky.
Všeobecné plánování znamená ve výsledku to, že se nezmění zcela nic. Kdo chce změnit (například) celý vysokoškolský systém, narazí na tolik odporu, že nakonec zůstane všechno při starém. Zde, právě zde je lepší zažehnout malé světélko než proklínat temnotu a uskutečnit slavnostní iluminaci celého světa.
Jsou rozdíly mezi evropskou tradicí a její americkou odnoží. Základní hodnoty však zůstávají tytéž, ať jsou původem francouzské, anglické, skotské nebo německé a současně svým reálným charakterem americké. Slovy Karla Poppera jsou hodnotami otevřené společnosti. Jsou institucemi demokracie a tržního hospodářství. Jsou sebevědomými asociacemi občanské společnosti, jež svou vnitřní silou ohraničuje moc státu. Jsou vládou práva, jež spočívá v souhlasu, nikoli na zjevení. Jsou velkou nadějí - a v Kantově smyslu morálním imperativem - kosmopolitní společnosti, v níž jsou všichni lidé občany jednoho světa.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lidovky.cz, rev. 2009-06-18, [cit. 2010-07-24]. Dostupné online.  
  2. Lord Ralf Dahrendorf. Hayek Stiftung [online], [10.12.2014]. Dostupné z: http://www.hayek-stiftung.de/fileadmin/user_upload/Lebenslaeufe/Lebenslauf_Dahrendorf.pdf
  3. DAHRENDROF, Ralf. Hledání nového řádu. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2007, 144 s. ISBN 978-80-7185-719-8. S. 117, s. 14
  4. Tamtéž s. 35
  5. Tamtéž s. 54
  6. Tamtéž s. 87
  7. LOUŽEK, Martin. Ralf Dahrendorf: Hledání nového řádu. Přednášky o politice svobody v 21. Století. Praha: Paseka, 2007, 142 s
  8. DAHRENDROF, Ralf. Hledání nového řádu. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2007, 144 s. ISBN 978-80-7185-719-8. S. 117
  9. NOVOTNÝ, Lukáš. Ralf Dahrendorf: Od pádu zdi k válce v Iráku. Nový začátek dějin. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2008, 331 s., ISBN 978-80-7021-842-6
  10. DAHRENDROF, Ralf. Od pádu Zdi k válce v Iráku: nový začátek dějin. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2008, s. 17. ISBN 978-80-7021-842-6.
  11. DAHRENDROF, Ralf. Od pádu Zdi k válce v Iráku. S. 21
  12. Tamtéž S. 87
  13. DAHRENDROF, Ralf. Od pádu Zdi k válce v Iráku: nový začátek dějin. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2008, 17 s. ISBN 978-80-7021-842-6
  14. Tamtéž. S. 202

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]