Raimund hrabě Montecuccoli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Raimond hrabě Montecúccoli

Raimund hrabě Montecuccoli (21. února 1609, hrad Montecuccoli v Pavullo nel Frignano16. října 1680, Linec) - byl italský voják a diplomat ve službách rakouských Habsburků. Patřil k nejvýznamnějším vojevůdcům a vojenským teoretikům své doby.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starého modenského šlechtického rodu, nobilitovaného již ve 14.století. Na rodovém sídle nedaleko Modeny se také roku 1609 narodil. V sedmnácti letech vstoupil do habsburské císařské armády a záhájil tak svou vojenskou kariéru „od píky“.

Zúčastnil se mnoha bitev třicetileté války. Bojoval u Breitenfeldu, Lützenu i Nördlingenu a byl povýšen do hodnosti císařského plukovníka. Roku 1637 porazil Švédy v bitvě u Namyslova, ale o dva roky později byl zajat. Na svobodu se dostal až roku 1642 a hned se Švédům pomstil v bitvě u Opavy, v níž podlehli jeho vojenskému umění. Císař Ferdinand III. jej poté jmenoval generálem strážmistrem. V roce 1645 byl jmenován polním maršálkem a členem dvorní válečné rady. V stejném roce se svým regimentem opět porazil Švédy v bitvě u Triebelu ve Slezsku a podílel se na vítězství v bitvě u Zusmarhausenu.

Po uzavření vestfálského míru nějaký čas bojoval proti Švédům v Polsku a v Dánsku a do císařských služeb se vrátil až na počátku šedesátých let. Tehdy Habsburská monarchie válčila s Turky a jako sůl potřebovala schopného vojevůdce, jakým Montecuccoli nesporně byl. Ten dosáhl významných úspěchů v Sedmihradsku, především se však vyznamenal vítězstvím u Mogersdorfu,či také u Svatého Gottharda, jak je někdy tato bitva podle průsmyku nazývána. Císař Leopold I. jej za to povýšil do hodnosti generalissima, jmenoval prezidentem dvorní válečné rady, a roku 1666 vyznamenal řádem Zlatého rouna.

V posledních letech bojoval proti Francouzům, zejména v Rakouském Nizozemí. Jeho posledním úspěchem bylo dobytí pevnosti Philippsburg v Badensku-Württembersku, (společně s Karlem Lotrinským). Poté odešel na odpočinek. Císař Leopold si však jeho služeb stále považoval a roku 1679 mu udělil hodnost říšského knížete. Rovněž neapolský král mu udělil titul vévody z Amalfi.

Raimund hrabě (kníže) Montecuccoli zemřel roku 1681 a v rakouském Linci mu byl vystrojen slavný pohřeb. V chrámu bylo vztyčeno castrum doloris a zazněla veršovaná oslavná óda, která vyšla také jako samostatný tisk. Ve vídeňském Arsenalu byla roku 1864 vztyčena socha hraběte Raimunda Mintecuccoli z bílého mramoru.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Raimund de Montecuccoli po sobě zanechal velké teoretické dílo věnované vojenství, z něhož nejvýznamnější je spis Memorie della guerra ed istrzioni d'un generale. Často je rovněž opakován jeho výrok: „K vedení vítězné války je potřeba tří předpokladů: peněz, peněz a zase peněz.“ Těch se ovšem bohužel Habsburské monarchii po většinu jejího boje proti Turkům žalostně nedostávalo.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Raimondo Montecuccoli ve Wikimedia Commons