Raimund hrabě Montecuccoli
Raimund hrabě Montecuccoli (21. února 1609, Pavullo nel Frignano – 16. října 1680, Linec) patřil k nejvýznamnějším vojevůdcům a vojenským teoretikům své doby.
Pocházel ze starého modenského šlechtického rodu. Tam se také roku 1608 narodil. V sedmnácti vstoupil do císařské armády a zúčastnil se mnoha bitev Třicetileté války. Bojoval u Breitenfeldu, Lützenu i Nördlingenu a byl povýšen do hodnosti císařského plukovníka. Roku 1637 porazil Švédy v bitvě u Namyslova, ale o dva roky později byl zajat. Na svobodu se dostal až roku 1642 a hned se Švédům pomstil v bitvě u Opavy, v níž podlehli jeho vojenskému umu. Císař Ferdinand jej poté jmenoval generálem strážmistrem. V roce 1645 byl jmenován polním maršálkem a členem dvorní válečné rady. V stejném roce opět porazil Švédy v bitvě u Triebelu ve Slezsku a podílel se se svými oddíly na vítězství u Zusmarhausenu. Po uzavření Vestfálského míru nějaký čas bojoval proti Švédům v Polsku a v Dánsku a do císařských služeb se vrátil až na počátku šedesátých let. Tehdy Habsburská monarchie válčila s Turky a jako sůl potřebovala schopného vojevůdce, jakým Montecuccoli nesporně byl. Ten dosáhl významných úspěchů v Sedmihradsku, především se však vyznamenal vítězstvím u Mogersdorfu,či také u Svatého Gottharda, jak je někdy tato bitva nazývána. Císař Leopold jej za to povýšil do hodnosti generalissima, jmenoval prezidentem dvorní válečné rady, a roku 1666 vyznamenal řádem Zlatého rouna. V posledních letech bojoval proti Francouzům, zejména v Rakouském Nizozemí. Jeho posledním úspěchem bylo dobytí pevnosti Philippsbourgh (společně s Karlem Lotrinským). Poté odešel na odpočinek. Císař Leopold si však jeho služeb stále považoval a roku 1679 mu udělil hodnost říšského knížete. Rovněž neapolský král mu udělil titul vévody z Melfi. Raimund hrabě (kníže) Montecuccoli zemřel roku 1681. Zanechal po sobě velké teoretické dílo věnované vojenství, z něhož nejvýznamnější je spis Memorie della guerra ed istrzioni d'un generale. Často je rovněž opakován jeho výrok: „K vedení vítězné války je potřeba tří předpokladů: peněz, peněz a zase peněz.“ Těch se ovšem bohužel Habsburské monarchii po většinu jejího boje proti Turkům žalostně nedostávalo.
Literatura [editovat]
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha : Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
