Rafa'el Ejtan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rafa'el Ejtan
רפאל איתן
Rafael Ejtan na fotografii z roku 1948.
Rafael Ejtan na fotografii z roku 1948.
Ve funkci:
18. června 1996 – 6. července 1999
Předchůdce Ja'akov Cur
Nástupce Chajim Oron
Ve funkci:
11. června 1990 – 31. prosince 1991
Předchůdce Avraham Kac-Oz
Nástupce Ja'akov Cur

Narození 11. ledna 1929
Afula, Britský mandát Palestina (dnes Izrael)
Úmrtí 23. listopadu 2004
Ašdod, Izrael
Politický subjekt Comet (dříve Techija)
Kneset 11., 12., 13., 14.
Vojenská služba
Sloužil Palmach
Izraelské obranné síly
Doba služby 1948–1983
Hodnost Rav Aluf (generálporučík),
náčelník Generálního štábu
Bitvy/války válka za nezávislost
sinajská válka
šestidenní válka
jomkipurská válka
1. libanonská válka
Vyznamenání medaile Za odvahu

Rafa'el „Raful“ Ejtan (hebrejsky: רפאל "רפול" איתן, rodným jménem Rafael Kaminski; 11. ledna 192923. listopadu 2004) byl izraelský generál, náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil (IOS) a později poslanec Knesetu a člen izraelské vlády, kde zastával funkce ministra zemědělství, životního prostředí a vicepremiéra.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Afule jako v rodině původem z Ruska. Jeho otec Elija byl jedním ze zakladatelů ha-Šomer. Rafael vyrostl v mošavu Tel Adašim. Jemu i jeho sourozencům se dostalo přísného vychování. Později se Rafael oženil s Miriam a společně měli pět dětí. Několik let před svou smrtí se s ní rozvedl a znovu se oženil. Jeho druhou ženou se stala Ofra Meirsonová.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jako příslušník Palmach, elitních oddílů Hagany se účastnil války za nezávislost. Bojoval v Jeruzalémě a v dubnu 1948 byl, při bitvě o klášter sv. Simona zraněn. Později sloužil v 10. praporu pěšího pluku v Lachiš v Negevské oblasti. V roce 1954 se v hodnosti kapitána stal velitelem výsadkářů, Jednotky 101. Během operace Kineret byl v roce 1955 zraněn na hrudi kulkou z kulometu při invazi do Sýrie, za což obdržel medaili Za odvahu. V roce 1956, během Suezské krize velel Ejtan 890. praporu výsadkářů a 29. října seskočil padákem při útoku na průsmyk Mitla. Během Šestidenní války na začátku června 1967 velel v hodnosti plukovníka brigádě výsadkářů v Gaze a v boji byl těžce raněn.

1. dubna 1978 byl Ezerem Weizmanem jmenován do funkce náčelníka Generálního štábu. Svou činnost ve funkci zahájil kroky majícími zvýšit disciplínu a efektivitu v IOS. Nařídil totiž nošení vojenských baretů a sbírání prázdných nábojnic po střelbách na střelnicích. Navíc také snížil velikost armády. V dubnu 1982, při vracení Sinaje Egyptu nechal, společně se Šaronem zničit město Jamit, když Egypťané odmítli zaplatit Izraelem vybudovanou infrastrukturu.

Jako náčelník štábu se nejvíce proslavil projektem „Rafulovo mládí,“ ve kterém byli do IOS přijímáni mladí lidé ze sociálně slabých vrstev. V IOS jim bylo poskytnuto vzdělání či možnost dokončení středoškolských studií. Cílem projektu bylo zabránit tomu, aby se tito mladí lidé dostali do vlivu světa zločinu, chudoby a dalších problémů.

Ve funkci náčelníka štábu schválil letecký úder proti iráckému jadernému komplexu v Osiraku 7. června 1981.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1983, po odchodu do důchodu vstoupil Ejtan do politiky. V izraelské společnosti si díky své minulosti v zemědělství a koníčkům jako práce se dřevem o sobě vytvořil obraz člověka spjatého s kořeny své země, což přitahovalo část izraelské společnosti. Byl považován za konzervativce obhajujícího represivní politiku vůči palestinským Arabům.

V roce 1984 byl zvolen do Knesetu za stranu Techija (Obrození). Později založil vlastní, ultranacionalisticky zaměřený Comet (Křižovatka), stranu s konzervativními názory na obranu a zahraniční politiku, ale liberálními a světskými názory na domácí politiku. Za tuto stranu byl zvolen do Knesetu a zároveň vykonával od roku 1988 funkci ministra zemědělství a to až do roku 1991, kdy Comet vládu opustil. Ve volbách v roce 1992 získal Comet 8 křesel, ale Ejtan odmítl Rabinovu nabídku na koalici.

V samotném Cometu měl Ejtan potíže s ovládáním strany; několik poslanců Knesetu za Comet přešlo do jiných stran. Navíc dva poslanci za Comet podpořili v Knesetu Rabinovu Dohodu z Osla výměnou za ministerské posty.

V roce 1996 utvořil Comet alianci s Likudem a Gešerem v čele s Bejaminem Netanjahuem. Ačkoliv tento triumvirát ve volbách do Knesetu prohrál s izraelskou Stranou práce, Netanjahu vyhrál volby na post premiéra, což mu dovolovalo sestavit vládu. Ejtan měl přislíbený post ministra pro vnitřní bezpečnost, ale jeho nominaci blokoval fakt, že byl vyšetřován pro podezření ze spáchání trestného činu. Vyšetřováním byl Ejtan nakonec očištěn a případ byl v roce 1998 uzavřen „pro nedostatek důkazů.“ Ejtan poté pracoval jako ministr zemědělství a životního prostředí a místopředseda vlády (1998–1999). Ve volbách do Knesetu v roce 1999 nezískal Comet ani jedno křeslo a Ejtan opustil politiku.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

23. listopadu 2004 navštívil Ejtan středomořský Ašdod, kde dohlížel na projekt rozvoje Ašdodského přístavu. Velká vlna jej smetla do moře, když stál na vlnolamu. Na více jak hodinu zmizel v hluboké mořské vodě. Poté, co byl nalezen, selhaly veškeré pokusy o oživení a Rafael Ejtan byl prohlášen za mrtvého.[1]

Památka[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 byl v internetové soutěži 200 největších Izraelců deníku Ynet zvolen 24. největším Izraelcem všech dob.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rafael Eitan na anglické Wikipedii.

  1. Former Israeli army chief drowns [online]. BBC, [cit. 2008-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. הישראלי מספר 1: יצחק רבין [online]. Ynet, 2005-05-11, [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]