Radlice (Volfířov)
| Radlice | |
|---|---|
_(02).jpg) Radlice | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Volfířov |
| Okres | Jindřichův Hradec |
| Kraj | Jihočeský kraj |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°7′24″ s. š., 15°19′27″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 41 (2021)[1] |
| Katastrální území | Radlice u Volfířova (7,56 km²) |
| PSČ | 380 01 |
| Počet domů | 46 (2011)[2] |
  Radlice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 138061 |
| Kód k. ú. | 738069 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vesnice Radlice (německy Radlitz) leží v okrese Jindřichův Hradec, který je součástí Jihočeského kraje. Ves byla dříve samostatnou obcí s převahou českého obyvatelstva evangelického vyznání, od roku 1975 je místní částí obce Volfířov. Leží zhruba 4 km severozápadně od obce Volfířov v západní části Dačické sníženiny v nadmořské výšce 575 m.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1385.[3] Po husitských válkách se ves dostala k telčskému panství. Protože Radlice byly připojeny v roce 1459 k Bílkovu, byly považovány za součást dačického zboží, jehož součástí zůstaly až do roku 1849. V roce 1843 podle záznamů ve vceňovacím operátu žilo v Radlicích 307 obyvatel ve 47 domech a 74 domácnostech. Desátky byly odváděny faře ve Volfířově a panství Dačice. Je zde také uváděn 1 mlynář, což svědčí o existenci mlýna.[4]
Správní začlenění obce od roku 1850[4][editovat | editovat zdroj]
Do roku 1849 byly Radlice součástí panství Dačice v Jihlavském kraji. V letech 1850 až 1855 byly podřízeny politické pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy okresnímu soudu tamtéž. Po vzniku smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byly vletech 1855 až 1868 podřízeny Okresnímu úřadu v Dačicích. Když byly roku 1868 veřejná správa a soudnictví opět odděleny, vrátily se pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, což trvalo až do roku 1945.
Po osvobození v květnu 1945 náležely pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od roku 1948 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Toto začlenění trvalo do poloviny roku 1960, kdy byly po územní reorganizaci s moravským Dačickem začleněny pod správní okres Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Zde setrvaly až do zrušení Okresního úřadu v Jindřichově Hradci koncem roku 2002. V roce 1975 byly Radlice sloučeny s Volfířovem. Od roku 2003 spadají pod pověřený Městský úřad v Dačicích v samosprávném Jihočeském kraji.
Statistika počtu domů a obyvatel[4][editovat | editovat zdroj]
| Rok | 1880 | 1900 | 1921 | 1930 | 1947 | 1950 | 1970 | 1982 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet domů | 49 | 52 | 50 | 53 | 53 | 52 | 35 | 31 |
| Počet obyvatel | 300 | 311 | 56 | 237 | 197 | 173 | 126 | 93 |
Vývoj obce do současnosti[editovat | editovat zdroj]
Ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila zemědělstvím. V roku 1900 byla výměra hospodářské půdy 741 ha. K roku 1911 se uvádí živnosti:1 hostinský, 2 kováři, 1 krejčí, 1 mlynář, 2 obchodníci se smíšeným zbožím, 1 obuvník, 1 pekař, 1 prodejce tabáku a 1 stolař. K roku 1924: 1 hostinský, 1 krejčí, 1 mlynář, 2 obchodníci se smíšeným zbožím, 1 obuvník, 1 stolař, 1 trafikant, 17 hospodařících rolníků. Elektrifikace se obec dočkala až v roce 1946, když byla připojena na síť ZME Brno.[4]
JZD bylo založeno roku 1958, v roce 1970 bylo sloučeno s JZD Volfířov spolu s JZD Řečice, Šach, Velká Lhota a roku 1975 v JZD Horácko Volfířov (od roku 1989 ZD Horácko Volfířov). V roce 2000 družstvo zaniklo a vznikla akciová společnost Volfířov, zemědělské služby.[5]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
,_kaple.jpg)
Radlice leží v přírodním parku Javořická vrchovina. Do jihovýchodní části katastrálního území zasahuje přírodní památka Olšina u Volfířova a severozápadně od vesnice leží přírodní památka Rašeliniště Radlice o rozloze 3,88 ha, která je evropsky významnou lokalitou.[6]
Škola[editovat | editovat zdroj]
Z iniciativy radlických usedlíků vznikla roku 1862 soukromá evangelická škola, která byla zveřejněna jako jednotřídní v roce 1871. V roce 1972 byla zrušena a žactvo bylo převedeno do Volfířova. Po zrušení školy ve Volfířově žáci chodí do školy v Dačicích, na první stupeň potom do Velké Lhoty.
SKZ Radlice[editovat | editovat zdroj]
SKZ Radlice je fotbalový klub založený v roce 1993. Zkratka SKZ značí Sportovní klub zoufalců a vychází z názvu místní hospody U Zoufalce. Původně hrával zápasy pouze na domácím hřišti v Radlicích a v jejich bezprostředním okolí. Zvítězil na SK Jatka Cupu v obci Mutyněves 2011 a 2012, v roce 2013 obsadil druhé místo. Klubový dres SKZ Radlice obléklo za víc než dvacet let existence na sedmdesát hráčů. Tím ve světě nejznámějším byl Jan Marek, mistr světa v ledním hokeji 2010, který nastupoval ve fotbalovém týmu Radlic jako brankář a navíc oblékal jejich dres v hokejbale, jemuž se klub paralelně věnoval v letech 1997–1998.[7][8][9][10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 220.
- ↑ a b c d NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko, Slavonicko, Telčsko. 2005. vyd. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. 1070 s. ISBN 80-7275-059-3. S. 674–677.
- ↑ O nás – Volfířov, a.s.. volfirov-as.cz [online]. [cit. 2023-09-07]. Dostupné online.
- ↑ Nařízení Jihočeského kraje č. 20/2011, kterým se zřizuje přírodní památka Rašeliniště Radlice.
- ↑ Jatka v Mutyněvsi ovládli fotbalisté SKZ Radlice (Deník.cz)
- ↑ Ohlédnutí za Jatka Cupem 2012 (Magazín fotbal). www.magazinfotbal.cz [online]. [cit. 2013-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-29.
- ↑ Třetí pohár z Mutyněvsi
- ↑ Hroníčkovi Leštiči nepovolili Radlicím obhajobu (Hradec žije). hradeczije.cz [online]. [cit. 2013-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-21.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Eva Melmuková: Patent zvaný toleranční, 1999. Str. 68
- NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3. S. 674–677.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Radlice na Wikimedia Commons
