Rada pro Indie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Rada pro Indie (španělsky: el Real y Supremo Consejo de Indias) byla nejvyšším správním, legislativním a soudním koloniálním orgánem španělské říše. Vznikla oficiálně v roce 1524 a sídlila při španělském královském dvoře, což znamenalo, že se s ním podle potřeby stěhovala. Až v roce 1581 získala Rada pro Indie několik úředních místností v madridském Alcázaru. Při Radě Indii se shromáždil rozsáhlý archiv týkající se všech významných otázek dějin koloniální správy. Vlastní Generální archiv Rady Indií vznikl v 18. století. V současné době archiv sídlí v Seville a je zařazen do programu světového dědictví UNESCO.

Rada pro Indie měla jako nejvyšší administrativní orgán celou škálu funkcí a pravomocí. Mezi ty nejdůležitější patřily například navrhování osob na funkci místokrále, guvernéra nebo soudců audiencie, navrhování jmenování biskupů a dohled nad královským patronátem nad americkou katolickou církví, vojenské záležitosti kolonií, vysílání misionářů, kontrolní a inspekční funkce nad úřady a úředníky v koloniích včetně kontroly královských příjmů z kolonií a konečně také povolování či zákaz emigrace do Ameriky nebo záležitosti domorodého obyvatelstva v Americe.[1]

Problémem Rady pro Indie bylo její metropolitní postavení a špatná, zdlouhavá komunikace mezi koloniemi v Americe a na Filipínách a Španělskem. Tato skutečnost znamenala,že efektivní a včasné řešení problémů, stejně jako prosazování zákonů v koloniích bylo v podstatě velmi problematické. Rada často závisela na protichůdných informacích, které z kolonií přichazely s několikaměsíčním zpožděním a její rozhodnutí tak byla nutně založena na špatné informovanosti o situaci na místě. Tento hierarchicky postavený a centralizovaný způsob vlády vedl k tomu, že správa španělské koloniální říše byla vysoce byrokratizovaná a rigidní.

Radě pro Indie předsedal předseda (presidente) a jejími členy bylo celkem osm radů (consejeros), většinou členů významných šlechtických rodů z metropole. Jejich znalost amerických podmínek a problémů se mohla značně lišit, ale nebylo nezvyklé, že její členové nikdy v Ameriku nenavštívili a měli pouze teoretické popřípadě právní znalosti. Rada měla k dispozici řadu právníků, písařů a sekretářů, geografa a účetní.[2]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Polišenský, Josef a kol. Dějiny Latinské Ameriky. Svoboda.Praha 1979, s. 90.
  2. Savelle, Max, Empires to Nations: Expansion in America, 1713-1824.U of Minnesota Press-Michigan 1974, s. 31-32.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POLIŠENSKÝ, Josef a kol., Dějiny Latinské Ameriky. Svoboda. Praha 1979.
  • SAVALLE, Max, Empires to Nations: Expansion in America, 1713-1824.U of Minnesota Press-Michigan 1974. ISBN 978-0-8166-0781-5.