Racek růžový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Racek růžový

Racek růžový, dospělý pták v prostém šatu
Racek růžový, dospělý pták v prostém šatu
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neoghathae)
Řád: dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřád: racci (Lari)
Čeleď: rackovití (Laridae)
Rod: Rhodostethia
MacGillivray, 1842
Binomické jméno
Rhodostethia rosea
(MacGillivray, 1824)
Synonyma
  • Larus roseus[1]
  • Hydrocoloeus roseus

Racek růžový (Rhodostethia rosea) je malý arktický druh racka, jediný druh rodu monotypického Rhodostethia.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělí ptáci mají bílou hlavu, oddělenou od růžového těla úzkým černým proužkem na krku. Hřbet je světle šedý, křídla jsou úzká, světle šedá, se širokým bílým zadním okrajem. Ocas je klínovitý, bílý. Nohy jsou oranžově červené, zobák černý. V prostém šatu (v zimě) černý proužek na krku mizí, temeno, týl a strany krku jsou šedé. Mladí ptáci jsou zbarveni podobně jako dospělí v prostém šatu, mají však na křídlech výraznou černou kresbu tvaru písmene "M".

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Racek růžový hnízdí v severovýchodní Sibiři a na přilehlých ostrovech, malá (a zřejmě nestálá) populace také v Severní Americe a Grónsku. Výjimečně zahnízdil na Špicberkách. V mimohnízdní době se zdržuje na okraji arktického ledu. Každoročně zaletují jednotliví ptáci dále na jih do Evropy, především Británie, Irska a Skandinávie, zjištěn byl na jih po Španělsko, Makedonii a Itálii. Mimo Evropu byl zjištěn ve Spojených státech (na jih po Illinois), Japonsku a Mandžusku.[2][3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NOVÁK, Jiří; ZICHA, Ondřej; POŘÍZ, Jindřich. Rhodostethia rosea (racek růžový) [online]. BioLib.cz, 2004-07-23 19:13:01 CET, rev. 2006-07-31 22:53:43 CET, [cit. 2009-02-04]. Dostupné online.  
  2. HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn : Christopher Helm, 1989.  
  3. OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford : Princeton University Press, 2003.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]