Racek bouřní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Racek bouřní

Racek bouřní
Racek bouřní
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neoghathae)
Řád: dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď: rackovití (Laridae)
Rod: Larus
Binomické jméno
Larus canus
Linné, 1758

Racek bouřní (Larus canus) je středně velký racek rozšířený v Evropě, severní Asii a v Severní Americe. Nejhojněji se přitom vyskytuje v Evropě, kde žije více než jedna polovina z celé světové populace, která je v současné době odhadována na 1 000 000 párů.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 40-56 cm
  • Rozpětí křídel: 110-120 cm
  • Hmotnost: 300-600 g

Dorůstá velikosti vrány a je o něco menší než racek tříprstý, s kterým bývá občas zaměňován. Opeření na břišní straně těla, hrdle a hlavě má čistě bílé, končetiny žlutozelené, křídla svrchu šedá s černo-bílými špičkami a úzký a žlutý zobák.

V zimě má šedé proužkování na hlavě, na zobáku se většinou objeví červená skvrna a na ocase černý příčný pás. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Mladí ptáci jsou na břiše, hlavě a hrdle hnědě skvrnití s černohnědými letkami na křídlech. Do šatu dospělých se vybarvují až ve třetím roce života.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Racek bouřní se vyskytuje na mořských pobřežích, poblíž bažin, řek a větších jezer. Je částečně tažný, do České republiky občas zalétává jako zimní host a zdržuje se tu od listopadu do května.

Ozývá se hlubokým hlasem připomínající smích. Většinou u něj můžeme zaslechnou štěkavé „kijé“, „kijá“, nebo varovné „kijú kijú“.

U mořských pobřeží žije zpravidla v rozsáhlých koloniích čítajících až 320 jedinců, ve vnitrozemí se většinou zdržuje osamoceně nebo v menších koloniích. Stejně jako ostatní druhy racků je i racek bouřní všežravec, který se živí drobnými rybkami, měkkýši, plži, různým hmyzem a členovci, vodními řasami nebo různými částmi suchozemských rostlin, pokud se mu naskytne příležitost, pozře i mršinu.

V České republice hnízdí v rozmezí od dubna do května. Hnízdo si staví na zemi nebo na nízkých stromech. Klade jedno až tři vejce, na kterých sedí společně se svým partnerem 24 - 26 dnů. Mláďata jsou plně opeřena ve 30 - 35 dnech po vylíhnutí.


Racek bouřní při útoku na rybu
Racek bouřní při útoku na rybu

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Rozeznáváme celkem čtyři poddruhy. Některé z nich však bývají občas považovány za plnohodnotné druhy.[2][3]

  • L. c. canus Linné, 1758 - Evropa a západní Asie.
  • L. c. heinei Homeyer, 1853 - střední a severní Asie.
  • L. c. kamtschatschensis (Bonaparte, 1857) - severovýchodní Asie.
  • L. c. brachyrhynchus Richardson, 1831 - Aljaška a západní Kanada.

Zdroje a reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hagemeijer, W. J. M., & Blair, M. J., eds. (1997). The EBCC Atlas of European Breeding Birds. Poyser, London ISBN 0-85661-091-7.
  2. del Hoyo, J., et al., eds. (1998). Handbook of the Birds of the World 3: 621. Lynx Edicions ISBN 84-87334-20-2.
  3. Olsen, K. M., & Larsson, H. (2004). Gulls of Europe, Asia and North America. Helm ISBN 0-7136-7087-8.