Rašeliník kostrbatý
|
|
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Rašeliník kostrbatý
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Sphagnum squarrosum Crome Pers. |
Rašeliník kostrbatý (Sphagnum squarrosum) roste ve volných, rozlehlých, houbově měkkých, světle zelených až slabě modrozelených polštářích. Patří do řádu rašeliníkotvaré.
Obsah |
Popis [editovat]
Rostlina mohutná, většinou rozvolněná, 7–25 cm dlouhá, bledě zelená, sytě zelená až nahnědlá, někdy poněkud naoranžovělá, s běžně vyklenutou hlavičkou. Hojně se rozmnožuje četnými výtrusy. Silné a vzpřímené lodyžky jsou tmavě zelené, 10–20 cm vysoké, větvené většinou jen v dolní části. Lístky na lodyžkách jsou spirálovitě uspořádané, volně odstávají od lodyhy a taškovitě se překrývají. Jsou 2–3 mm dlouhé, hladké se zaokrouhlenou, třásnitou špičkou jazykového tvaru. Lístky větví jsou kratší (1–3 mm), podlouhlé, ztloustlé, vodorovně odstálé a s poněkud ohnutou špičkou. Dobře se rozrůstá vegetativně.
Rašeliník kostrbatý je jednodomý, jeho sporogon je tvořen asi 10 mm dlouhým štětem a dlouze stopkatou, kulovitou, tmavohnědou tobolkou, z počátku zakrytou kalyptrou. Vyrůstá ze samičích větví v horní části lodyžek.
Nejlépe ze všech mechů dokáže zadržovat vodu. Odspodu odumírá, ale nahoře stále dorůstá, může tak tvořit velké plochy, až desítky metrů.
Rozšíření [editovat]
S rašeliníkem kostrbatým se nikdy nesetkáme na rašeliništích mimo les. Je to typicky lesní druh, který roste ve velkých a rozlehlých kobercích, na vlhkých lesních půdách, bažinách a mokřadech se slabě kyselou reakcí a s bohatstvím půdních živin. Je zvláště hojný v okolí lesních potůčků i v blízkosti stojatých vod. Nejvíce rozšířen v nadmořských výškách od 500–1500 m. V ČR poměrně běžný druh v rašeliništích ve vyšších polohách. V pohraničních horách Čech, v Brdech, na Českomoravské vrchovině, v Hrubém Jeseníku a Beskydech poměrně častý druh, v ostatních částech republiky vzácnější.
Možnost záměny [editovat]
V terénu dobře rozpoznatelný a těžko zaměnitelný druh díky kostrbatě odstálým větevním lístkům. Kostrbatě odstálé lístky má i příbuzný Rašeliník obrlý (Sphagnum teres), který je ovšem mnohem štíhlejší a bývá žlutavě nebo žlutohnědě zbarvený, dále dává přednost minerálně bohatším stanovištím.
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- RABŠTEJNEK, Otomar, PORUBA, Miroslav et SKUHROVEC, Josef. Lišejníky, mechorosty a kapraďorosty ve fotografii. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. 114 s.
