RFA Argus (A135)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
RFA Argus (A135)
Základní údaje Vlajka
Typ: cvičná letadlová loď
Číslo trupu: A135
Spuštěna na vodu: 1981
Uvedena do služby: 1. června 1988
Osud: aktivní (2012)
Takticko-technická data
Výtlak: 22 356 t (standardní)
28 460 t (plný)
Délka: 173 m
Šířka: 30,6 m
Ponor: 8,2 m
Pohon: 2 diesely
Rychlost: 22 uzlů
Dosah: 20 000 nám. mil při 15 uzlech[1]
Posádka: 252
Výzbroj: 4× 30mm kanón
4× 7,62mm kulomet
Letadla: 6× vrtulník

RFA Argus (A135) je cvičná letadlová loď provozovaná britskou Royal Fleet Auxiliary. Vznikla přestavbou civilní kontejnerové lodě. Primárně slouží jako nemocniční plavidlo, sekundárně k leteckému výcviku. Během války může fungovat i jako podpůrný nosič letecké techniky a nákladu. Nasazena byla například během první války v Zálivu.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Plavidlo bylo původně postaveno jako kontejnerová loď typu Ro-Ro, kterou Britové nasadili u Falkland jako transportér letecké techniky. Během 80. let bylo rozhodnuto o její přestavbě na cvičnou letadlovou loď – byla například vybavena hangárem a letovou palubou ve střední části trupu. Přestavbu realizovala loděnice Harland and Wolff v Belfastu. Do služby byla zařazena v roce 1988 a nahradila tak HMS Engadine (K08). Po přestavbě sloužila primárně k výcviku námořních pilotů a v době války mohla být nasazena jako pomocný nosič letecké techniky.

V letech 2006–2009 byl Argus modernizován tak, aby mohl zůstat v provozu nejméně do roku 2020. Byly přitom významně rozšířeny jeho nemocniční kapacity a loď tak může být nasazována v místech katastrof či konfliktů jako nemocniční. Naopak její role ve výcviku poklesla.[2] Britové její novou funkci označují Primary Casualty Receiving Facility (PCRF). Není však označena červeným křížem, protože nesplňuje kritéria daná Ženevskou konvencí – je vyzbrojena a může nést vojenskou leteckou techniku.[3]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Argus je vybaven palubní nemocnicí se 100 lůžky, zahrnující čtyři operační sály, 10 lůžek na jednotce intenzivní péče a CT skenner.[3] Letová paluba, umístěná mezi mohutnou hlavní a menší záďovou nástavbou, má celkem tři přistávací body. Po první přestavbě mohla loď nést šest transportních vrtulníků Sea King či dvanáct kolmostartujících letounů Sea Harrier. Do hangáru ale může naložit jiný náklad, včetně vozidel. Pohonný systém tvoří dva diesely. Nejvyšší rychlost je 22 uzlů.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. AVIATION TRAINING SHIPS [online]. Armedforces.co.uk, [cit. 2012-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Operation Salvage: New Life for Old Navies [online]. Naval-technology.com, rev. 2011-01-27, [cit. 2012-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b RFA Argus [online]. Royal Navy, [cit. 2012-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 449.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.