Rákosník proužkovaný
|
|
||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
.jpg) Rákosník proužkovaný
|
||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||
| Acrocephalus schoenobaenus (Linnaeus, 1758) |
Rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus) je středně velkým monotypickým[1][2] druhem pěvce z čeledi rákosníkovitých (Acrocephalidae).
Obsah |
[editovat] Popis
Dorůstá délky 11,5–13 cm, v rozpětí křídel měří 17–21 cm a váží 10–15 g. Má hnědý, tmavě skvrnitý hřbet a křídla, černě žíhané temeno, světlou spodinu těla a bělavý nadoční proužek. Končetiny jsou šedavé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci mají tmavé skvrnění na hrudi.[3]
Podobá se vzácnějšímu rákosníku tamaryškovému (A. melanopogon), který se liší velmi tmavým, černavým temenem, bělejším nadočním proužkem (směrem dozadu se rozšiřuje), tmavými končetinami a kratšími ručními letkami. Dalším podobným druhem je rákosník ostřicový (A. paludicola) lišící se žlutavějším základním zbarvením, výraznějším černým proužkováním hřbetu, kostřece, křídel a dále béžovým pružkem uprostřed černého temene.[4]
Samci zpívají z různých vyvýšených míst nebo za letu ve výšce asi 2–5 m, odkud pomalu s roztaženými křídly klouzavě klesají zpět dolů. Zpěv je hlasitý, převážně flétnovitý, se skřípavými a pískavými tóny a typickým trylkem „void–void“. Může také obsahovat imitace hlasů jiných druhů ptáků.[3][5]
[editovat] Rozšíření
Hnízdí ve většině Evropy a v západní a střední Asii východně po západní Sibiř.[2] Tažný druh se zimovišti v subsaharské Africe, v rozmezí od Senegalu na západě po Etiopii na východě a východ Kapska v Jihoafrické republice a severní Namibii na jihu.[3] Z ČR odlétá v srpnu až září, přilétá v dubnu až květnu.
Evropská populace je odhadována na 4,4-7,4 milionů párů. Početně je zastoupen hlavně v Rusku (1,3–2,5 milionů párů), Rumunsku (0,85–1,1 milionů párů) a Bulharsku (0,6–0,8 milionů párů). Na území střední Evropy hnízdí odhadem 315–593 tisíc párů, v ČR pak 40–80 tisíc párů.[6][7][5]
[editovat] Biotop
K hnízdění preferuje podmáčená, hustě zarostlá stanoviště, hlavně okraje vod a bažiny s porosty rákosu, ostřice a keři.
[editovat] Potrava
Po potravě pátrá v nízké husté vegetaci. Převážně hmyzožravý druh; požírá také pavouky, měkkýše a na podzim i bobule. Před odletem na zimoviště vyhledává hlavně mšice, jejichž masivní konzumací získává na tah potřebné tukové zásoby.[3]
[editovat] Hnízdění
Pohlavně dospívá ve druhém kalendářním roce. Hnízdí 1x až 2x ročně od května do srpna. Páry jsou většinou monogamní, samci však mohou být i bigamní nebo promiskuitní.[8] Teritoria obsazují bezprostředně po návratu ze zimovišť. Miskovité hnízdo z listů a stébel trav, které zevnitř vystýlá různými měkkými materiály, včetně květů rákosu nebo chlupů, staví samotná samice dobře skryté nízko v husté vegetaci, obvykle do výšky 50 cm nad zemí. V jedné snůšce bývá (3–)4–6 hnědavých, hustě drobně skvrnitých vajec o velikosti 18,0 x 13,5 mm.[5][9] Inkubační doba trvá 13-15 dnů, na vejcích sedí pouze samice. Samec se zapojuje až do krmení mláďat, která opouští hnízdo po 10–12 dnech. Další 1–2 týdny jsou pak ještě dokrmována mimo něj.[3]
Rákosník proužkovaný se ve volné přírodě dožívá průměrně 2 let,[1] zatím nejvyšší zaznamenaný věk byl zjištěn ve Finsku a čítá 10 let a 1 měsíc.
[editovat] Reference
- ↑ a b Sedge Warbler [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-06-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Sedge Warbler (Acrocephalus schoenobaenus). [s.l.] : The Internet Bird Collection. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e BWPi: The Birds of the Western Palearctic on interactive DVD-ROM. London : BirdGuides Ltd. & Oxford University Press, 2004. ISBN 1-898110-39-5. (anglicky)
- ↑ SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha : Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 284, 290.
- ↑ a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 188.
- ↑ Acrocephalus schoenobaenus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2011-06-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BAUER, Hans-Günther; BEZZEL, Einhard; FIEDLER, Wolfgang. Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel. Wiesbaden : Aula-Verlag Wiebelsheim, 2005. ISBN 3-89104-648-0. S. 223.
- ↑ LEISLER, B.; WINK, M.. Frequencies of multiple paternity in three Acrocephalus species (Aves: Sylviidae) with different mating systems (A. palustris, A. arundinaceus, A. paludicola). Ethology, Ecology & Evolution, 2000, roč. 12, s. 237–249. Dostupné online.
- ↑ DIERSCHKE, Volker. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 42.
