Rákosník proužkovaný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Rákosník proužkovaný

Rákosník proužkovaný
Rákosník proužkovaný
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Podřád: zpěvní (Passeri)
Infrařád: Passerida
Nadčeleď: Sylvioidea
Čeleď: rákosníkovití (Acrocephalidae)
Rod: rákosník (Acrocephalus)
Binomické jméno
Acrocephalus schoenobaenus
(Linnaeus, 1758)
Rákosník proužkovaný s kořistí

Rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus) je středně velkým monotypickým[1][2] druhem pěvce z čeledi rákosníkovitých (Acrocephalidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá délky 11,5–13 cm, v rozpětí křídel měří 17–21 cm a váží 10–15 g. Má hnědý, tmavě skvrnitý hřbet a křídla, černě žíhané temeno, světlou spodinu těla a bělavý nadoční proužek. Končetiny jsou šedavé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci mají tmavé skvrnění na hrudi.[3]

Podobá se vzácnějšímu rákosníku tamaryškovému (A. melanopogon), který se liší velmi tmavým, černavým temenem, bělejším nadočním proužkem (směrem dozadu se rozšiřuje), tmavými končetinami a kratšími ručními letkami. Dalším podobným druhem je rákosník ostřicový (A. paludicola) lišící se žlutavějším základním zbarvením, výraznějším černým proužkováním hřbetu, kostřece, křídel a dále béžovým pružkem uprostřed černého temene.[4]

Samci zpívají z různých vyvýšených míst nebo za letu ve výšce asi 2–5 m, odkud pomalu s roztaženými křídly klouzavě klesají zpět dolů. Zpěv je hlasitý, převážně flétnovitý, se skřípavými a pískavými tóny a typickým trylkem „void–void“. Může také obsahovat imitace hlasů jiných druhů ptáků.[3][5]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí ve většině Evropy a v západní a střední Asii východně po západní Sibiř.[2] Tažný druh se zimovišti v subsaharské Africe, v rozmezí od Senegalu na západě po Etiopii na východě a východ Kapska v Jihoafrické republice a severní Namibii na jihu.[3] Z ČR odlétá v srpnu až září, přilétá v dubnu až květnu.

Evropská populace je odhadována na 4,4-7,4 milionů párů. Početně je zastoupen hlavně v Rusku (1,3–2,5 milionů párů), Rumunsku (0,85–1,1 milionů párů) a Bulharsku (0,6–0,8 milionů párů). Na území střední Evropy hnízdí odhadem 315–593 tisíc párů, v ČR pak 40–80 tisíc párů.[5][6][7]

Biotop[editovat | editovat zdroj]

K hnízdění preferuje podmáčená, hustě zarostlá stanoviště, hlavně okraje vod a bažiny s porosty rákosu, ostřice a keři.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Po potravě pátrá v nízké husté vegetaci. Převážně hmyzožravý druh; požírá také pavouky, měkkýše a na podzim i bobule. Před odletem na zimoviště vyhledává hlavně mšice, jejichž masivní konzumací získává na tah potřebné tukové zásoby.[3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Pohlavně dospívá ve druhém kalendářním roce. Hnízdí 1× až 2× ročně od května do srpna. Páry jsou většinou monogamní, samci však mohou být i bigamní nebo promiskuitní.[8] Teritoria obsazují bezprostředně po návratu ze zimovišť. Miskovité hnízdo z listů a stébel trav, které zevnitř vystýlá různými měkkými materiály, včetně květů rákosu nebo chlupů, staví samotná samice dobře skryté nízko v husté vegetaci, obvykle do výšky 50 cm nad zemí. V jedné snůšce bývá (3–)4–6 hnědavých, hustě drobně skvrnitých vajec o velikosti 18,0 x 13,5 mm.[5][9] Inkubační doba trvá 13-15 dnů, na vejcích sedí pouze samice. Samec se zapojuje až do krmení mláďat, která opouští hnízdo po 10–12 dnech. Další 1–2 týdny jsou pak ještě dokrmována mimo něj.[3]

Rákosník proužkovaný se ve volné přírodě dožívá průměrně 2 let,[1] zatím nejvyšší zaznamenaný věk byl zjištěn ve Finsku a čítá 10 let a 1 měsíc.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Sedge Warbler [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Sedge Warbler (Acrocephalus schoenobaenus). [s.l.] : The Internet Bird Collection. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e BWPi: The Birds of the Western Palearctic on interactive DVD-ROM. London : BirdGuides Ltd. & Oxford University Press, 2004. ISBN 1-898110-39-5. (anglicky) 
  4. SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha : Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 284, 290.  
  5. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 188.  
  6. Acrocephalus schoenobaenus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2011-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. BAUER, Hans-Günther; BEZZEL, Einhard; FIEDLER, Wolfgang. Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel. Wiesbaden : Aula-Verlag Wiebelsheim, 2005. ISBN 3-89104-648-0. S. 223.  
  8. LEISLER, B.; WINK, M.. Frequencies of multiple paternity in three Acrocephalus species (Aves: Sylviidae) with different mating systems (A. palustris, A. arundinaceus, A. paludicola). Ethology, Ecology & Evolution. 2000, roč. 12, s. 237–249. Dostupné online.  
  9. DIERSCHKE, Volker. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 42.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]