Přírodní park Bezručovo údolí
 Bezručovo údolí | |
|---|---|
 Bezručovo údolí u Hory Svatého Šebestiána | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 2002 |
| Nadm. výška | 340–850 m n. m. |
| Rozloha | 6 500 ha |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Chomutov |
| Umístění | Krušné hory |
| Souřadnice | 50°30′4,32″ s. š., 13°19′44,4″ v. d. |
  Bezručovo údolí | |
| Další informace | |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Přírodní park Bezručovo údolí je přírodní park v Krušných horách v okrese Chomutov. Byl vyhlášen v roce 2002 na ploše asi 6 500 ha[1] k ochraně krajinného rázu údolí Chomutovky a jeho širšího okolí s důrazem na přirozený charakter vodních toků, prostředí svahů a údolní nivy, prameniště a horské louky.[2]
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Území parku má přibližně tvar trojúhelníku s vrcholem na okraji Chomutova. Jihozápadní a západní hranici přibližně vymezuje průběh silnice I/7. Na severu vede hranice podél silnice z hraničního přechodu u Hory Svatého Šebestiána do Načetína, ale přibližně v polovině vzdálenosti mezi uvedenými místy uhýbá k jihovýchodu k obci Blatno a dál k Chomutovu.
Na okrajích přírodního parku se nacházejí obce Chomutov, Blatno, Hora Svatého Šebestiána, Křimov a Kalek.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Bezručovo údolí se dříve jmenovalo německy Grundtal nebo také Assigtal (původní název Chomutovky byl Assigbach). Silnice, která dnes vede údolím začala vznikat až v roce 1887 a dokončena byla až o pět let později.[3]
V údolí stály tři mlýny. V areálu Prvního mlýna stával mlýn s pilou, ale většina původních budov byla stržena a nahrazena stavbou současného penzionu z let 1992–1993. U Druhého mlýna také bývala pila. V přízemních budovách zde bydleli dělníci, kteří pracovali na stavbě Křimovské přehrady. Třetí mlýn (původně Dörrmühle nebo též Dreiwassermühle[4]) stával u soutoku Chomutovky s Křimovským potokem. Na jeho místě vznikl hotel horského typu, který byl po roce 1989 opuštěn, zdevastován a v roce 2008 zbořen.[3] Poslední stavba stojí 3,5 km pod Horou Svatého Šebestiána v místě zvaném Tišina. Samotnému domu se říká U Pašeráka. Dům byl postaven roku 1912 jako přístřešek pro turisty. Později ho využíval chomutovský lesní úřad, ale i ten zde poskytoval možnost nouzového noclehu. Dnes je budova bez využití.[5]
Ve 20. století na území dnešního parku zanikly vesnice Menhartice a Stráž. Po druhé světové válce bylo z obou odsunuto německé obyvatelstvo a ani jednu vesnici se nepodařilo dosídlit a jejich obyvatelé postupně odcházeli. Menhartice byly navíc zrušeny v souvislosti s výstavbou Křimovské přehrady a na jejich katastru zůstaly pouze dva bývalé strážní domky u zaniklé železnice. Ze Stráže zůstala stát jen hájovna nad Křimovskou přehradou. Jinak se z obou vesnic dochovaly základy zbořených domů.[6][7]
Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]
Geologie, geomorfologie, pedogeografie[editovat | editovat zdroj]
Geologické podloží je tvořeno starohorními horninami jako jsou pararuly, svory a ortoruly.[8]
Pro území je charakteristický velký rozdíl nadmořských výšek. Nejnižší část s nadmořskou výškou asi 340 m n. m. se nachází v jižní části na hranici Chomutova, zatímco nejvyšším bodem je vrchol Menhartického vrchu, který dosahuje výšky 849 m n. m. Další významné vrcholy jsou Chlum (755 m n. m.), Klenovec (757 m n. m.), Skleněný vrch (796 m n. m.) nebo skalní útvar Sedm nosů v Bezručově údolí.
Z hlediska geomorfologického členění se park nachází v Krušnohorské subprovincii a v ní v oblasti Krušnohorská hornatina, celku Krušné hory a podcelku Loučenská hornatina. Většinu rozlohy tvoří okraj okrsku Přísečnické hornatiny charakteristické zarovnanými povrchy a denudační sníženinou ve vrcholové části. Samotné Bezručovo údolí vzniklo podél příčné tektonické poruchy.[8] Menší část na levém břehu Chomutovky přibližně mezi Bečovem a Chomutovem patří do okrsku Bolebořské vrchoviny. Jde o úzký pruh kerné vrchoviny s nižším vyzdvižením, rozčleněný zářezy svahových toků a s denudačními plošinami na meziúdolních hřbetech.[9]
Půdní pokryv tvoří kambizem dystrická na svazích v jižní části Bezručova údolí a jižně od Menhartického vrchu. V severní části převažuje kryptopodzol modální a v rašeliništních oblastech se vyskytují organozemě.[10]
Vodstvo a podnebí[editovat | editovat zdroj]
Nejvýznamnějším vodním tokem parku je Chomutovka s menšími přítoky, ze kterých jsou nejdůležitější Křimovský potok a Kamenička. Na obou se nacházejí přehrady určené k zadržování pitné vody: vodní nádrž Kamenička z roku 1904 a vodní nádrž Křimov dokončená roku 1958. Historickou vodohospodářskou stavbou je Dieterova štola dlouhá 1,2 km, která převádí nadbytečnou vodu z povodí Kameničky nad přehradou do Chomutovky. Asi 3 km pod Horou Svatého Šebestiána se do Chomutovky zleva vlévá bezejmenný přítok, na kterém se nachází Medvědí vodopády. Mají dva stupně s celkovou výškou 8,5 m.[11] Severní část parku odvodňuje říčka Černá a Načetínský potok.
Ve vrcholových partiích Krušných hor se nachází několik rybníků. Největší z nich jsou Starý a Nový rybník u hájovny Nový dům. Asi jeden kilometr východně od Starého rybníka pramení řeka Bílina.
Klimatické oblasti odpovídají nadmořským výškám. Nejmenší část území na jihu patří do mírně teplé oblasti MT7, většina území do chladné oblasti CH3 a pás na severu území s nadmořskou výškou kolem 800 m n. m. patří do velmi chladné oblasti VCH1.[10] Průměrná roční teplota v horské části parku se pohybuje kolem 4,5 °C. Srážky se pohybují podle nadmořské výšky od 450 mm v nižších partiích do 950 mm na hřebenech hor, kde téměř polovinu celkového úhrnu tvoří srážky sněhové.[12]
Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]
Součástí přírodního parku jsou maloplošná zvláště chráněná území:
- přírodní památka Krásná lípa – ochrana populace koniklece otevřeného
- národní přírodní rezervace Novodomské rašeliniště – ochrana typické geobiocenózy krušnohorských rašelinišť s porostem borovice blatky
- přírodní památka Bezručovo údolí – ochrana bučin, údolních luhů a stanovišť s výskytem zástupců čeledi modráskovitých
- přírodní rezervace Buky nad Kameničkou – ochrana přirozeného 200 let starého bukového porostu s významnými druhy bylinného patra
- přírodní rezervace Prameniště Chomutovky – ochrana typických společenstev a druhů vrcholových partií Krušných hor
- Chráněná území
-
Buky nad Kameničkou -
V Bezručově údolí žije mlok skvrnitý -
Novodomské rašeliniště -
Koniklec otevřený v PP Krásná Lípa
.JPG)
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Asi jeden kilometr severně od Krásné Lípy se na vrcholu Zámeckého vrchu nachází zbytky malého hradu Hausberk, ze kterého se dochovaly příkopy a valy. Přibližně naproti na druhé straně Bezručova údolí stával další středověký opevněný objekt označovaný jako Bergrutsch. Přímo v Bezručově údolí a na loukách u Krásné Lípy stojí několik objektů československého opevnění. O řopík u Chomutovky pečuje Muzeum Československého opevnění Na Kočičáku.
Z křimovského nádraží odbočovala zaniklá železniční trať do německého Reitzenhainu. Dochovalo se z ní téměř celé těleso trati, ale nejznámějším pozůstatkem jsou dvě mohutné kamenné patky po strženém dvoupolovém mostu přes Bezručovo údolí asi jeden kilometr pod Horou Svatého Šebestiána. Ocelový most podepřený středovým pilířem byl 80 m dlouhý. Odstřelen byl až v roce 1986. Podobný most stával přes menší údolí asi o 500 severněji.
Turistika[editovat | editovat zdroj]
Zejména dolní část Bezručova údolí je přirozeným rekreačním zázemím Chomutova. Údolím zde vede až k rozcestí Třetí Mlýn kromě silnice také asfaltovaná cyklostezka a modře značená turistická značka. Další turistické značky a cyklotrasy procházejí celým přírodním parkem. O víkendech je možné svézt se vlakem po trati číslo 137 k východištím turistických tras v Křimově nebo Nové Vsi.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Bezručovo údolí [online]. Chomutov [cit. 2014-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-20.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena, a kol. Chomutovsko – regionální vlastivěda. Most: Nakladatelství Hněvín, 2006. 160 s. ISBN 80-86654-14-1. Kapitola Přírodní parky, s. 39–40.
- ↑ a b KADLEC, Jan. Z divokého lesa ráj výletníků. Nástup. 2012, čís. 34, s. 4. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-21. ISSN 1212-5636. Archivováno 21. 10. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Suchdol. Památky, příroda, život. 1999, roč. 31., čís. 4, s. 123–127. ISSN 0231-5076.
- ↑ Tišina aneb U Pašeráka [online]. Krusnohorsky.cz, 2010-07-05 [cit. 2014-10-11]. Dostupné online.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Menhartice [online]. Zaniklé obce a objekty po roce 1945, 2005-04-15 [cit. 2014-10-11]. Dostupné online.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Stráž [online]. Zaniklé obce a objekty po roce 1945, 2005-04-15 [cit. 2014-10-11]. Dostupné online.
- ↑ a b DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR – Hory a nížiny. Praha: Academia, 1987. 584 s. Kapitola Přísečnická hornatina, s. 425.
- ↑ Demek (1987), s. 115
- ↑ a b CENIA. Klimatické oblasti ČR, geomorfologické členění ČR, Klasifikace podle TKSP [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2014-10-13]. Dostupné online.
- ↑ Medvědí vodopády [online]. Vodopady.info [cit. 2014-10-11]. Dostupné online.
- ↑ Binterová 2006, s. 18
